číslo 9/2004, ročník pátý

Ze švestky až na hlavní kopec slávy světa

S Kaprlaty jsme se nesešli na tiskovce nebo po koncertě, tak jak se novináři se slavnými kapelami obvykle scházejí, ale na závodech v blednutí, jejichž jsou Kaprlata pravidelnými nadšenými návštěvníky. Jedno ze střetnutí mezinárodního kolotoče turnajů v blednutí se letos pořádalo i v Čmelákově Pupíku, a jelikož jsme tušili, že Kaprlata neodolají a inkognito přebory navštíví, bedlivě jsme číhali u vchodů i v hledišti. Ninka Dlouhoretka a Pouhé Ouško bohužel padli do rukou stejně bdělé konkurence z Hluku a škopku, my jsme měli příležitost pohovořit s Tlapákem Zlatoušem a Lapkou Drápkem. Nejdřív nás hodně mrzelo, že hlavní hvězdu - Ninku - ve Čmeláku a světu čtenářům nepředstavíme, ale když jsme se ještě týž večer v restauraci U Pylomila od kolegů z Hluku a škopku dozvěděli, že se s nimi stejně skoro nebavila, nanejvýš občas utrousila „ano“, „ne“ nebo „pitomci“, a že Pouhé Ouško jim odpovídal jen broukáním na okarínu, vyjevilo se nám, že naše zdánlivě špatná karta byla vlastně medem pomazaným trumfovým esem.

  Lapka Drápek                    Tlapák Zlatouš

- Váš poslední čmeldonosič jste pojmenovali Neházejte hole na Měsíc! Proč?
Tlapák: Vzpomněli jsme si na slavnou větu: „Holí na Měsíc nedohodíš!“ a chtěli jsme ji nějak parafrázovat. Nejdřív nás napadlo: „Holé špičáky!“, ale pak přišla Ninka a viděli jsme, že její nápad je mnohem ekologičtější.
Lapka: Na minulým čmeldonosiči bylo všechno jasný, přehledný, všude plno brusný pasty, novou věc jsme chtěli udělat spíš tajemnou a zachuchlenou. Takže jednak jsme použili nepřímej citát z čmilozofa, jednak Nince se nedá odporovat, jednak zkus fakt tou holí na Měsíc dohodit... Protože my to zkusili. No a nechtěj vědět, jak to dopadlo a jak nám to odtamtud oplatili.

- Je pravda, že ještě předtím jste uvažovali o názvu Kaprlata - Pupek světa? Neznělo by to trochu samolibě?
Tlapák: Samolibě ani ne. Ale na firmě nám řekli, že ten rok chystá jenom v Blanokřídlých padesát kapel čmeldonosič, kde se pupek bude nějak protřepávat, takže...
Lapka: Ale tím nechceme říct, že máme něco proti vašemu Čmelákovu Pupíku. A ty závody v blednutí dneska tady byly fantastický a měly skvělou atmosféru.

Cestovní manažer Kaprlat „Klokánek“, který nás při naší schůzce střežil opodál.

- Když už jsme u těch názvů, proč se vlastně jmenujete Kaprlata?
Tlapák: Je to takovej příjemnej název. V Břitkých jsou kaprlata běžná pochoutka k pivu nebo vínu, asi jako u vás mlsáte medojedky. Vlastně je to poupě jistý rostliny na způsob růže naložený v oleji a ještě tam máš různý přísady, to už podle kraje a chuti. A jelikož Břitký jsou v popu i avantškváře v Blanokřídlých takovou tou super zemí, kde chce každej uspět, řekli jsme si, že by to mohlo působit fajn a že to taky vystihuje naši pohodovou muziku. Víš, vypadalo by blbě, kdybysme se jmenovali třeba Třímetrová svině.
- A název Kaprlata vymyslela taky Ninka?
Lapka: Jo, ona vymyslela i název Třímetrová svině. Ninka byla nejchytřejší už v mateřský školce, co naděláš.

  Brykula z Třímetrové svině v době, kdy se slunil na výsluní úspěchu.

