číslo 9/2002, ročník třetí

Náhodný rozhovor s Vkladélkem Pylným

Opravdu?
Ano, převedl jsem si vkladní knížku na kůži, a to leptáním a tetováním a cítím se teď jako své vlastní jméno. Příjmení jsem nechal zapomenout a zahodit.
Zajímavá zkušenost. A můžete ještě mít děti?
Ale jistěže ne. Vždyť mé jméno je nyní už jednou provždy jenom mé. Takže jeho i má plodnost je už nadosmrtně nulová.

(jakoby náhodně se vyptával Bruton)

Dvě otázky pro turisty

Byli jste po letošním plně proturizovaném létě jako opojeni?
Nikoliv, byli jsme opojeni.
A Palermo, Šuntych, Medocque, nebe, peklo, ráj, jak vám tam bylo?
Jako zajícům v kožichu!

(ptal se Brumbár)

Mirunka Šestitečná

Koho se týká? (dráždění býka...)

Kašpar zkouší koridu
Hadrem dráždí býka
Nám to může býti fuk
Nás se to netýká

Ale pozor, možná se mýlíme
Býk, to je zvíře tupé
A když se řádně rozzuří
Je mu fuk, po kom dupe

A tak Kašpar třeba
Řekne zbaběle
Že ho to už neba
A sám schová se ve skříni

A pak teda
Mráz běhá mi po těle
Za něj, ó běda
Odnesem to - my nevinní

Dotaz čtenáře

Je pravda, že císař František Vosev První zabloudil jako malé dítě v salóně?
Ano, ztratil se tehdy v příliš spletitém vzoru perského koberce a trvalo jedenatřicet hodin, než se ho za pomoci odborníků podařilo nalézt.

(zjistil Bledavý Perleťovec)

Vláda propila peníze na dopravu

Přestože vláda slíbila miliardy korun na výstavbu dálnic, dráhy pod mechem a potůčkových průplavů, najednou je vše jinak. „Peníze určené v letošním rozpočtu na dopravu jsme propili,“ přiznal ministr Bzučarda a předseda vlády jeho slova vzápětí potvrdil a na důkaz jejich absolutní důvěryhodnosti si připil před vyvolenci veřejnosti trumberovkou. „Chutnalo nám,“ objasnili pak oba představitelé nejvyššího čmeláčího úřadu novinářům. „A toto stanovisko bylo pro nás prioritní.“ „A doufáme, že nám bude chutnat i nadále,“ doplnil je optimisticky i předseda parlačmentu, který kde se vzal, tu se vzal, i když s žádnou dopravou v intencích svého výroku: „Jsem stálý, zůstávám,“ neměl nikdy nic společného. Anebo přece?

(Bruton)

Poznámka bdělého

Pardon, pane redaktore, já jako váš stálý pozorný čtenář, který váš časopis čte mnohem dříve, než vyjde, ba mnohdy i mnohem dříve, než je vůbec napsán, musím poznamenat jednoznačně: nepíšete čirou náhodou o vládě, která se už před půl rokem odplazila od koryta?

(Kvedla Bzučák, restaurace u Cukrsuka)

Brutonova odpověď

Ano, ten článek je opravdu trochu starší. Ale jednak Čmelák a svět na aktuálnost nikdy nedbal ani nedal a jednak idea propití dopravy zůstává i za vlády současné pařezové koalice permanentní. Nemyslíte?

(Bruton)

Odpověď bdělého

Tak já moc nemyslím. Ale souhlasím.

(Kvedla)

