číslo 6/2003, ročník čtvrtý

Chróm a způsob, jakým účinkuje

1. Postava, kterou máme, už obsahuje cukr. S tím je třeba naprosto vážně počítat.
2. Cukr se dostává z našeho těla do našich buněk pomocí inzulínu, který si chrómem dopomáhá neustále.
3. Cukr je i v jídle.
4. Máme-li hladinu chrómu běžnou, naše buňky si berou cukr z potravin. Zvýšíte-li hladinu chrómu mnohonásobně, postačí našim buňkám cukr, který už máme v těle.
5. Chróm není potravina, a proto po něm nikdy neztloustneme.
6. Užíváme-li tedy chróm v dostatečném množství, vydrží nám cukr z naší postavy až do konce našeho života a jíst cukry už nepotřebujeme. Vlastně už vůbec jíst nepotřebujeme...

(s odborníkem nepoobědval Bruton)

Lamač srdcí

- Tak co vaše nové cédéčko Obchodník s restem, Rýšáku Gaučho?
- Pracovali jsme na něm, až jsme se pětkrát, šestkrát denně zpotili. A ten pot jsme sbírali a k exkluzivní sérii cédéček ho přidáváme jako bonus.
- Takže cédéčko je vymakané? Jako z posilovny?
- Místo zvukového mistra jsme přizvali k natáčení trenéra reprezentačního mužstva kulturistů. A to porazilo Pačmeláčí svážek 6:1. A Medrous jediný gól pustil, jak se omylem zamyslel. Ale jinak nemyslí vůbec, což moc obdivuju.
- Předpokládáš, že sportovní fanoušci budou chodit místo na zápasy do prodejny pro Obchodníka s restem?
- Mohli by, viď. Ale bez legrace, do bukletu jsme vložili podrobnou mapu, aby se posluchač mohl v nahrávce dokonale orientovat.
- Ještě lámeš srdce?
- Proč ne. Ale na špalíky, ne na třísky jako dřív.
- Prý jsi chtěl koupit od našeho prezidenta jeho příliš velký kabát.
- Moc by mi slušel, víš. On pochopil, je to vůbec skvělej kolík, ale jeho manželka nepochopila nic. A přikoupila mu ke kabátu boty o dvě čísla větší, než jakou on má tlapku. Což teda naše cédéčko málem poškodilo. Ale pak jsme to s tím kulturistickým trenérem nějak ustáli.
- Na jedné noze?
- Hm, na jedné.
- Totiž, říká se, že rád vesele sedíš na několika židlích, takže ti z tvých frajerských nohou vyrobili sedm zadků a zbyla ti už zrovna jedna jediná...
- Nesmíš všemu věřit. No podívej se na mě.
- Vypadáš normálně. Ale může mě šálit zrak, viď. Sám říkáš, že nesmím všemu věřit.
- Nerad, ale sám jsem si skočil na špek, co? A navíc na řácky prožluklý.

(pohovořil Brumbár)

Neúprosné záhony trhu

O NĚKOLIK MĚSÍCŮ OPOŽDĚNÉ
V dubnu sázíme brambory. Vyhýbáme se přitom bolesti v zádech - objízdná trasa je kolem Čmelákova Pupíku značena červenými praporky, ve zbytku Čmeláčích Bochánků modrými praporky.
Dividendy, které rozkvetly v dubnu a jsou starší než tři roky, prořezáváme extra nabroušenými nůžkami o 30-50%.
Akontace snu, které jsme přes zimu chránili před přímým mrazem vrstvou slámy, omýváme vlažnou vodou, nakypřujeme jejich půdu a nejméně jednou do týdne s nimi promluvíme o své jarní a letní budoucnosti. Jejich dubnová předpověď má velice vysokou pravděpodobnost.
Vysazujeme keříčkové fazolky, okurky a akcie lehkého a textilního průmyslu (pozor, kořeny nesmí zaschnout). Bojujeme s jejich hospodářskými škůdci: plynem a postřikem.
Trávník doséváme v dubnu drobnými mincemi, které jsme během zimy nashromáždili ve sklepě a v kůlně.
Zaléváme všechny rostliny, ale pragmatismus a cynismus především. Je lépe zalévat větší dávkou ve vodních dnech (vodka, bourbon, campari) než každý den trochu.
V ovocných sadech pronásledujeme motýly, obzvláště bílé. Doporučují se zbraně menších ráží, které tolik neohrožují vlastní sad.

