číslo 3/2005, ročník šestý
Psací úl - literární okénko Čmeláka
Básníci březnového čísla:
Petr Španger
Jiří Koten
Jan Novák
Slavomír Kudláček
Jiří Korbel
Jakub Grombíř
Pavel Řezníček
Petr Španger
Jako bodavou růži
Po noci probdělé
nad dětskou bolestí a pláčem
je zima.
V pokoji i venku.
A naše nevyspalé oči
jsou jako dvě světla,
diamanty, které kdosi honí
mezi v jíní zarostlými stromy.
A každý prokřehlý chodec
si tiskne pod kabátem teplo
jako bodavou růži.
Tu naši popraskanou víru,
sílu
tato jitra
obdivovat.
Jsi sám
To není sen ani smrt.
Jsi sám se svojí naježenou duší
uprostřed udusané hliněné cesty.
A od každého obzoru je to k tvému srdci
stejně daleko.
Jen ten mrňavý človíček,
co sis o něm myslel,že je podivín,
víš, tam daleko…najednou zabírá
celou jednu stranu tvého vnímání světla,
celičký horizont.
Nikdy nemohl měřit víc.
(Petr Španger *1966; vydal sbírky Vodní mlýnky - 2003 a Dům ani ne k životu - 2004)
- - -
Dnes zase! Rezatá žiletka svědomí mi škrábe
nejen tváře, horní ret a bradu,
ale i pecen v osrdečníku
krájí na drobné krajíce.
Zrcadla jsem pověsil vysoko, abych se
celý den neviděl.
A přesto: klidné hladiny skleněných výplní
odrážejí mou tvář…
(Jiří Koten *1979; vydal sbírku Přebohaté hodinky pradědečka Emila - 2001; báseň je z rukopisné sbírky Aby dům...)
- - -
List po listu
Jedinou knihou nasytil dav
- byl Máchův máj I. Q.
Storočí
* * *
Ne kulisy zákulisí boduje
Amatéři aktiv, člověk neoprénu s
Kyslíkem bez armatury
A moře, Krleš moře zemí
Zvoraného
- zblbli Bibli
Zblbli Bibli, aby se naučili
Anglicky, i tou mladinkou
Nicotou
* * *
Kolize mraků
Kologie ekologie praků
- a máme po ptákách
Ještě nikdy jsem nejel
Tramvají č. 4 v Praze
Dobrých 60 let
* * *
Velký pozdní stůl
Už i bez hostů bez boho-
služby
- přinášejí židli z choroby
(Jan Novák *1938; vydal řadu básnických sbírek, naposledy v loňském roce knížku Žižkovské vertikály spolu s fotografem Martinem Stanovským)
- - -
Slavomír Kudláček
Za šťastnou cestu M.
Pichlavá voda letí březnovým dnem.
Někde se autobus brodí vysočinou
v něm sedí M
která sem léta jezdila co 14 dní
teď má kluka
který se na víkend vrací z intru
tak se jí přestává chtít.
Vím…a co nevím, bych vědět měl.
Když byla malá, nebyl jsem šťastný.
Ale ať je to jakkoliv
anděli, hlídej ten
autobus linkový
v zatáčce nad strží…!
(Slavomír Kudláček *1954; vydal sbírky Hodina amulet - 1994, Balada o Lovětínské rokli - 1997, Jiná jména – 1999, Zapomenutá noc – 2001 a Polesí v nebesích - 2004)
- - -
při večerech nastalého zářijového ticha
nevíme nic o jejích očích
od rána do večera si leží a leží
paže s ňadry do sebe zaklíněny
vlasy má lehce zaprášené stříbřitým chmýřím
jestlipak někdo jí přinese květinu
když ne já?
a dnes ráno se ptala starší žena
vyšla kvůli tomu padesát šest schodů
„je doma tvá maminka?“
„myslím, že ne“ odpověděl jsem
„ale jestli ano
bude starší tak o tisíc dní“
(Jiří Korbel *1980; publikuje časopisecky)
- - -
Sobota dopoledne
havrani zakrouží
okolo vodojemu
srdce se sevře
jako pryžový kroužek
na posilování prstů.
Sobota odpoledne
prohlížím atlas až po tiráž
marně hledám zemi
odkud by nepřicházely zlé zprávy
na kterou by se dalo myslet
kdyby bylo nejhůř.
(Jakub Grombíř *1974; publikuje časopisecky verše a recenze; další informace o autorovi v rubrice Redakce)
- - -
Déšť je modrá liška
při pádu ze střechy jako by se vzdával
ruce nahoře
Lucky Dog
Werich se jmenoval Jan Křtitel František Serafin
Já se jmenuji Smaragd Rozbil si oči Siréna střepů
LADISLAV NOVÁK nezemřel v Třebíči ani v nemocnici v Jihlavě
Zemřel v KENYI kam týden před smrtí odjel
Na loveckou výpravu
Cestovatel v kufru Ohromené slechy Kapitán Cook na zapřenou
Obřad v kostele v TŘEBÍČI byl fingován
V rakvi ležel někdo jiný
Byl to nadlesní Rédl
Templáři udělali své
Panamský klobouk který měla na hlavě
Anežka Hrůzová
Když jí košeroval krk
Hilsner
Marie Antoinetta v jehličí poblíž Jugoslávské ulice
Templář jako by na zapřenou v Alpbachu
(Pavel Řezníček *1942; vydal řadu básnických i prozaických knih, více
informací v rubrice Redakce)