Tlapák: A taky mimochodem vymyslela novej uměleckej pseudonym Lemtáčovi, co se tenkrát, když Ninka chodila do školky na Paloukov, potácel od blbý kapely k blbý kapele pod jménem Noční Ponocný. Jenže Ninka stejně věděla, že jednou bude slavnej. Tak zalípla nový jméno do obálky, došla na poštu a přiškrábla, že by už měl začít něco se sebou dělat. A né pořád dřepět v lese na houbičkách.
Lapka: A taky přiložila tři písničky, co napsala, když ostatní děti ze školky spaly po obědě v kapraďových postýlkách. A ty Lemtáče tehdá parádně vodpíchli vode dna.
Tlapák: A dodneška, když Ninku Lemtáč potká, tak nesmekne jeden klobouk, ale hned tři.

Lemtáč ještě jako Noční ponocný v době, kdy experimentoval s houbičkami. Horní Bloumalauma, 1991.

Písničky od Ninky... Lemtáč ověnčený aureolou slávy, která doprovázela jeho kroky nejen ve Čmeláčích Bocháncích. Brumo, 1993.

Pak si Lemtáč smočil kytaru a houbičky přibraly na barvě. Hoblíkov, 2001.

Současnost. Houbičky experimentují s Lemtáčem. Třískorady, 2004.

- Dost jsme se divili, že jste pro svůj nový čmeldonosič vybrali tak podivný obal...
Tlapák: No je fakt, že vyfotit si na obálku něžnou kostru tlícího listu - a ještě rozmlženou - je spíš avantškvára než pop. Ale zas to možná vyjadřuje, že my stojíme někde na pomezí obou těchhle zdánlivě proti sobě vyhraněných stylů.

Zevnitř obalu je nový čmeldonosič Kaprlat zlatý, hrbolatý a úplně bez nápisu i bez kostry tlícího listu.

Lapka: A díky hlídkování na pomezí máme fanoušky dost roztodivný, který před koncertem na sebe dost často nevražej a pošklebují se navzájem sosákama, kusadlama i krovkama. Ale naše muzika je pak vždycky spojí, a když odcházejí z koncertu, objímají se a splývají v kosmické pozitivní jednotě.
Tlapák: A svítí jak Mléčná dráha.

- Po vašem loňském a zatím jediném vystoupení v Čmeláčím Pupíku jsme tady ve městě na týden vypnuli noční veřejné osvětlení. Lidi si svítili sami. Jak se vůbec díváte na tak malý trh, jakým disponují Čmeláčí Bochánky? Stojí vám za to, sem vůbec jezdit koncertovat?
Lapka: Ono se u vás prodá víc, než by se podle počtu obyvatel zdálo, takže to za to vlastně stojí. A menší výdělek je taky výdělek, že jo.
Tlapák: A taky není špatný podívat se do země, ve který vzniklo slovo čmeldonosič, který se používá prakticky ve všech známých, inteligencí obdařených světech.

Symbolický graf úspěšnosti Kaprlat v letošním mezihmyzím světě (stín znázorňuje počet prodejnosti).

- Proč jsou vlastně muzikanti ze Švestky na rozdíl třeba od těch z Bochánků, z Pačmeláčího svážku nebo z Dolního Ouzka tak úspěšní v celém mezihmyzím světě?
Tlapák: No kdo ví, třeba na takovým Marsu..., hele, zrovna přes Mars máme fakt zajímavý spojení s jednou kapelou od vás, i když prej tady nepatří k první prodejní lize.
- Nemyslíš Půdovýho Mazla? Před pár rokama jsme ve Čmeláku a světu s nima o Marsu mluvili. Vy se s nima fakt znáte?
Tlapák: Osobně ne, jenom přes ten Mars. Ale máme se s nima dneska večer sejít.
Lapka: Ale kde, to ti neřeknem, chápeš. Myslím, že se novinářům věnujeme dost a dost, a s tou kapelou si prostě chceme pokecat v soukromí.
- Chápu, ale je to teda bomba! Kdo by do Mazla řekl, že se zná přes Mars s Kaprlatama! Tohle až se dozví naši čtenáři...

