Čmelák a svět, číslo 8/2003




číslo 8/2004, ročník pátý


Neprozradíme

V Pyloladné Máčce si zahoubaříte, i když nikde jinde nerostou ani nejhanebnější prašivky. Zdejší lesy jsou od ledna do prosince plné pravých hřibů, bedel, kozáků i křemenáčů, lišek i křehkých holubinek, které zde navíc dorůstají jinde nevídaných rozměrů.

   

   

   

   

Problém je ovšem samotnou Pyloladnou Máčku a houbotvorné lesy kolem ní najít. Místní obyvatelstvo si žárlivě střeží své soukromí a jeho čelní představitelé dokázali záludně proměnit polohu svého rodného hnízda ve všech mapách včetně nejtajnějších vojenských, přičemž jejich houbařské prsty a nožíky dohmátly nejen do sejfů našeho generálního štábu, ale i do nejstřeženějších počítačových útrob Pentagnómu, kde donutili jindy až příliš sebevědomé jestřáby doslova k pláči nad zmizelou nadějí na domáckou bramboračku s podborováky.
Pokud se Pyloladnou Máčku vydáte hledat bez mapy, jejíž kresba vede vždy jen do slepé uličky krajiny, a zkusíte váš automobil (neboť ani vlak, ani autobus sem nejezdí a letové dráhy jsou nad zdejšími hlubokými hvozdy umně zašpérované) vést "podle citu", čeká vás bloudění v nekonečných odbočkách a zákrutách, které dříve nebo později skončí slepou uličkou v temném lese. Pod staletými stromy, kde se houby vyskytují minimálně, o to hojněji však strašidla. A jelikož úlovku lačných houbařů je rok co rok dost a dost...

Náš redaktor Brumbár má ovšem přímo v Pyloladné Máčce vlastního strýce Brubmoura... A tak redakce Čmeláka a světa nejen že ví, kudy tam, ale chodí po lesích i se strýcem.

A večer si pak vespolek dáváme:
houbové pavézky s březnovkami,
havelky na smetaně,
hříbkovou paštiku,
poddubákový ovar,
sírovce žlutooranžového na kari,
polévku z choroše šupinatého,
žampiónový nákyp,
kačenky na topinkách,
kotrčové krokety,
medový krém z kozáků,
lišky s tvarohem,
Peklíkovu polévku z růžovek,
šátečky z penízovky,
pastýřskou pochoutku,
špičky s rajčaty,
marinované václavky,
zelánkové náduvky,
míchanou smaženici,
guláš z mlynářek,
kvašené ryzce,
kuzikorinli palov,
houbový kaviár
a kulajdu.

Mňam!

(s Brumbárem si vyjeli Bledavý Perleťovec, Bruton, Mechůvka, Petr Motýl, Jan Motýl a Fous)



Ve vzdáleném kraji

Zajímavý způsob lákání hmyzu se projevil u břichatkovité houby s názvem Azebe Rachnice. Na vrcholku klobouku má vystavěný maják i s obsluhou, jehož strážný láká jak čmeláky, tak kovaříčky na pohoštění chlebíčky a zeměžlučovou a trochimovskou šedou vodkou.
Omámený hmyz pak roznáší výtrusy houby Azebe Rachnice, které dostane výslužkou, po nekonečných pláních Ouzké Trálie, kde dotyčná výhradně roste.

(Brumbár)


Když louče slunce uvadnou...

K zajímavým zjevům patří také chování některých hub ve tmě. Chladným zelenavým světlem září například podhoubí Václavky obecné. Houba zvaná Žampion sklápěč se ve tmě sklápí. Sírovec korálovitý tančí. A Houževnatec pruhovaný se vydává hluboko do nitra jeskyní.
V srpnové bezměsíčné noci v roce 1969 velká rodina Chřapáčů jamkatých prorazila zamčené dveře Velkého divadla v Moskvě a usadila se na sedadlech carské lóže, odkud se ji ráno marně pokoušel vyhnat biletář Anton Ivanovič Osipenskij. Rodinu Chřapáčů se podařilo vyvést ven až hasičskému družstvu, které přivolal provozní ředitel Burjavin.
Chování některých hub ve tmě pak doslova připomíná chování, jakému se ve tmě rovněž věnují čmeláci.

(Bruton)


Až příliš

V roce 1972 v Karélii v Pačmeláčím Svážku vyrostl v březovém porostu nacházejícím se na skalnatém břehu řeky na území o rozloze asi jednoho kilometru čtverečního zhruba jeden milión klouzků. Klouzky vykukovaly ze všech štěrbin ve skále i zpod jednotlivých kamenů a na mechu vytvářely souvislý hnědý koberec. Vzhledem k nepatrné hustotě obyvatelstva na zdejším území, kde na jeden pačmeláčí dvorec narazíte tak jednou za sto kilometrů, a rovněž vzhledem k příšerné vzdálenosti lokality od jakýchkoliv měst a též s přihlédnutím k nedostatku jakýchkoliv přistávacích ploch v okolí houbotvorné skály nebyly náhle se rozmnoživší houby takřka vůbec sbírány, což nakonec vedlo k propadu terénu až na úroveň říční hladiny a k následnému zaplavení naleziště. Podobně intenzivní případ se v Karélii už nikdy neopakoval nebo alespoň nebyl zaznamenám, což ovšem neznamená, že se kdesi v hloubi zdejších neobydlených pustin neodehrál. Pan Fikolajna Medmasauri, který ojedinělý jev zaznamenal i na fotoaparát, řekl vědcům: „Zvouplně se mi udělály mžitky před vočima. Jelikož normálně tam těch klouzků vostávalo na konci srpna ták sto tisíc. Kujóni!“ Smál se pan Medmasauri. A vodku pil trochimovskou šedou.

