číslo 2/2005, ročník šestý
Psací úl - literární okénko Čmeláka
Básníci únorového čísla:
Petr Španger
Jiří Koten
Vít Slíva
Slavomír Kudláček
Jakub Grombíř
Zdeněk Mitáček
Petr Motýl
Jan Novák
Pavel Řezníček
Petr Španger
Dotykem samé něhy
V době, kdy se pořežeš
o střepy růžových brýlí,
které jsi rozdupala
dotykem samé něhy,
přikvačí letní mráz po kolenou.
A ohromné stromy
oběšených černých andělů
budou slabikovat
pískotem té blondýnky, která do večera
vysedává u piána.
A tou nezvyklou krutostí
svého jemného obličeje
nás pořád nutí
snít.
Zabloudíš v čase
Lžeš o samotách uprostřed davů,
o domečku, který pluje
na kře lesa.
Večer co večer
mu divoké povětří vypravuje
ty báje z dávných let.
Zabloudíš v čase, který končí u hřbitovní zídky.
Nastává krvavá vánoční řež:
o smuteční krajku z pohřebních šatů,
o úsvit beznaděje, který bys neměnila,
o ledový prst samoty, co si tě
pamatuje.
(Petr Španger *1966; vydal sbírky Vodní mlýnky - 2003 a Dům ani ne k životu - 2004)
- - -
Hned první noc jsem vystoupal do podkroví.
Bylo tam horko
a těla mrtvých much na podlaze šustila,
jako když si všichni rohatí leští ešusy ocasem
a drhnou je pískem z předpeklí.
Druhá noc
Na skříni jsem uviděl váhy zlomené v rameni.
Co teď zbývá
než přestat vážit a nahýbat se jen v tu stranu,
kde nesvírá bolest výčitek.
A pak, ještě později, jít spát jenom na jeden bok
a neotočit se.
V žádném případě se neotočit…
Třetí
Chtěl jsem si potmě mluvit pro sebe, ale hned první
slovo zůstalo vyděšeně přitisknuté
jazykem na zuby.
Když jsem pak v pokoji rozsvítil,
bledé múry splašeně létaly od okna k oknu,
jako by naráz zcizily andělům
všechna naléhavá proroctví.
(Jiří Koten *1979; vydal sbírku Přebohaté hodinky pradědečka Emila - 2001; báseň je z rukopisné sbírky Aby dům...)
- - -
Obláčky, ne mraky plynou...
Ve větřáku léta
minuta jde za hodinou,
na chvilinky mleta.
Slunečními záplavami
rezivějí lípy.
Řeky vodu z nebe mámí,
že se zřídly zpily.
V kocovině konce srpna,
konce lásky, plání...
Smršť svá mračna, černá, smrtná,
do očí mi vhání.
(Vít Slíva *1951; vydal řadu básnických knih, naposled v loňském roce sbírku nazvanou Rodný hrob)
- - -
Slavomír Kudláček
Sobota jednoho října
Večer jsem začal u lahve
přemítat, proč se to nedaří.
Bylo to dobré víno.
Brzo jsem došel k názoru
že se to daří
ale zase jsem nevěděl co…
Věci tak krásné, hrozné a klidné.
Bylo vidět, ne, bylo vědět
zpomalování žití…
Lásky se měnily v něco co nebyly
kouzla se měnila v něco, co nejsou…
Deštivý říjen však byl.
Tloukl na dveře
pěstí v nalezené rukavici.
Kytky zůstaly do října za oknem
zčervenaly jim okraje.
Napadalo mě: Nezbývá jenom začít psát:
Koroptve ptáků drkotaly na stromě
hlazených lžící nebylo nikdy dost
a na hranolu slasti
sála tabletka vysočinu bříz...?...!
Sbírka těch říjnů…
osahaných a krásných
měsíců alelujá alejí.
Za to nemůže nikdo
že málo
zůstalo do nich motýlů
spíš žádný.
Mohl jsem rozeslat tisíce dopisů
žádostí o smysl a o asyl
v říjnech, co jich už
nadělal kalendář.
Ale kdo na slabého boha naléhá
dostane odpověď zoufalých
a otázky ho zaženou až na pozemky
kde se dřív pěstovalo zelí.
Byl říjen měsíc
sobota před nedělí.