  Váček z Půdového Mazla

Tlapák: Třeba ti pak ti kluci o setkání s náma něco vykecají, viď. Ale abych se vrátil k tvý otázce, která se týkala Švestky. Moje odpověď na ni je: sám nevím. Možná je to tím, že u nás nežije převážně jenom jeden druh blanokřídlých, jako u vás čmeláci, ve Svážku pačmeláci a tak, pro nás je typický, že hlavně všude rostou švestky, a už není tak důležitý, kdo kolem nich a pod nima a nad nima lítá a bydlí. Což je ale na severu vlastně běžný, a přece se ze stromkovitých chytli v hou-byznysu akorát švestkový muzikanti.
Lapka: Fakt je do divný, protože Třešnička sousedí s Břitkýma akorát přes úzkej pruh moře a má v Pelskilde největší fesťák, co v Blanokřídlých vůbec existuje, ale že bych znal nějaký jejich slavný kapely...
Tlapák: Na počátku byl samozřejmě obrovskej a nepřekonanej úspěch Hrabalky, což byla skupina, která Švestku nalepila pěknou sadou svejch not na hudební mapu mezihmyzího světa. Třeba vaše Prasátka ale prodali vpodstatě stejně desek jako Hrabalka, i když na to teda měli o padesát let víc, a to ještě hrajou a jezděj po světě furt dál, ale žádným dalším bochánkovským muzikantům to teda nepomohlo prorazit do oblasti, kde prachy přehazuješ vidlema. Takže proč zrovna Švestka je jediná, kdo se v Blanokřídlých může aspoň trochu srovnávat s Břitkýma, to je fakt těžko říct. Ale my jsme rádi, že to tak je.

  Trojnožka a Chrupka z Hrabalky.

  A hlavní strůjce úspěchu téhle legendární kapely Menší Syčák.

- Zajímá vás, co o vás píšou břitké hudební časopisy?
Lapka: Já teda umím břitky akorát mluvit, ale - na rozdíl od Tlapáka - číst něco břitky, to mi fakt dělá velký potíže, takže si v těch časácích písmenek moc neužiju. Ale zase z nich vystřihuju všechny obrázky Kaprlat a lepím si je doma na stěny na záchodě. No už jsem kvůli tomu musel zvětšit záchod do výšky dvou pater. A půdorys má deset na deset metrů. Víš, v mý třípatrový vilce je místa dost a von je zase takhle rozměrnej záchod neuvěřitelně pohodlnej, což jsem předtím vůbec netušil.
Tlapák: Tak já si něco pěknýho o nás rád přečtu. A špatně o Kaprlatech vlastně nikdo nepíše, jelikož náš manažer - né, nemyslím cestovního „Klokánka“, ale Houdu - není línej obejít veškerý břitký redakce a nastrkat patřičným lidem nějaký prachy do kapes, což se nám i jemu pak bohatě vrátí v prodanejch čmeldonosičích a plnejch koncertech. Sem s náma Houda nejel, takže teď je na mně něco ti nabídnout. Stačí tobě a fotografce dvacet tisíc medounů každýmu?
- Ale jo, dík.

Vidíte, a tolik kapel trdluje v teniskách někde po klubech Čmelákova Pupíku... Nám by stačila čtyřicetina toho, co jsme dostali od Kaprlat, a okamžitě bychom napsali skvěle pochvalný článek o komkoliv, a vůbec by nás nezajímala jakákoliv hudební či osobní kvalita. Tak směle!

- Prý když jste nedávno koncertovali v Dublinu, vznesl se s váma koncertní sál i s publikem čtyřicet metrů do vzduchu a tam setrval až do posledního přídavku. To se psalo taky díky podplaceným novinářům nebo váš manažer Houda podplatil přímo ten sál nebo jak to teda bylo?
Tlapák: Tak ono to bylo spíš takový komornější divadlo, ne velkej sál, jelikož obyvatele Dublinu a okolí zajímají hlavně vorvaní dostihy a na koncerty se moc nehrnou. Ale fakt se s náma celej sál vznesl.
Lapka: Můžeš se podívat na intermed na adresu Mezihmyzí vyšetřovací komise, která to prověřuje jako možnej zásah mimozemskejch civilizací. Třeba těch z Marsu, ha, ha, ha...

