číslo 4/2004, ročník pátý

Dubňáci

Tak se nám z nor postupně vynořili dubňáci, s mimořádnou chutí a s mimořádným dosahem. Opakuje se to rok co rok a pokaždé je část veřejnosti překvapena, část veřejnosti nadšena a část veřejnosti se propadne pod zem, do původních nor dubňáků, jako kdyby ji hrom vzal. No a pak se zase vyhrabe nahoru, nedívejme se na každoroční vyletování dubňáků zpod zdánlivě nenápadného povrchu příliš tragicky.

Předpokládané letošní dubňácké barvy: fialová, zlatá.
Předpokládané letošní dubňácké bary: U Schématu, Pylosvinčík, Vykrystalizovaná Brumbera.
Předpokládaný čas: duben.

Ale zamysleme se nad sebou všichni, je rozčilování se nad dubňáky opravdu to, co nás dělá lepšími?

(začalounil Brumbár)

Vítr sfoukl autobus jako malinu

Keře a chlumy podél dálnice mezi Křížalovým Vroubem a Třezalčím Kosárkem jsou vzácné a přes veškeré snahy ochránců přírody i bezpečnostních orgánů se je do zdejší mediterární stepi nikdy nepodařilo vysadit tak něžně, aby do příští sezóny nevyhynuly. Kámen úrazu? Při jarních vichrech dozajista, neboť chabá je betonová zeď i blyštící se ocelový větrolam, zaduje-li řádně vyzrálý severák. A tak, jak píšeme v titulku, jarní vítr sfoukl autobus jako malinu.

(od již dříve z auta vypadlého Brumeše Medra se dozvěděl Bruton)

Pytláci

Většina historiků hudby se připojila k názoru, že truvérský zpěv by nebyl tím, čím býval, kdyby jeho pěvci denně nekonzumovali značné množství okurek. Tenor či kontratenor nabývá - jak dokázaly pokusy moderní vědy - nejúžasnějšího témbru sto dvacet až patnáct minut před okurkovou otravou popsanou už Paracelsem a Mattiolim a také jednou z našich národních písní:

Když bylo října měsíce,
přišla jest na mě zimnice,
tůze se mnou třásla,
vybrala mi, co náleží,
kdo nezkusil, ten nevěří,
nepřešel jsem nic,
ani jsem se lek,
přišlo to z vokurek.

(konec 17. století)

Inu skutečné duchovní hodnoty se mohou projevovat všelijak, jisté je jen, že svou úzkou cestičku ve lhostejné mapě společnosti hledají stejně těžce jako ti, se kterými jsme se potkali v temném nočním lese.

(s pytláky hovořil Bledavý Perleťovec)

Případ trpasličího krále

„Takže v těch dveřích jste je viděli naposled?“ pokývnul Zlomené očko a upil z hranaté sklenice silnou žitnou whisky.
„Naposled,“ řekli dva zákazníci ve dvou extrémně drahých krokodýlích sakách, krokodýlích nátělnících a krokodýlích ponožkách. A prdli na stůl mastnou zálohu.
„Tak dobře,“ souhlasil soukromý pátrač a kostkovanou utěrkou stůl utřel.

„Váňovi,“ brouknul si detektiv pod svůj proslulý pátračský nos. „Ztratili se loni v zimě, když šli z maškarního plesu.“ Teď mu definitivně došlo, že jeho zákazníci nebyli žádní zákazníci, ale gangsteři z Plstňáku, kteří se převlékli za pracháče z Krokodýlova. Chtěli ho zlikvidovat, nemohli mu zapomenout případ Zlomeného vejce. „Měl jsi slabou chvilku, očko,“ konstatoval Zlomené očko. „Ti praví z Krokodýlova mají přece z krokodýlí kůže i kemry. A ti dva floutci se uflusli úplně normálně. Hm, ale když už jsem tady…“ zabrumlal soukromý čmuchal a vydal se do tmy podzemního labyrintu stejně nenápadně, jako kdyby v kořalně ráno o páté usedal k mléčné snídani.
Vtom se objevil trpaslík a hrozně mlel pantem.

Podstata jeho keců se dala shrnout jako drobky z rohlíku ze školní lavice. Bývalý trpasličí král zkameněl, protože ztratil zlaté královské jehlice, které patří ke klubku zlaté vlny, které mu zůstalo trčet v kamenné ruce.

U trpaslíků bylo klubko a jehlice jako ve světě nahoře žezlo a jablko. Když Zlomené očko jehlice najde, bude královsky poctěn a celá podzemní říše se zaraduje. Když je nenajde, nechají ho zkamenět jako Váňovy, kteří šli z plesu tak opilí, že si spletli vchod do slují s vchodem do paneláku. A jako výpravu z fotky od falešných zákazníků, gangsterů z Plstňákova, kteří sem posílali všechny, kterých se chtěli zbavit. Namířili samopaly a šup! Věděli, že tady je nikdo nenajde. A když, tak kamenné: chvíli předtím, než ho trpaslíci postaví před úkol, při kterém zkamení sám. (Věděli, že kdyby tak chtěli dostat proslulého pátrače, přišli by o několik desítek svých elitních střelců.)
Zlomené očko se zamyslel a pak zlaté jehlice našel. Jeho babička je přeci vždycky ukládala nahoru na starou almárku malovanou růžičkami, tak vysoko, aby na ně malé děti nedosáhly. „Máte tu starou almárku malovanou růžičkami?“ zeptal se famózní detektiv trpaslíka. Měli. A jehlice se na ní našly. Vložili je trpasličímu králi do ruky a on oživl. Celá říše se zaradovala. Zlomeného očka chtěli královsky poctít, ale nemohli tak narychlo sehnat žitnou whisky.
„Ti ostatní jsou ale pořád kamenní,“ podotkl detektiv. „Ano, víte… Až někdo přinese tu žitnou, pomohl byste nám i s těmi zatuhlými civilisty?“ řekl král. „Proč ne,“ řekl Zlomené očko, když viděl, jak mu prozatím zaplatili vědrem zlatých dukátů. „Zatím bychom vám mohli ukázat nějaké divy,“ řekl ještě král. A ukázal mu jeden div.

„Fajn,“ řekl Zlomené očko. A docela už se těšil na další případ v zatrachtilém podzemním labyrintu.

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku (v tištěné verzi): Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan

Obsah tištěné verze Čmeláka

V tištěné podobě dubnového čísla Čmeláka a světa, z níž není na internetu k nahlédnutí naprosto nic, ani jediný článek, ani jediný obrázek, můžete najít následující příspěvky:

- Poslední zbytky sněhu obdivují násilí (pistolníci a vítr)
- Folklór, který leccos přežil (o turnaji v Medoudově Řeřiše)
- Brumeš Medr vypadl z auta (s obrázkem)
- V kraji (podle Georgese De La Tour)
- Rady našich česnekářek (pět receptů zdarma!)
- Jarní výlet (v bungalovu hluboko na jihu si lebedil Bruton)
- Stručně (o Ostaši)
- Syčárna (o sekáči)
- Malý přehledník umělých hmot (od pasekátu po polymauretán)
- Báseň Pavla Řezníčka Nástroje
- Celostránková koláž Jana Motýla

Čmelákův píseček:
- Vysokoškolské vzdělání (o překvapené zodpovědnosti)
- Literární konference v cizině (honba za poniklovaným štěstíčkem nám přináší co vlastně?)