Matěj Čmolík

Stařec

Byl jednou jeden muž, který žil se svým psem na okraji města. Město leželo na pobřeží moře Mýtus. Muž se jmenoval Harry a jeho pes Takl. Harry měl zjizvenou tvář od drsných podmínek na moři a svalnaté ruce, trochu popraskané konečky prstů od lana, které bylo porostlé škeblemi. Takl byl chundelatý vlčák s hustou srstí.
Jednoho rána, když Harryho probudilo Taklovo štěkání, našel na pobřeží mrtvolu ryby a v ní zapíchnutou harpunu, kterou jakživ neviděl. Harry si pomyslel, že to udělal nějaký námořník z dlouhé chvíle. Když se to opakovalo celý týden, každý den, zdálo se to Harrymu divné.
Druhý den si nachystal plachetnici, kterou zdědil po svém otci, a jel na průzkum. Nemohl zapomenout na svého věrného psa Takla. Po deseti hodinách plavby a pátrání po neznámém útočníkovi se zdálo, že je vše v pořádku, ale najednou Takl začal štěkat do dáli. Harrymu bylo už 62 let a oči mu nesloužily, tak jak by měly. Vzal si tedy do ruky dalekohled a zahleděl se na místo, kam pes štěkal. Samozřejmě uviděl to, co už viděl každé ráno předtím. Mrtvá ryba plavala s harpunou zapíchnutou v hřbetu. Harry zašel do kajuty a studoval mapu oblasti
a mořského proudu, aby zjistil, odkud ryba mohla připlout. Podle jeho odhadů a toho, jak ryba vypadala, by neznámý barbar měl být na ostrově Manipulos. Stanovil kurz a rozjel se směrem, kde ležel ostrov.
Netrvalo dlouho a ostrov byl na dohled. Harrymu se zdálo divné, proč tak Takl vrčí, až spatřil kouř. Napřed ostrov obeplul a prozkoumal dalekohledem, ale nic podezřelého, kromě kouře neviděl. Nenápadně k ostrovu připlul a zakotvil v žraločí zátoce. Vydal se spolu s Taklem na průzkum ostrova.
Uplynuly tři hodiny, ale neobjevili žádnou známku života. Harry se spolu s Taklem vrátil na loď, pořádně se najedli a šli spát, aby nabrali síly na důkladnou prohlídku ostrova, kterou stanovil na druhý den.
Ráno se Harry probudil čerstvý na pořádnou výpravu. Když vylezl z kajuty, spatřil harpunu zapíchnutou ve stěžni lodě. „Takže už o nás někdo ví,“ řekl si a pozorně prohlížel okolí, zda něco podezřelého nespatří. Pak začal důkladné pátrání po ostrově, ale nic zvláštního neobjevil. Velká anakonda ležela a výhružně syčela na Takla, ale ten si jí nevšímal a šel dál za svým pánem. Prohledali už celý ostrov, ale nic nenašli.
Vše Harrymu bylo velmi podivné. Jak mohl zmizet někdo bez povšimnutí, že ani Takl nezaštěkal? Kde měl onen tajemný ukrytou loď? Kde přespával a co jedl?
Protože se už stmívalo, nezbývalo, než se vrátit k lodi a zase odplout domů, protože ne vždy se každou záhadu podaří objasnit.

Hlavý jezdec

Rybář

Pod olší, kde skoro stojí
voda a v ní mince plují,
přemýšlí kluk, jak by chyt
zlatou rybku na rohlík.

Oblohou se Měsíc toulá.
Kluk mlčí a těsto žmoulá.
Jak stříbrné šupiny
blýská světlo z hladiny.

Pod jezem se voda pění,
zmizel kluk, už dávno není.
Pod jezem se voda točí...
Nemeškal a sešel z očí.

Z olší zbyla zlatá kola.
Kluk neslyšel -
sám teď volá.

Odpovědnost?

A byl tento zásah policejního vrtulníku opravdu směrodatný? A ne směrovadný, jak se šeptá v zákulisí?
Víte, rozmanitost policejních technik nám opravdu není cizí. A v současné době jsme je dokonce začali kolorovat a stínovat.

(skandál nerozvířil Brumbár)

Na slovíčko s šéfkuchařem

Váš nový recept je údajně ohromující?
Ano, čistě náhodou - ale nezapomeňte, že náhoda přeje připraveným - jsem přišel na to, že když při přípravě svíčkové nahradíte mrkev na jemno nastrouhaným románským kostelíkem, chuť je opravdu fantastická a navíc!
Jak?
Opravdu tak!
Vážně?
Jistě! Každý, kdo sní takovou porci, dokáže sestrojit legendární Tleskačovo jízdní kolo, plně použitelné a veliké jen jako běžný kapesník!

(pohovořil Bledavý Perleťovec)

Ze zaslána

Nakonec přeci kdybych někde viděla adresu ZBUZ (a dál nečitelný), tak taky hned pochopím, co to znamená: Z BUZERANTAMA SE BAVIT NEBUDU, že jo?