- Jakou hudbu rádi posloucháte?
Tlapák: Tak já mám rád rockovou a avantškvárovou klasiku. A dost sjíždím muziku od nás ze Švestky, skvělej je třeba poslední čmeldonosič krásný Vosiny Mravencsnad.
Lapka: Jo, to je fakt skvělá deska, úžasně používá třeba zvuků závějí a sněhových koulí, což se jinak nikomu moc nedaří...
Tlapák: A jinak máme všichni v kapele rádi z úplně jiného žánru Lepkavé jaro od Štousy.
- Trávíte spoustu času při nahrávání a vůbec při akcích hou-byznysu v Břitkých. Přátelíte se s někým odtamtud?
Lapka: My tam skoro se všema vycházíme dobře, jelikož jako kapela ze Švestky nejsme přímo zatažený do jejich rodinných a hysterických sporů o niťaření, Brkoslavickou kachničku a podobně, takže si můžeme normálně povídat, netaháme prostě s sebou jako oni deštník a kriketové pálky tradice zkostnatělosti a gentlemanství.
Tlapák: Ale obzvlášť dobře vycházíme s Dřeváčkovou komedií a s Přehrabanýma notama. To jsou taky naši hudební favoriti na současný scéně. Neberem je jako konkurenci, chodíme s nima do bárků na brumberovku nebo se projíždíme na mšicích...
Lapka: Jo, to jsou fajn kluci, akorát všichni trochu smutný, přepadlý... To víš, tam furt prší. A navíc každej z nich ještě dodnes vzpomíná na ztracenou slávu Břitkýho impéria, kterou už sám nezažil. Tomu se nevyhneš, když jseš votamtaď.

Dřeváčková komedie s proslulou Brkoslavickou kachničkou.

  Sláma a Gouda...

  ... a samozřejmě Pišta. Přehrabaný noty v nejslavnější sestavě.

- Vaše hudba, i když je její instrumedální obal třeba Dřeváčkové komedii fakt dost nablízku, na mě zato působí jako antidepresivní lék. Snažíte se právě o tohle?
Tlapák: Vůbec ne, ale já rád říkám takový vtípek: je to v nás jak pecka ve švestce!
Lapka: A ve státoprávní Švestce se naše čmeldonosiče předpisujou jako regulérní lék proti depresivním psychózám a prodávají se v lékárnách, kam je dodáváme za extrémně sníženou cenu. Ale prodávají se stejně jenom na předpis, takže běžný kupec si je radši koupí v obchodě, že jo, a jsme spokojený jak my, tak pacoši.

Proslulý tlakový měřič depresí ze Švestky v praxi. Kdy bude běžně dostupný i v našich ordinacích?

- Vás samotné vaše hudba obveseluje?
Tlapák: Podívej se, my nejsme žádný kabaretiérský fantómy, co se nahlas smějou setrvačníkům vlastních humorných plků a ještě svůj smích prodávaj v konzervách s pětiletou záruční lhůtou. Možná občas na pódiu lehce nadzdvihneme koutky úst.
- Pod veškerým repertoárem Kaprlat je podepsaná Ninka Dlouhoretka. Jak se vy ostatní podílíte na vytváření vašich písní?
Tlapák: To máš těžký. Nevím, jestli víš, že ze dvou hlavních světonázorů se skoro všichni ve Švestce přiklánějí k tomu, že uprostřed zeměkoule sídlí dutá kočka. No a my v kapele taky, že jo, Lapko?
Lapka: Jo, všichni.
Tlapák: No a taková menší dutá kočka, takovej otisk tý hlavní, která stvořila náš svět a zajišťuje jeho existenci, sedí uvnitř Ninčiny hlavy. Takže ona přijde vždycky už s dokonalou skladbou, někdy i ozdobně povyšívanou, ke který my i přes sebevětší snahu prostě nemáme co dodat. Líp než Ninka to prostě nevymyslíš.
Lapka: Takže my nahrajem a na pódiu zahrajem, co pro nás Ninka vytvořila, a můžeme bejt rádi, že jsme s ní náhodou chodili do jedný třídy na základní škole a že se teda kamarádíme od tý doby až pocuď. Náhoda, jelikož kdokoli jinej by to zahrál taky. Akorát, že Nince vyhovuje hrát s lidma, co s nima skotačila v rozkvetlých sadech a hrála si na schovávanou ve zrajícím zelí. No a když nám bylo tak třináct a ona z nás udělal kapelu, tak jsme se fakt radostí tlemili, protože nám bylo jasný, že její nápady a hlásek, jakej má snad jedině na jaře drozd, nás vynesou až do ďour v oblacích.
Tlapák: Což se teda pak fakt stalo...