Zmokl jsem
a nezmohl se na slovo
a byl čas začít nosit
oblečení těžší.
(Slavomír Kudláček *1954; vydal sbírky Hodina amulet - 1994, Balada o Lovětínské rokli - 1997, Jiná jména - 1999 a Zapomenutá noc - 2001)
- - -
Po ránu vlakem do práce,
podzim už probral listí.
Zlechovský kostel!
Jak dlouho jsme se neviděli…
(Jakub Grombíř *1974; publikuje časopisecky verše a recenze; další informace o autorovi v rubrice Redakce)
- - -
Zdeněk Mitáček
Liebher
(...Brno 2005)
Na jaře před dvěma lety
jsem jel tramvají číslo devět
z redakce časopisu Neosobní byznys
Tramvaj vířila oblaka prachu
v dubnovém slunci
před hospodou Na Vranovské
ležel cikánský atlant
černá huba v kaluži krve
cikánské děti cikánské holky chlapi utíkali
přijížděla policejní auta
Dnes jsem jel okolo
a byla tam prodejna Liebher
kousek dál hypermarket
cikáni jdou do Intersparu
dědičné dýky
v zapomenutých kapsách
(Zdeněk Mitáček *1970; vydával časopisy Arkáda a Jihovýchodní pošta a publikoval a publikuje v řadě jiných časopisů)
- - -
velké černé oči se někde zapomněly
vstupenka do divadla
se rozplynula ve sklenicích na baru
jako pára nad rybníkem po ránu
oblečená ve vlněném svetru lesa
orseje olše a kalina
rozmrzající žáby
perly vzduchu na jejich tělech
kouř z cigaret se jako úsměv
otáčí pod hřebínky kleneb
píše mi Ondřej:
v tůňce na zahradě se mi usadil kapr
připlul potokem pod zdí od Šimonů
vypadá že je mrtvý Petře
a jdu za ním vždycky hned jak vstanu
a když se mu upřeně zadívám do skelných bulv
nakonec přece otevře hubu a polkne
vzpomeneš si ještě někdy na důchodce z Domova
jak sedí v Oboře jak se jim leskne šedý zákal
jako špinavý březnový sníh
dvě hodiny spí za stolem
a pak našpulí rty...
velké černé oči se někde zapomněly
píše mi Ondřej
zesinalé hvězdy se strašlivě rozpínají nad návsí
led: škrábáním šelestícího srdce přivolaný led
(Petr Motýl *1964; ukázka je z vlastním nákladem právě vydávané sbírky Potměchuť; více informací o autorovi v rubrice Redakce)
- - -
Když loupám buráky
Bečíme
Oba bezpohlavní
Jako ikona
* * *
Pták splynul s panákem
Velký panák pustiny hori-
zontálou ve mně
Ona samé bláto, světlo
A stehno typu delta
* * *
Z třezalky vrakoviště
Namluví muži do očistce, mateří-
douška úzkolistá
* * *
Ochablé svalstvo slávy
Je ve formě, má formu
Dlužné částky. Slávkou živá
S vytočeným zadkem dynastie
Jedlých
* * *
Jiřímu Veselskému
Ešalony četbou
S ešusy, a s pěnou kolem
Úst, tragedie zaměstnané
Venuše
Zvěstované Kyjovské šroubárny
(Jan Novák *1938; vydal řadu básnických sbírek, naposledy v loňském roce knížku Žižkovské vertikály spolu s fotografem Martinem Stanovským)
- - -
Pavel Řezníček
Zpověď provazolezce
Smrt a pták jsou stejní hlupáci
oba se ohánějí cepem
nad obrazem Bohorodičky ze žita
v žitném lánu kruh po přistání UFO (?)
přichází Rajmund
ne není to Rajmund je to marabu
kterého jsme napichovali na centrifugu
jako kousky gyrosu
nebo gyroskopu?
jakýsi finský generál podává hlášení
Boleslavu Ukrutnému
ale vždyť je to lucidní sen
není žádný finský generál
není žádný Boleslav Ukrutný
jsou jen cesty
na kterých se vaří mýdlo
a provazolezci
jsou ptáci
kteří vylétávají z dlaní potápěčů
kteří se právě vynořili z moře
(Pavel Řezníček *1942; vydal řadu básnických i prozaických knih, více informací v rubrice Redakce)