(Kerima Schorková)

Mystik na rozpáleném talíři

Kdo byl vlastně Boudys Voslanskij? Čmelák, který byl nazýván králem i kometou, ale bazén na zahradě jehož sídla nebyl nikdy napuštěn. Známé klišé, ale jak to bylo doopravdy?
Voslanskij se narodil za suchého léta v Čmalouku v rodině prostého obchodníka. Místo obvyklých studií bez praxe a čilého podomníčkování strávil ovšem celé dětství a mládí výstavbou monumentální jílové křížové cesty obemykající jeho rodný domek průkazně i spirálou. Když pak kolos na hliněných nohou spadl a zničel dům i zahradu s následkem smrti přítomných obyvatel a příbuzných, Voslanskij emigroval. Do vzdálenosti tří plnohodnotných kilometrů na Šeptáčkové Palučiny. Zde prožil dlouhé tři roky o jediném šálku kávy. Chválili ho všichni, ale ani tuto jedinou kávu za něj nikdy nikdo nezaplatil.
První průmyslová ložiska a ozubené převody tak navzdory všem těmto těžkostem vydal Voslanskij vplen veřejnosti až knižně. „Odcházet sám,“ poznamenal tehdy, a přesto nouzového východu ze skutečnosti nepoužil. Taková je základní tónina veškeré jeho tehdejší životní akcelerace. Slib, který nabídne dur a který ani v moll ani v petrželi není ani v sebemenším naplněn.
Druhá průmyslová ložiska a neozubené nehody Voslanskému přibraly společníka: bývalý myč oken a malíř apanáží Dužho Sežer Voslanského ideje propíral až hanba a výsledky se skutečně dostavily. Pocit neploskolebí + opravdu žluklá voda + zhruba 17 miliónů medounů měsíčně. A poznání se šířilo řadou více než kvadratickou.
Všečmeláčí význam je zřejmý. Nahradit kalenou ocel lží a nejistotou byl převrat nepopiratelně epochální, a to nejen ve sféře výroby a její každodenně formulované spotřeby. V rozruchu, který jeho objev vyvolal, se ovšem sám Voslanskij nejdříve ztratil v orných polích vlastních axiomat a posléze ho ani celočmeláčí pátrání neozřejmilo ani v jediném úseku jeho hmatatelného těla. Ani nos, ani koleno.
Ptáme se tedy: kdo byl vlastně Boudys Voslanskij? A dodnes nevíme.

(zpracoval Bledavý Perleťovec)

Funkční obtíže kardiovaskulárního modelu smyslu světa

Už jsme si zvykli, že jakýkoliv měsíc roku se podepisuje na našem duševním zdraví, a to osobně, duběnkovým inkoustem. Rozhodně bychom se však neměli nechat utěšovat tím, že o Vánocích definitivně vypadneme z formy. Co tedy dělat? Zesilovat pravidelným tréninkem stěny krevních vlásečnic a později i žil a tepen tak, aby nám tělem jakýmkoliv způsobem přestala proudit krev. Pravidelný trénink lze vyluhovat podomácku z nezralých jablek nebo ho, pokud na to máme, zakoupíme v lékárně v podobě takzvaných prašivých tobolek (pozor na jejich přepravu do vašeho čmeldodoupěte!). Účinek jak domáckého lektvaru, tak medicínského preparátu nepotvrdily žádné z klinických ani univerzitních zkoušek, obzvlášť u kterých dotyční neobstáli v žádném z řádných ani mimořádných termínů. Což je jako vyhlídka pro pacienty samozřejmě mnohonásobně úžasnější než pohled z nejvyšší rozhledny Čmeláčích Bochánků v Písklé Kajdě. Ale opravdu, už jsme si zvykli?

(Ambrozius Šupinka)

Literární kontext, tak jak se sluší

Týjofouna jsem v první polovině devadesátých let sledoval přestrojený za moruši a potěšilo mě, že on zase na přelomu tisíciletí sledoval mě, a vůbec se nepřestrojoval. A já jsem rád středem pozornosti, i když ne všeobecné, protože třeba pozornost bílých a červených krvinek, které nikdy nebyly opravdu intelektuálně na výši, mě nikdy nezajímala.

(Skalák Marmera, exmedně)

Romantizující charakter

Duchovním otcem základní čmeláčí teze byl generál Hraničmír Kecanda. V oněch kritických dnech na pahrbku března a dubna byla jeho průzvučná poločmeldorota napřažena na úsvitu. A to proti pysku a pyloplku. Celá záležitost, jak víme, skončila fenomedálním a dodnes nepřekonaným přeběhnutím.
Ne, o tolik koňských délek, jak již sám název knihy Piroh napovídá, už nikdy nikdo nepřeběhl ani s těmi nejpovedenějšími podrobnostmi. A s jakou masou sladidel růžových vršů, jejichž přirozená vůně se chemií prakticky nedá nahradit, nebýt ovšem Hraničmíra Kecandy. Zralost praporu, štráf slámy a vida: jeho rozsudek byl okamžitě rozhlášen po celém tehdejším Bochánkově!