(na jaře se zapomněl Bledavý Perleťovec)

Záhada

Sraz byl pod kostrou. Kluci se sešli v šest. Eman, Vykouk, Stáňa, Fík, Klouda, Peťák a pětinohej pes. Lampa ještě svítila, když vyrazili. Mrzlo fest. A dřív, než pes stačil zcepenět, došel i rum. Skály se prudce zvedly až k nízkým oblakům, olověným a krabatým. A stezka stoupala dál! Nejdřív Vykouk, pak Fík. Potom Eman a po něm Stáňa. Za chvilinku Peťák a Klouda naposled. Pomrzli v tom mrazu, než bys řekl patnáctsetkrát švec. A i když sraz byl pod kostrou, mohl někdo fakt říct proč?

(obvyklou legendu zaznamenal Brumbár)

Průzkum soukromého mínění

- Jaké to je, když se někdo v pátek ožere jako čurák?
- Normální. Chvilku poskakuje a pak zvadne.
- A není to tak trochu trapné?
- Zdá se, že jemu určitě ne... Co myslíte, je to fenomenální?

(osobně pozoroval Bruton)

Nejenom stíny

Už jste se někdy probudili ze spaní? Ne? Ale i to se vám může stát. Ani v takové situaci se nedoporučuje ztrácet rovnováhu, ale zachovat se čestně a uváženě (ať už v trenýrkách nebo v noční košilce). Jedině tak překročíme své Rio Grande (Rubikon) a podíváme se sami sobě do tváře v ještě teplém (42 stupňů Celsia) zrcadle času. A pokud by vám někdo tvrdil, že se ještě nikdy ze spaní neprobudil, nezoufejte. I na něj levou dojde...

(poučil se Bledavý Perleťovec)

Zařizujete či zaútulňujete si byt?

Nebudeme vám tedy radit..., i když maličko vám přece poradíme.

NÁBYTEK
Při koupi nábytku vycházíme z předpokladu, že kupujeme nábytek.
Pokud si pořídíme nábytek z ciziny, přikoupíme mu také školeného učitele čmeldouštiny, aby se u nás cítil jako doma ve všech jazykových idiomech.
S nábytkem v bytě pohybujeme jako s vagóny, ne jako s lokomotivami.
Čalounění je pro náš byt totéž, co pepř pro dršťkovou polévku.

PODLAHY A KOBERCE
Je-li podlaha ještě slušná, rozhodně ji nevulgarizujeme.
Některé podlahy prokouknou až po odlíčení.
Linoleum nikdy nespí.
Vyšlapané cestičky v kobercích vysypáváme bílým mořským pískem.

MALOVÁNÍ
Omítka, která nedrží, je nekvalifikovaná a posíláme ji na přeškolení.
Vybrat správný odstín je elegantní.
Váleček a tyč doposud nenašly svůj automatický pohon.
Obrazy a fotografie ukládáme na stěny až po vymalování.

OSVĚTLENÍ
Nemáme-li v bytě zavedený proud, nakoupíme lustrů i lamp přiměřeně.
Některé myšlenky k nám přicházejí i potmě.
Lustr na velmi dlouhé šňůře je bezpečnou kotvou domova.
Také svíčky jsou hřejivým společníkem.

DVEŘE A OKNA
Je dobré, když je v místnosti máme. Nemáme-li je, je nutné se uvnitř místnosti obrnit značnou trpělivostí.
Lakované dveře jsou zdvořilejší.
Záclony jsou oknům kostýmem, závěsy kabátem a kozačkami.
Na skle neušetříme.

(se smečkou architektů a bizajnérů se po ránu proběhl Bruton)

Mají violy slabý tón?

Nikoliv. Jen v muzikantských vtipech (blondýny, policajti, hasiči...). Ve skutečných kvartetech a orchestrech se chovají jako kopřivy v kuchyni: samy se proplachují a všestranně uplatní. A funkce jejich tónového protihlasu a harmonického dotváření skutečnosti je natolik nepochybná, že ji lze srovnat jen se zálivkou z vody, octa, soli, oleje a mletého pepře, která jediná umí v kuchyni dostát výše zmiňovaným kopřivám. Po smrti Karla Velikého se ale Einhard osvobodil od těchto povinností a uchýlil se do kláštera ve Fuldě...

