číslo 5/2004, ročník pátý

Uvidíme?

V květnu se pečou nejenom první máčené housky, v květnu se nejenom poprvé ozvou fidlátka a rozezvučí užaslá srdce, v květnu také tradičně dochází k obrovským skandálům na mezích.
V loňském roce se v tomto směru vyznamenaly především modré automobilové čepice. V předloňském roce bohatí nájemci pastvin a poplužních dvorů a jejich nejširší rodiny. Zválely všechno. A letos?

(nevěděl Bledavý Perleťovec)

Májový krhola

Nebude na škodu, když si připomeneme krholu tradičního, jehož strašení se v dnešní hektické době vytrácí. Paťaté nohy, šos, váček na tabák, krhavé oči, nos jako malina a nemytá ušiska. Na hruškovité hlavě tralaláček s kančí štětkou, v ruce sukovice a bodrý úsměv na rtech. Objevuje se na poledních či podvečerních návsích a jeho pronikavý křik, který vydává naprosto znenadání, dokáže vystrašit až k smrti či přivodit šílenství s trvalými následky, obzvláště v zimních měsících. Májový krhola nestraší, ale zpívá. Překrásně.

(s krholou procestoval květnovou náves Brumbár)

Šoupálci

Podobně jako ženy jarní šaty oblékají nový háv i rašeliniště. Sienská hněď nahrazuje zaschlý okr a solivou běl naoranžovělá sépie. Prameny se rozehřívají jako krev. Voda bublá a lysky splétají hnízda v rákosí. Utopíme se? Anebo jen své hříchy a svůj žal?

(opět nevěděl Bledavý Perleťovec)

V temnotách

„Takže teď všechny odkamenět?“ zeptal se prozíravě Zlomené očko v podzemním sídle trpaslíků, kam ho zavál předchozí příběh.
„Hm,“ řekl trpasličí král.
„A ještě najít starý recept, podle kterého se vaří uhlí, až se promění na zlato?“ zeptal se proslulý pátrač ještě prozíravěji.

„No,“ řekl trpasličí král a zaváhal. Jelikož si pomyslel, že když detektiv starý recept najde, navaří si pak z uhlí zlata kdykoliv, kolik si jen vzpomene, a už trpaslíkům nikdy nepřijde vyřešit ani záhadu, ani nevysvětlitelné zmizení.
„Proč ne,“ prohlásil Zlomené očko. „Ale nejdřív mi ukažte ještě nějaký div.“
A tak mu ho ukázali.

„Víte, moc vám děkujeme,“ olízl si pak nervózně rty trpasličí král. „Ale tak nějak…, bojíme se, víte…, že nikoho nemáme, no… A kdyby dýchl nepravý… Jen popel a dým, však to znáte…“ A ještě jednou a nervózněji si olízl královské rty. „A vy byste to nezkusil…?“ řekl pak nejistě.
„Tak já bych to zkusil,“ přikývl Zlomené očko. A na zlatou mapu noci dýchl. A zkamenělí civilisté oživli a vzápětí se vyhrnuli z podzemí na povrch.

Návod na vaření zlata se stal na čtyřiadvacet hodin čitelným. Ale geniální detektiv ho číst nechtěl.
„Ukázali byste mi ještě jeden div?“ pověděl jen. A oni vděčně ukázali.

A pak bezpříkladný pátrač odešel úplně bez honoráře. Inu dobře věděl, že pokud chce zůstat Zlomeným očkem… Klíčky od auta zarachotily v jeho mužné paži a zrezavělý Mlsan Čmeráno se odlepil od zabláceného chodníku, aby si to jeho majitel ještě do půlnoci stačil vyřídit z gangstery z Plotňákova, kteří ho ráno chtěli oklamat smradlavými krokodýlími ponožkami.

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku (v tištěné verzi): Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan

Obsah tištěné verze Čmeláka

V tištěné podobě květnového Čmeláka a světa, z níž není na internetu k nahlédnutí naprosto nic, ani jediný článek, ani jediný obrázek, můžete najít následující příspěvky:

- Ale ano… (o cyklotreskách)
- Nazelenalé tóny (příběh lásky)
- Šeříky kvetou až koncem května (přátelé na Petříně)
- Medovítko Pučálník (báseň o jaru)
- Hledali osobnost, která se skryla mezi kytkami (a nenašli…)
- Báseň Pavla Řezníčka Bonobo
- Celostránková koláž Jana Motýla

Čmelákův píseček
- Dokonce existuje kresba s valbovou střechou a s vikýři (dokument z dávna a jeho skutečnost)