(Medovec Nasátý, dočment mederitních včed)

Poznámka šéfredaktora
Konečně opravdu protiplytký příspěvek, kterému jen tak někdo neporozumí! Ne, že bychom takových měli nedostatek, jen tyranská šéfredakce Čmeláka a světa brání jejich publikaci v plném a necenzurovaném několikasetstránkovém znění.

(Širokolebý Omějan)

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku (v tištěné verzi): Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan

Z všelijaké společnosti

Bloudící cyklovýlet Prokopákem za Motýlem do Zbuzan

10. 6. 2001
Cesta Prokopským údolím je sice malebná, leč spletitá tomu, kdo ji nezná. Nakonec ale s dopomocí tří kouzelných stařečků a dvou moudrých babiček radilek cestu nalézám i já sám. Tím Prokopákem jsem si zabloudil docela příjemně a objevil jsem, že je podstatně rozsáhlejší, než učebnice středoškolské chemie uvádějí. Sloučenina boháčských vil, volných radikálů, vázaných molekul i polorozpadlých ruin a rekreačních chatek. Ve Zbuzanech vyzvedávám Motýla na dětském hřišti (kde jinde), jak zde s chotí a synem a místními dětmi klade kukly do vlhkého písku. Pak společně přelétáme k místní hospůdce u rybníka. S Motýlím přítelem Šmídem si připomínám svá stará - mladá léta u filmu. Prokecnem tu několik piv ještě s jeho chotí Helenou „jako Fendrychovou“ a s ještě jedním maníkem... Pokec to nebyl špatnej. Reminiscence na má „osvětlovačská léta“, kdy jsem coby brouček lítal po place s lucerničkou. Vyhnalo mě na mráz až Motýlovo extempore, při kterém vyskočil na stůl, převrhl ho i s pivy a ještě než zmizel pod hladinou rybníka, kam oknem vypadl, slyšeli jsme ho zvolat: „S takovejma kreténama já tu pivo chlastat nebudu, ani kdyby bylo zadarmo!!!“. Potom jsem v příjemném deštíku profrčel na kole kolem OldaŘíhovy vily (kdy mi ve spáncích tepala zpěněná krev a legendární slogan: „Díky Pardubičtí... a další číslo: Vlaky v hlavě!“) přes Chrášťany na Ruzyň. Ještě se žrací zastávkou v Delvitě, a přesto o půl hodiny dříve v práci, což se mi stává nejmíň dvakrát za století.

Kouzlo gregerií (i prodloužených):

Frézy obsluhují zubní technici litiny.

Uvnitř každého vagónu je schovaný cválající kůň.

Čmelák a svět.
Vychází nepravidelně. Šéfredaktor: Jirka Prášek, Medov Vydavatel: Petr Motýl, Zbuzany 3, 252 25 Jinočany Duchovní zápora: Pan Autíčko Loosa oduševnil: František Kresby: Jan Motýl Rozhovory: Bledavý Perleťovec, Bruton, Brumbár Fotografie: Mechůvka Pozorovatelka na Žižkově: Mirunka Šestitečná Jiná ze Žižkova: Kerima Schorková Drby ze společnosti: Mirek 6 Kroš Básník s nejkrásnějším knírem: Pavel Řezníček Náš člověk na Uherskohradišťsku: Zdeněk Mitáček Někdo až z Plzně: Golda Dopisovatel z Parvusic: Hlavý jezdec Zpravodaj z Reichenbergu: Týjofoun Čmeláka na titulní straně sdrátoval a sletoval: Václav Sokol Jako host: žák sekundy gymnázia v Praze Tróji Matěj Čmolík

Pavel Řezníček

* * *

Když udeřil žábu do klobouku
Proměnila se v hňupa
Zeleného jak hňupové bývají
Ze skříně vypadla kostra
A byla taky hňup
Byla bílá jak hňupové bývají
Neznámý černošský rybář
Si z nich udělal motocykl
Který pak svým reflektorem
Pokryl
Celý Atlantický oceán
A ještě kus Hostivaře