  Ninka

(hovořil Bruton, fotografie Mechůvka a archiv redakce)

Pro pár miliard dolarů...

Proslulý detektiv Zlomené očko, jak jsme se dozvěděli v předchozím příběhu, trávil celý zbytek léta lenošením na jednom malém ostrůvku v Atlantickém oceánu. A nejraději sedával úplně sám na opuštěné pláži, kde jeho společníky byli jen všelijací ptáci a krabi.
Občas si ale také zašel mezi lidi. Třeba když si chtěl koupit rohlíky. Ty každé ráno přivážel k dřevěnému molu statný chasník v bílém motorovém člunu. Nejbližší pekárna totiž byla až na vedlejším ostrově.
A vida! Zlomené očko zamyšleně kráčí za jedním z rázovitých domorodců.

A ze člunu s čerstvými rohlíky se vyhrabe major ZetEm, kterého statný chasník přibral jako spoluzavazadlo.
„Ahoj,“ řekne Zlomené očko.
„Ahoj,“ řekne major ZetEm.
„Tak ven s tím,“ řekne Zlomené očko.
„Představ si, že americká vláda nechala utéct z vězení zločinného potápěče!“ řekne major ZetEm.
Fenomenální pátrač si povzdechne a koupí si od statného chasníka osm rohlíků.
„Politici si totiž usmysleli, že když ho jakoby nechají utéct a budou sledovat každý jeho krok, on je dříve nebo později dovede k dalšímu pokladu za milion milionů dolarů. A ty by se jim šikly. Vidíš, tady už je potápěč znova v akci,“ vytáhne major ZetEm svazek fotografií.

„Hm,“ pokrčí rameny Zlomené očko. A pak posmutněle dodá: „A protože se vaší vládě zdá, že potápěč nehledá dost rychle, a také proto, že si myslí, že by ten vykuk mohl poklad někam zašít dřív, než mu ho policie stačí zchramstnout, chtěla by si najmout mě.“
„Jo,“ přikývne major ZetEm. „Za sto tisíc dolarů na den. To se neodmítá.“
„Myslíš?“ pousměje se Zlomené očko.
„Tady je potápěč v čínské restauraci,“ pokračuje major ZetEm jistý si svou věcí.

„Ale potápěč není na té fotce vidět,“ poznamená Zlomené očko.
„To není,“ připustí major ZetEm. „Ale tady jsou jeho ruce. Zase z jiné večeře,“ ukazuje hned další fotku.

„Ale to je na toho potápěče pěkný podfuk. I když je to mizera a podvodník a vůbec nepěkný člověk,“ zamyslí se nahlas Zlomené očko.
„No tak je to podfuk,“ připustí major ZetEm. „Ale zase je to dobrý byznys.“
„Ale já nejsem Američan,“ odpoví mu Zlomené očko, „já jsem světoznámý detektiv, kterého kdyby vaše vláda chtěla přinutit ke spolupráci násilím, tak si vykoleduje mezinárodní skandál. Čímž chci říci, že to v žádném případě neberu. A ještě bych chtěl dodat, že pokud nenadále zmizím, několik právníků, kterým za to platím slušné obnosy, zveřejní materiály, které kompromitují například i vašeho prezidenta. Já si totiž dokážu, když chci, zjistit cokoliv.“
A to major ZetEm dobře ví. Vždyť Zlomenému očku například, když chce najít policií celé roky hledaného zločince Žlutého Cveka, stačí podívat se na mourovatou kočičku, která náhodně přechází ulici, a v pěti minutách darebáka dopadne.
„Tak dobře. Tak já jedu,“ řekne major ZetEm. A jede. Ale už ne s chasníkem a s jeho rohlíky, ale ve vlastním.

Zlomené očko dojde se sáčkem s pečivem na opuštěnou pláž.
„Tak co tomu říkáš, hochu?“ řekne tam šedému ptákovi, který stejně jako on pohlíží na nesmírnou krásu moře a oblohy.

A šedý pták neříká nic.

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku (v tištěné verzi): Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan