číslo 1/2004, ročník pátý

Ne-aktuálně z redakce

Zprávičky - nicky
Pavel Řezníček se zúčastnil vernisáže k osazení pomníku Franze Kafky na rohu ulic Vězeňské a Dušní (za kostelem svatého Ducha a před synagógou). Pavel Řezníček chválil podávané jídlo a pití, o pomníku neříkal nic.
Brumbár si před Vánoci málem zlomil nohu. Ale nakonec si ji nezlomil.
Mechůvka si před Vánoci málem koupila parfém z nejparfémovatějších. Ale nakonec si ho koupila.
Bruton se smál.
A Bledavý Perleťovec seděl pořád nad půllitrem.

P.S. Mimochodem ten Kafkův pomník je vážně hrozný.

A ještě něco málo o kultuře
z pera vydavatele Čmeláka a světa Petra Motýla. Kdysi v prosinci, před Vánocemi...

Do Prahy přijel sám Sigisvald Kuijken a v kostele svatého Šimona a Judy jeho La Petite Band uvedla moteta Johanna Sebastiana Bacha. Pro mne jednoznačně největší koncertní zážitek loňského roku. Jako kdyby hráli a zpívali andělé...

Moc pěknou komorní výstavu měl Viktor Pivovarov v antikvariátu Ztichlá klika v Betlémské ulici. Konceptuální rovina jeho tvorby byla tentokrát přítomna uvnitř jednotlivých obrazů, které se v celek skládaly jaksi mimovolně, ale jako vždy velmi přesvědčivě. Léta, po která Pivovarov žije v Praze, na jeho díle nezanechala jedinou stopu, maluje ruský svět a ruskou myšlenku z Ruska přivezenými barvami...

...tak jako byla dokonale mexická výstava mexického kreslíře sklonku 19. století Jose Posady v Adrii. Spousta kreseb určených původně pro noviny. Sombrera, zbraně, šílenství, smrt. Velice úžasné.

V divadle mne zaujal výkon Karla Rodena ve hře Velkolepý paroháč Fernanda Crommelyncka, která je po několik let stabilní součástí repertoáru Divadla v Dlouhé. Jistěže právě kvůli Rodenovi, kterého jsem vždycky podceňoval, a přitom... Obdivuhodné!

V kině jsem byl v prosinci jenom jednou. V Ponrepu, kde jinde. Na pásmu krátkých filmů Georgese Méliese. Bylo to fantaskní a fantastické, jak se dočtete v každých dějinách filmu. Opravdu, i přímo v kině přesně tak.

Sebepropagace
Petru Motýlovi vyšla v prosinci sbírka básní. A jmenuje se:

Ano, jmenuje se Maják na konci světa. Zde je jedna báseň z ní:

Do půlnoci

zasněžený ostrov
za okrajem mapy města
sobi stříbrné lišky

dívám se jak si navlékáš tulení kožich
po vrstevnici provléknuté ledovcem
na pár večerních piv

třpytící se ulice polární noci
cigarety hrací automaty hodiny narafičené na opačný chod
sáně cinkají na nábřeží
psi se stočili do pelechů vyhrabaných v závěji

(knihu je možno objednat u paní Jaroslavy Pitrové, knihovna Jana Drdy,
nám. T.G. Masaryka 156, 261 01 Příbram, pitrova@kjd.pb.cz)