(nedoslýchal Bledavý Perleťovec)

Cítíte se v padesáti vyhořelí?

Není divu, došlo vám totiž palivo a nové si nekoupíte v žádné lékárně ani benzínové pumpě. Únava a nedostatek energie už k vašemu věku prostě patří, s tím se smiřte. Milujeme-li však člověka, není pro nás obtížné milovat ho i bez paliva.

(konzultoval Brumbár)

Z Divokého západu

Brazos spatřil zubící se kovboje, kteří ho pozorovali. Pochopil, že udělal chybu, když si vybral právě hnědáka se silnýma zadníma nohama. Ale koneckonců, veselí chtěl vyvolat i Mozart svým Donem Giovannim, pomyslel si Bravos. A vrhl na hnědáka laso. K překvapení všech zůstal hnědák klidně stát. Kid, Bonne, Pratt a Craig protáhli tváře, jen Smith a Jim se ještě pochechtávali. A Brazos znenadání nasadil hnědákovi ohlávku a přikrývku a sedlo jako jediným tahem tužky po křídovém papíře. Škrt! A hnědák se nehýbal, zdánlivě přikovaný. A co teprve, když uslyšel brilantní árii kuchaře, kterou mu Brazos zazpíval znělým barytonem přímo do ucha. Šup! A Brazos se vyhoupl do sedla jako máchnutím tušového štětce po hedvábí.
Až teď se kůň vrátil ke své bývalé formě jako kukačka do domečku ve Švýcařích. Přikrčil se a vyskočil všema čtyřma nohama do vzduchu. V plném osvětlení. Stisk! To klapla Brazosova ocelová stehna. Věděl, že pouhá árie na koňské hnáty nestačí. Když zvíře dopadlo na terén prérie, udeřil ho pěstí mezi uši jako prudkým forte v závěru jednání. Hnědák obrátil hlavu a svýma velkýma hnědýma očima pohlédl na Brazose. Teprve nyní pochopil. V Montaně se objevil skutečný znalec opery, kterému nemá cenu odporovat. Přesto zkusil ještě jednou vyhodit silnýma zadníma nohama, druhá rána mezi uši ho však poučila o tom, jaký muzikolog se usadil na jeho hřbetě. Brazos mu poklepal na krk, na znamení, že to tak zle nemyslel. Kůň však dobře věděl, že jeho přemožitel zvládne i part Kamenného hosta. A kráčel jako beránek, jako hnědák, který má za sebou roky těžké drezúry. Kid, Bonne, Pratt, Craig, Jim a Smith hleděli na Brazose s otevřenými ústy. A za pojízdnou kuchyní si spokojeně hladil břicho Stumpy.

(výlet mezi kovboje si užil Bruton)

Intimní prostředí

Víte, někdy přijde taková situace v životě lidském, že by se člověk nejraději zastřelil, kdyby ovšem měl střelnou zbraň. Nemá, a tak nad kuchyňským nožem váhá, ono to není jen tak, odborně si proříznout krk, a ani nezaplakat, ani nezničit perský koberec, který jsme zdědili po prababičce z Isfahánu. Co teď? Žít dále? Samozřejmě. Ale už jedině pohromadě s vlámským typem ženy z 15. století, která má vkus, smysl pro pořádek, činorodost, malý sklon k snění a červené či zelené šaty až na zem. Je však pro čmeláka jednoduché takovou najít? Není, ale není to ani nemožné, pokud se řídíme zatím jediným osvědčeným způsobem. Za skromnou částku 730 liber šterlinků (v přepočtu 3500 medounů) zakoupíme chundelatého psa, který vzbuzuje pocit domáckého klidu, a usadíme ho u dveří našeho příbytku. Pak zbývá už jen čekat, dávná vlámská žena se objeví sama, s pravděpodobností dvoutřetinovou, mnohým předchozím čekáním ověřenou. Nepřijde-li, uzoufáme se: je to mnohem estetičtější smrt, než která nastane při použití kudly, flinty či pistole.

(u znalcomilů ověřoval Bledavý Perleťovec)

Testíček

seřaďte k sobě odpovídající dvojice pojmů:

1. devastace stínu
2. kontinuální poznání
3. éter
4. bisexualita
5. kreativita na rozhraní osobnosti
6. smutek

a. kořínky
b. mohér vašich snů
c. víra
d. tvárný železobeton
e. láska
f. čepice

Povedlo se? Výborně! Jste naprosto inteligentní!

(s vosychology spolupracoval Brumbár)

Otazníky výzkumu

Řada vědců považuje emoce za formu vyjádření citů. A také za svéráznou poznávací funkci, za jejíž pomocí si zkomplikujeme už tak složitý labyrint světa a jeho pomyslných hodnot. O této problematice jsme hovořili s primářem MUDr. Broukaldou Přespoplním. A on náš rozhovor přetvořil ve svůj vlastní esej lesknoucí se jako solingenová kosa v rosou smáčené trávě.

Představme si člověka (čmeláka), který se podívá na jinou lidskou tvář. Obecná škála jeho mimických reakcí je natolik pestrá, že si ji nejen nemůžeme najednou představit, ale její mnohost nejsou schopny statisticky vyjádřit ani nejmodernější počítače, které pracují s nanotechnologií o rozměrech miliardtiny metru (délka pěti vodíkových atomů srovaných v zástupu) voperovanou přímo do živých buněk. Smutek? Neštěstí? Pohrdání? Pokora a láska? A mají i tyto opravdu základní pocity všichni společné a chápou pod nimi totéž? A jestliže nikoliv, jak svůj vlastní postoj ke lži či k vědomí sounáležitosti s anděly přetvářejí do specifického mimického výrazu?

Racionální věda jde jistěže ke kořenům, konkrétně ke zrakové kůře, na které jako na první vnější vjem zanechává svůj otisk, aby se v amygdale neboli mandlovém jádru, což je skupina nervových buněk v přední části spánkových laloků, spojil s dojmem mimosmyslovým a v mozkové kůře na spodní ploše čelních laloků se souhrnem osobních i geneticky daných zkušeností. Vyhodnocení poznatků pak probíhá v bazálních gangliích, ohromných ostrovech nervových buněk v hloubce mozku. Odtud pak naše individuální reakce putuje zpět až ke svalům, které v našem obličeji emoci viditelně vyjádří. Celý tento postup probíhá v časovém řádu desetin sekundy.

Co z tohoto objektivně poznaného systému ale můžeme vyvodit pro smysl našeho života v tomto světě? A můžeme tento smysl vůbec spojovat s vědecky vyjádřenou mimikou? To jsou klíčové otázky, ke kterým klíč ale bohužel nemáme, a obáváme se, že ho ani v nejbližších desetiletích nenajdeme.

Poděkovali jsme panu MUDr. Broukaldovi Přespolnímu za rozhovor (esej). A když jsme se loučili, naši fotografku Mechůvku při obouvání botiček na jehlách převážilo její překrásné poprsí, upadla a odsunula rohožku před vědeckým bytem o 43 centimetrů. „A vida,“ pronesl překvapeně MUDr. Přespolní, „koho by napadlo, že tak dlouho hledaný klíč leží zrovna u mě pod rohožkou...“

(na mezích výzkumu poletoval Ambrozius Šupinka)

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan)

A další...

Kromě obsahu převedeného do elektronické podoby si v tištěné formě čísla 6/2003 můžete najít psané i kreslené materiály s následujícími tituly a stručnou charakteristikou:

- Lamač srdcí (rozhovor se zpěvákem Rýšák Graučho)
- Neúprosné záhony trhu (o zahrádkářích, byznysu a zocelení)
- Záhada (příběh se smrtí)
- Průzkum soukromého mínění (na známé téma)
- Nejenom stíny (o probuzení ze spaní)
- Mají violy slabý tón? (Bach, ocet a sůl a klášter ve Fuldě)
- Cítíte se v padesáti vyhořelí? (a jak vám v tom nepomůžeme)
- Z divokého Západu (bravurní krotitel Brazos znovu v ohradě)
- Intimní prostředí ( jak si najít vlámskou ženu, ne ďábla)
- Testíček (kdo seřadí pojmy, neváhá)
- báseň Karla Šebka
- velký ilustrovaný Čmelák s půllitrem od Jana Motýla