(Brumbár)

 


Dopadení žlutého cveka

Pamatujete se ještě na minulý případ Zlomeného očka? Kdy svému příteli majorovi ZetEm pomohl najít na Fórovém Lidu poklad skrytý úplně dole na mořském dně a zatknout falešného potápěče? Tak právě tento poklad důkladně prozkoumali odborníci a zjistili, že má milionkrát větší hodnotu, než se původně myslelo. Tedy ne milion dolarů, ale milion miliónů dolarů. To víte, když něco zjistí odborníci...

Ale Zlomenému očku ani majoru ZetEmovi stát, na jehož území byl jeden na dovolené a druhý ve službě, nálezné v podobě deseti procent zachoval z původní, ještě odborníky pořádně neodhadnuté částky. Protože jak se říká ve zdejší ústavě: „Změní-li se okolnosti, tak už nedáme nikomu nic!“ A zdejší ústava je nezměnitelná.

Zlomené očku to bylo celkem jedno, však už si doma dost nahospodařil. Ale major ZetEm si nahospodařil ještě málo. A tak Zlomeného očka mořil, ať mu ještě pomůže s nějakým případem, za který by on, ZetEm, dostal dobře zaplaceno. Třeba by mohli najít nějakého zločince, na kterého je vypsaná vysoká odměna.
„A já bych si pak koupil motorku...“ tvrdil ZetEm.

Jenže zatím vláda státu, která nečekaný poklad zchramstla, z lehce nabytých miliard bleskově postavila muzeum, které ovšem vůbec nevěnovala majorovi a geniálnímu soukromému pomahači, ale zločinnému potápěči.

Tak to v této zvláštní zemi bývalo zvykem.Však jak už dávno říkal Zlomené očko: „Bolest a smutek přebývá v srdci světa.“ A z další části nenadále nabytých miliard koupila vláda motorku úplně každému. A mohl si ji vyzvednout na obecnímu úřadu, ke kterému příslušel trvalým bydlištěm.

Jen kdo trvalé bydliště neměl, splakal na výdělkem. A trošku smutný byl i major ZetEm, i když teď už hledat hledaného zločince kvůli motorce nepotřeboval. „A co kdybysme nějakého stejně našli,“ nedal ale major pokoj Zlomenému očku.
„Tak dobře,“ řekl Zlomené očko, aby už měl svatý pokoj. I když věděl, že ho stejně mít nebude. „Najde nám ho kočička!“ prohlásil pak famózní soukromý detektiv proslulý na všech myslitelných kontinentech.

A kočička je zavedla do kasina.

A v kasinu snadno zatkli pět let hledaného Žlutého Cveka, který byl tak zabraný do hry, že ani nestačil vytáhnout svou proslulou niklovou bouchačku. A už ho vedli na zatýkací lavici...

„Tak tady máš třetinu prachů, co jsou za jeho dopadení,“ řekl pak Zlomenému očku ZetEm. „I když ty prachy smí dostat jinak jenom náš občan. Ale já jsem dobrák,“ prohlásil major od elitní policejní jednotky.
„Mně úplně stačí desetina,“ řekl soukromý detektiv, který už si doma nahospodařil dost.
„Tak dobře,“ řekl spokojeně major ZetEm. A hned si šel koupit domek u moře.

A k domku si hned druhý den přikoupil lodičku.

Tu bílou, na obrázku úplně vepředu. A pak se smál. Moc spokojeně, úplně stejně, jako když vyřešil případ zločinného potápěče.

A jezdil si v bouráku, jako by se nechumelilo.
„Bolest a smutek přebývají v srdci světa,“ zopakoval si Zlomené očko a rozhodl se, že bude odpočívat i v srpnu. Odjel do úplně exotické chudé země a tam si koupil papouška.

Pak papouška pustil z řetízku a celé dny vysedával na pláži, kterou nenavštěvovali lidé, ale jen mořští ptáci a díval se, jak se vlny přelévají sem a zase tam.

(foto Amy, Zdeněk Mitáček)

 

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku (v tištěné verzi): Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan

 


Dvojčata

1. První z dvojčat většinu svého dětství prosedělo pod velbloudem.

2. Druhé z dvojčat trávilo v dětství většinu času ve volné přírodě.

3. V mládí se obě dvojčata sešla na společné dráze zločinu a alkoholu.

4. Zločinné duo si oblíbilo především malé banky na Středozápadě.

5. Jejich neblahá proslulost sílila. Někteří bankéři je, vstoupili-li, úslužně zvali, aby se zblízka podívali na obsah jejich trezorů.

6. A dvojčata si odnášela, co uznala za vhodné.

  

7. Někteří vlastníci se však urputně bránili.

8. Pak byla vypsána odměna na dvě hlavy.

9. A brzy se pod fíkovníkem našla i třetí.

10. Tento příběh nemá dobrý konec...

 

 

© Petr Motýl, Ladislav Krajča 2003-2005