Čmelák a svět, číslo 4/2005, ročník šestý

Ve Spodní Palučině si otřeli prsty
O této nenápadné vsi jsme psali již několikrát, a sice pokaždé, když jsme ji navštívili. Jezdili-li bychom do jejích tenat jinak než za účelem napsání, nemáme-li zde jediného rekreačního přítele ani vlastní majetek? Ovšemže nikoliv. A tak tedy: zdejší občané si v měsíci březnu opravdu skandálně otřeli prsty, co jsme zaznamenali s několikaměsíčním zpožděním a následně jsme se i vypravili a vida! Získali jsme zde prvního rekreačního přítele pana Medroubyla Kolenatého z chaloupky na ostrohu nad říčkou Broudivou, který nás pozval k pobytu zdarma v příjemné jizbičce v prvním patře, kdykoliv přijedeme. Strašně ho totiž potěšilo, s jakým gustem jsme zdejší jarní a skandální otření prstů vylíčili na veřejnosti.

(Bruton, Brumbár, Mechůvka, Jirka Prášek)

Inzerce
Přijmu zahradníka pod omítkou bezúhonnosti.

Značka: prachomil lakobý

Sluníčko se vydařilo jako na jaře
V Brutnákově Kytlici se sluníčku na jaře vydařilo jako na jaře. Listy rašily, až vyrašily. Květy pučely, až rozkvetly.

A Brutnákoví Kytličáci zůstali jen tupě koukat, tak jako každý rok.

(v Kytlici se zastavil Brumbár)

Případ, který se obešel bez soudní i policejní dohry

Starosta z jedné vzdálené, zapadlé a neobyčejně malebné obce hluboko ve vnitrozemí Čmeláčích Bochánků si povolal na pomoc proslulého pátrače Zlomeného očka. Detektiv se dostavil ve svém neméně proslulém rezavém automobilu značky Mlsan Čmeráno a na místě prozkoumal situaci. Byla opravdu povážlivá.
Na jednom konci obce bylo jaro.

Uprostřed obce se vyskytovala zima se zasněženými střechami a rampouchy na okapech.

A na druhém konci obce se na místě bývalé pastviny sedláka Jaroše objevil mořský záliv obklopený prudce se zdvihajícími kamenitými svahy, jehož vody záhy objevili turisté.

„Tak to opravdu není jen tak,“ prohlásil zadumaně Zlomené očko.
„To není,“ vážně přikývl starosta jedné vzdálené, zapadlé a neobyčejně malebné obce nacházející se uprostřed nízké vysočiny, v samém středu vnitrozemí Čmeláčích Bochánků.
„A co my teď s tím?“ zachmuřil se starosta a se zachmuřenou tváří usedl na parapet okna bývalé hasičské zbrojnice, kde nyní sídlil obecní úřad.

„Hasiči to u nás už dávno vzdali,“ podotkl ještě starosta a zodpověděl tak otázku, kterou proslulý pátrač nevyslovil.
„Ale ten mohutný, kamenný dům, ten je hodně podezřelý, ne?“ řekl pak – už s jiskrou v oku – Zlomené očko.

Jeho intuice byla prostě fenomenální a téměř nikdy ho nezklamala.
„Tam bydlí starý Bárta,“ zatvářil se odmítavě starosta přírodními nesrovnalostmi postižené obce. „To je moc fajn, chlap.“
„A kdy jste ho naposledy viděl?“ nedal se odradit famózní soukromý detektiv.
„Aha!“ přikývl znepokojeně starosta. „Dyť on před dvěma měsíci odjel k synovi do Bruma, pomoct mu hlídat mu vnoučata, poněvač jeho manželka jela ňáko do Švestek na nějaký stáže nebo kam. To za našich mladých časů nebejvalo, no, dyž vona je prý ta manažérka. A tak se tam chodí k Bártovi podívat akorát jednou za týden paní Kotrčová, aby se mrkla, jestli je všechno v pořádku, on Bárta slepice ani králíky nechoval, tak to dneska už stejně málokdo, no to víte, moderní doba,“ rozpovídal se muž, na němž ležela zodpovědnost za celou ves.
„Tak se tam podíváme,“ řekl Zlomené očko. A šli. Starosta, detektiv a paní Kotrčová s klíči.
Uvnitř někdo seděl v křesílku. Zlomené očko ho ovšem hned poznal.

„Jestli mě všechny smysly nešálí,
ty jsi ten šibal, co mu říkají
náš Robin-přítelíček. Neposeda,
jenž holkám ve vsi chvíli pokoj nedá,
nenechá máslo utlouct panímámě,
v mlýnici dupe, divně praská v kamnech,
smetanu sbírá, kazí kvásek piva,
na noční chodce z bažin vábně kývá,
a když tam spadnou, strašně se jim směje,“ podal směrem k postavě sedící v křesílku proslulý detektiv její proslulý literární popis.
„Osobně, chcete-li.
Já jsem ten noční tulák veselý,
co Oberona baví jeho šprým,
když natřásám se zadkem kobylím
pod chřípím ovsem přežraného hřebce,
nebo když klepně do korbele křepce
vklouznu co jabko, a jak dá si lok,
já se jí v hrdle vzpříčím, takže mok
jí všechen teče po podbradku!“ odpověděla vesele postava, která si lebedila v křesílku. Starosta a paní Kotrčová jen vyvalovali oči.

A Zlomené očko pokračoval:
„To ty jsi zmátl běh všech ročních dob:
mráz šedivák uléhá v svěží lůna
nachových růží a – až k smíchu je to –
na ledové čelence Morany
pučí jarní voňavé pupence,“ pokračoval Zlomené očko.
„Kdo tě má však za skřítka-dobroděje,
řekne ti „milý Puku“, tomu ty
zas v každém díle hraješ do ruky!
Naprav to tedy, je to na tobě!“
A milý Puk, skřítek-dobroděj hned všechno napravil a pak si se Zlomeným očkem a se starostou vydatně zavdal ovesné whisky, kterou měl fenomenální pátrač vždy pohotově po ruce či přímo v kapse. Pak skřítek-dobroděj dal k dobru ovesné whisky celý soudek. Měl ho nenápadně ukrytý za hraničkou dřeva a jednoduchým laťkovým sloupkem.

Pak se rozloučili. A starosta už sám od sebe pochopil, že je třeba, aby si čarodějné bytosti patřičně vážil, nechce-li mít pro příště potíže. A tak Pukovi ves začala prokazovat úctu a všichni se tam měli moc krásně a Zlomené očko je občas navštěvoval a ani ho nenapadlo nechat si proplatit honorář za návštěvu, ke které ho tenkrát povolali.

fotografie: Hlavý jezdec, Zdeněk Mitáček, Ladislav Krajča
verše Williama Shakespera ze hry Sen noci svatojánské přeložil Alois Bejblík

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan