číslo 3/2003, ročník čtvrtý

Dotaz nezaměstnaného

Už dvacet let se marně ucházím o místo vycpavače v geologickém oddělení Čmeláckého národního muzea. Je to protiprávní?
Určitě ne. Ovšem z důvěrných zdrojů jsme krumpáčem vydolovali, že velký zájem by byl o vycpávání zaživa u zkamenělin posedávajících v nejužším vedení vámi zmiňované instituce. Risknete, že vám pod vycpavačským nožem exnou a nakráčíte do báně?

(problém zašumloval jinam Brumbár)

Studené čumáky a nízkost

Obojí sortiment si můžete vybrat na pultech nově otevřeného exkluzivního obchodního domu v Čmelákově Pupíku. Zajeli jsme na reportáž, podívat se na podvod. A neradi přiznáváme, že jsme se na kauzu aféry těšili zbytečně. Vlevo ve stovkách úhledných balíků studené čumáky. Vpravo ve stovkách kartónových krabic nízkost všech druhů. Odbyt úžasný. Schlíple jsme nasedli do služebního medcedesu, a co jsme ještě uvnitř jeho karosérie zatepla zapsali, je vážné: reklama obchodního domu poprvé po sto sedmdesáti třech letech nelhala.

(připravila redakce vespolek)

O obrovi, který se převracel z boku na bok

7. ledna se převrátil o 3,5 centimetru.
21. ledna se převrátil o 2,7 centimetru. Doprava.
6. února se převrátil o 6,4 centimetru.
9. února se převrátil o 3,8 centimetru. Vodorovně.
1. března se převrátil úplně. A rázem bylo po prdeli.

(pozoroval Bledavý Perleťovec)

Známe každého

Dotaz nefilmaře:
Existuje série, kterou lze natáčet i týden?

Odpověď filmaře:
Ano, bohužel. Vafle.

(každého znal Bruton)

Text zaslaný našemu zpravodaji v Reichenbergu Týjofounovi

Jiřina Marešová

Chvála lidským pracím a aktivitám vůbec

Kdo prdí, je prďola
kdo smrdí je smrďola
kdo vodí, je vodič
kdo vaří, je vařič
kdo nás baví, je bavič
kdo cosi tlumí, je tlumič
kdo blbě čumí, je čumič
Kdo učí, je učitel
kdo mučí, je mučitel
kdo vzteky kyše, je kysač
kdo chytá krysy, je krysař
Kdo prdí, je prďola
Kdo srandu dělá, je sranďola
kdo nic nedělá, ať se podělá
kdo skotačí, je skotač
kdo se votáčí, je votač
votač skotač stále
i když máš namále
Srandu dělá sranďola
a kdo nic nedělá, ať se podělá
Kdo přitakává, je takač
kdo kaká, je kakač
kdo nás baví, sluje bavič
kdo hovno taví, je tavič
lépe hovno taviti
než se v hovnu váliti
Válet sudy v trávě možno
s nohama však vždycky snožmo
v postýlce je rozkročíš
ať radostně vyskočíš
do příštího dne i týdne
a když ti kafe stydne
postavíš ho na plotnu - a vaříš
Kdo vaří, je vařič
kdo nás baví, je bavič
kdo umí, ten umí
kdo neumí, jen čumí
kdo čumí a slyší
a poučení béře
tím též prospívá a séře
séře na své čumění
jediné to umění
neb slyšením věc užitečnou dělá
poučení berouce
na nevědomost serouce
Dobře ví, že každý něco dělá
jinak se společnost "podělá"
Kdo učí, je učitel
kdo mučí, je mučitel
kdo vaří, je vařič
kdo nás baví, je bavič
Srandu dělá sranďola
A KDO NIC NEDĚLÁ
AŤ SE PODĚLÁ

Jak vypadal Rebarbtův dům v 17. století?

Okna:
Okna měla tabulky ze včelích křídel lepených medem.
Zdvihadlo:
Na zvedání nejzávažnějších mistrových obrazů byl v podkroví umístěn kladkostroj sestávající z provazu, kladky a pravidelné obsluhy (černoch).
Ložnice:
Postele pro malé Holandry byly velmi velké. Stejně jako jejich boty.
Základy:
Stovky dubových kůlů držely stavbu na vlhké písčité půdě. Postupně kameněly a po nocích tiše pokašlávaly.
Spíž:
Její souvislost s kuchyní byla nepopiratelná.
Kuchyně:
Obsahovala hrnce na kapustu i pekáče na zaječí hřbety. Její živý oheň však mámivou hrou světel ve své době nikoho nepřekvapoval.
Střecha:
Hrála si na schovávanou se štítem. A tašky na jejím hřbetě se vlnily jako moře: krátce a dlouze (počasí).
Schody:
Stoupaly ve spirále. Avšak nikoliv k věčnosti či k harmonii čmeláčí duše v ní. (Ano, schody, které právě tam na mistrových obrazech směřují, byly jen vypůjčené.)
Obývací pokoj:
Měl lustr.
Sklep a skladiště:
Pytle, saky paky a mokro. Opravdové mokro.
Závěrem:
A možná byl celý skoro jako Rembrandtův.

(setkání s prostinkým encyklopedistou uskutečnil Bledavý Perleťovec)

Stručně

V modravém klínu hor se narodil čmelák, který nikdy nezačal mluvit.

(Brumbár)

Cenu za pylnost letos převzaly Dřevařské závody v Hovězí Mříži

Jak jste to dokázali?
Byli jsme velmi pylní. A svou pylnost jsme dokázali zorganizovat do pracovních čet.

Ale snad v lese bez čet...
Jenže ty naše jsou naprosto úžasné. První je zarostlá vousem, druhá si krátí čas povídáním a třetí se ohřívá u ohně. Zeptáte se možná, co čtvrtá? Pracuje s motorovými i ručními za předchozí tři a právě ona získala výše zmíněnou cenu, jejíž finanční objem zdaleka přesahuje zisk našeho podniku za uplynulých deset let.

Jak zdaleka?
Značně.

A jste za vodou?
Ne, ale blížíme se za ni.

Děkuji za rozhovor.

(do Hovězí Mříže se dočmejloval Bruton)

Komerčně

Co je?
Neměl bys už jít?
Já?

Zdánlivě tak všední dialog. A přece stačil k tomu, aby mezinárodní zápas boxerů byl naprosto vyprodán.

(informoval Brumbár)

Otázky, stále jen otázky

Jenom zlatá barva nestačí?
Ne. Všechno musí být dokonale vyvážené, takže: zlatá, zlatá, zlatá, zlatá a zlatá.

Celkem šestkrát?
Ano, ze všech čtyř světových stran a také ze směru času a ze směru jeho smyslu.

A pak už máme opravdu vyváženo?
Ano. A na rohu sousední ulice se sejdou barva, chuť, říz a pěna jako v zapomenutém příběhu z dětství. Posvačí rohlík se salámem a poté se všechna okna rozezní ozvěnou jejich písně, která je naprosto beze slov...

(s odborníkem se setkal Bledavý Perleťovec)

Turisticky

Jak přijet na výlet tam, kde nejsou postavené stany?
Jako někam, kde fouká vítr nestaňák?

(tak úplně nezodpověděl Bruton)

Na slovíčko

Pane inženýre, prý vám propadly zkoušky?
Ano, v celé technické divizi naší akciové medaspolečnosti. Konkrétně elektrikářské zkoušky propadly v průměru o 3,5 metru, topičské o 2,7 metru a zkoušky ze starostlivosti o duši o 12,5 metru. Nepomohlo ani naše předvídavé jištění železobetonovými podlahami a stropy, natož základy pod budovami odlitými z permanentního cementu. Celý náš podnik vypadá doslova jako po bombardování...

Co pro příště?
Nic. Nerad to říkám, ale pokud jde o zkoušky, vždycky jsme jenom lhali. A najednou není úniku.

(nekomentoval Bledavý Perleťovec)

Stručná rada

Dá se 26.4 ještě doběhnout na tramvaj?
26.4 ne. Ale 17.5 dozajista.

(a přesto příliš rozvleklý byl Brumbár)

Rozhovor se škrabákem

Pane spisovateli, prý obcházíte nakladatelství s obzvlášť velkou synopsí?
Je mičurinská.

Opravdu 4,5 metru?
Ano. Smutné je, že je nepůvodní. Koupil jsem ji jako nápad na rozřezání v jednom antikvariátu.

Údajně vám nic jiného nezbývá, když jste do svých knih prodal celý život svůj a svých blízkých (nejbližších i né-bližších)?
Nezbývá, ale to jste ještě neviděl tu mou synopsi...

(neviděl Bruton)

Jak je to, když je melounům smutno?

Červenají, zelenají a znovu střídavě zelenají a červenají. A žalostí schnou, voda pod nimi ubývá, jejich srdce ji odsává a proměňuje ji v mlhu, která odfukuje z jejich stopek a kotoulí se nad melounovými poli, žlutavá, zoufalá. Pěstitelé melounů jsou ovšem zoufalí neméně...

(za jihem si zajel Bledavý Perleťovec)

Bleskově

Když přijde na lámání chleba, on cukne. Asi takhle: cuk-cuk.

Takže je to opravdu tak vážné, jak jsme se domnívali?
Cuk-cuk. A víte, co udělá naposled? Jenom cuk. A pak se celých čtrnáct dní snaží dokázat svému okolí, že je suchá švestka.

A je?
Je.

Děkuji.

(situací prošel Bruton)

Vypráví bumerang

Ano, v souvislosti se systematickým narušováním společenských tabu a uplatňováním kultu svobodné osobnosti u nás vznikly psychické problémy, které nelze vyřešit: vždy se vracíme. Seance s psychoanalytiky nepomáhají, vždy dospívají k témuž: být věrný svému předurčení u nás není traumatem ani perverzí, ale způsobem ohýbání dřeva. Narovná-li se dřevo, z kterého jsme zhotoveny, přestáváme být bumerangy, což je záležitost klinicky popsaná, diagnostikovaná a neterapeutelizovatelná. Lékařští profesoři a docenti se nás nejčastěji ptají: proč? A proč tak zatvrzele? My odpovídáme: jsme bumerangy. Nevěříte?

(zaznamenal Bledavý Perleťovec)

Malý průvodce mytologií

Ono se řekne: sejdeme se v hospodě U Rotundy.
Ale?
Jak snadno zabloudíš...

A tak Medlous Chlupomír došel po Národní třídě nikoliv na nároží s Perštýnem, ale k Tórovi, bijci obrů a obryň, vládci a vlastníku kladiva Mjöllni, pásu síly a Bilskrinu. Od protivníka Midgardsorma se dostal do ulice Husovy, odtud však místo do Řetězové ulice odbočil k Baldrovi, pánu lodi Hringhorni a prstenu Draupni, protivníku Höda, společníku Hel a bohu pláče. Z jeho dvorce se Medlous Chlupomír vyloupl na Anenském náměstí. Z něj odkráčel ne k nábřeží Vltavy, ale k Heimdallovi, synu devíti matek, o kterém se vypráví, že ho naskrz proklála mužská hlava. Byla o tom složena píseň Heimdallovo zaříkadlo. A na jejích notách..., ano, na jejích notách Medlous Chlupomír do hospody U Rotundy přece pronikl. A tam? Jektal zuby ve vzpomínce na hrůzy, které mu bylo dáno spatřit a tolik, kolik viděl prolité krve, chtěl za večer vypít desetistupňových piv. Co myslíte, podařilo se?

(osobně nezažil Bledavý Perleťovec)

Romance?

V posledních několika měsících se v jedenácti na sebe nevražících odborných listech objevil ve článcích od sedmnácti a půl autorů názor, že hry Williama Shakespeare nenapsal on, Ben Johnson, Marlowe ani Bacon, nýbrž Guillaume Machaut.

„Machaut na to byl prostě zralý,“ konstatují na sobě nezávislí spekulanti. „Přestože žil v jiném století a v jiné zemi. Navíc jeho prožluklá slabost pro černé dámy je všeobecně známa a potvrzena bramborovou štampilkou francouzského krále.“

„Jsem mrtev, když vás nevidím, má vzácná paní,“ zní refrén slavné Machautovy písně. A jak daleko je od těchto slov ke krvavým rukoum lady Macbeth ze Mcenského újezdu či k Romeovi a Julii na vsi a na konci listopadu? Jen sedm celých, šest desetin milimetru, vzácně se shodují znalci.

Jak na nový objev reagovala divadla ve Čmeláčím Pupíku? „Oslavovaného mága Prospera jsme pojali nikoli jako mága, ale jako magnet ztvárněný nikoliv hercem, ale prvotřídní ocelí napájenou proudem z atomové elektrárny ve Stratfordu,“ sdělil nám režisér Poupě Hniločmel. „Takto působivě vyjádříme Machautovu představu písně vlévající se do srdce smutného trojhlasem a neodkladně. Hudba! Všude plno smradlavých démonů a hudby! A roli Richarda III., kterou jsme v Machautových intencích do Bouře vetkali hedvábím, jsme obsadili kontratenorem s fešácky přiloženou kontramatkou!“

Ano, opravdu smysluplné, stejně jako představa o tíživém snu čmeláčího života, povzdechla si redakce a spolu s Machautem si sborem zapěla:

Proč jen mě bije manžel můj
výměnou za to srdce mé
za to srdce mé
jak luční zvonek naprasklé... nanesl Medo Zlatososák

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan

Čmelák a svět nezve do kina

KDO VYTMAVÍ RŮŽI
Krimedální snímek na motivy románu Kdo začerní karafiát. Bývalý policejní inspektor s překrásným svalem na levém holeni dostane od staré dámy zdánlivě nevinný úkol: vyhledat slepé dívce zmizelé tmavé brýle. Když však zmizí sama slepá dívka a brýle se nečekaně naleznou na záhoně před domem, ocitá se vysloužilý polda (hraje ho Devótní Elán) před nejsložitější akcí svého života. Zvládne ji, anebo o svůj sval přijde?

TAKOVÝ JE ŽIVOT ČMELÁKA
Desdemonu opouštějí její děti - Merkucio a Hamlet - a na krku jí zůstává manžel Lear. Přesto se ho snaží uživit pokoutním prováděním menších státních převratů. Situaci zostřuje dobrácký tlustý domácí milující jitrnice a obrazy Jana Vermeera. A ještě více ji zostřuje jeho digitální vrátný. Zoufalá Julie dochází k rozhodnutí, že se musí pomstít, neví však komu. Finále filmu je snímáno ruční kamerou drženou ve strašně chlupaté ruce...

SÁM A STARÁ
Tma-jsi je kosmeticky omlazený buddhistický mnich, který se náhle rozhodne veškerou svou kosmetickou karmu popřít. A ponoří se do 45O metrů hlubokého moře, které ji má smýt. Po slaných a bezkyslíkatých útrapách však zjistí, že žena jeho srdce ho milovala právě jako kosmetického a nyní - po odplavení krémů a výtažků oceánem - už ho nechce. Vytrvá Tma-jsi ve světě plném složitých emocí, bídy a pampelišek, anebo se vrátí do kláštera? Anebo bude svou vyvolenou zahrnovat láskou celovečerně?

(nezval Bledavý Perleťovec)

Zručně a ručně

Tak jako každý zahrádkář, jistě i vy jste na podzim obělali své pozemky takzvanou hrubou hroudou. Nyní, v předjaří, je však na vás, jak se rozhodnete dále. Zachováte hrubou hroudu a vypěstujete zeleninu velkou, zdravou, ale vyjadřující se jadrně až sprostě? Anebo přeryjete na jemno a necháte urodit plodiny méně statné a náchylné k nemocem, ale vyznačující se znalostmi jemné konverzace a bontonu?
Kromě rytí či nerytí nás očekává i hnojení. Zde je třeba se zeptat, je správné se při této činnosti zamazat až za ušima nebo jen těsně pod jejich čarou?

(usebral Brumbár)

Ve společnosti – domácí slavnosti

Přezouvání.
Zveme-li návštěvu k sobě, nutíme všechny chodit v ponožkách, s tím, že naše koberce jsou upletené ze srsti posvátných krav. Jdeme-li na návštěvu my, nepřezouváme se nikdy, ani když nám nabízejí pozlacené přezůvky. Jen tak sami sobě dokážeme, jak jsme nezadržitelně světoví.

Zpoždění.
Zpožděnky vydáváme stejným způsobem jako na jakémkoliv nádraží.

Prostírání stolu.
Čím rozprostřenější, tím lepší. Po hostech vyžadujeme, ať nám pomáhají s mytím nádobí. Můžeme jim to naznačit vtipně: To je ten správný hazard, pane generální řediteli. Anebo nevtipně: Všimli jste si dobrmanů a neúprosných mužů v černém na naší zahradě? Nutil-li by někdo nás, utečeme komínem krbu a pak po střechách.

Drobnosti.
Jako dárek vybereme vždy něco z popelnice před domem hostitele. "To je poslední hit," říkáme, ať držíme v ruce zavánějící kostru makrely či použitou menstruační vložku. A usmíváme se. Naopak, dostaneme-li my bonboniéru, láhev či kaviár, schováme je a nikomu nedáme ochutnat. Jen tak potvrdíme svou pověst muže (rodiny), který je natolik silný, že se nemusí ohlížet na nic a na nikoho. A to ani přes rameno.

Děti.
Ať už doma nebo na návštěvě, při slavnostní příležitosti necháváme děti poschovávané po zásuvkách jako hrsti drobných mincí. V případě dobrého rozmaru můžeme jejich hledání zorganizovat jako veselou společenskou hru.

Věci.
Když nás v cizím domě zaujme jakákoliv věc (soška, kniha, manželské postele, automobil), požádáme hostitele, zda by nám ji mohl věnovat. Na památku. Ve svém domě ponecháváme při slavnostní příležitosti jen věci už zbytečné. Jen ať se psi o kosti poperou.

Kdy se loučit.
Pokud se náš hostitel začne dívat významně na hodinky, podíváme se na hodinky své mnohem významněji. Nestačí-li to, necháme hostitele dopravit zpátky do školy, kde mu zásady slušného chování vysvětlí i hluboko po půlnoci. Máme-li hosty, kteří neumí včas odejít, my, neprohazujme je zavřenými okny či dveřmi. Střepy mohou poškodit náš majetek i pleť a navíc - v zimním období – vnikne do místností nemile studený vzduch.

(o tom, jak se chovat také v divadle, restauraci či v muzeu hovořil s natřikrát kovaným odborníkem Bruton a možná příště...)

Dotaz všetečky

Jak vybíráme kameny, kterými zatěžujeme plynové pedály v rychle jedoucích automobilech na dálnicích, když nohy potřebujeme k jinačímu užívání?
Dáváme přednost jemně žilkované žule.

(konzultoval Brumbár)

Kouzlo gregerií (i prodloužených):

Červená signální světla cigaret zastavují vlaky času.

Pavel Řezníček

Plachetnice v solničce

Mluvil jsem nedočkavě
A jaksi s patosem
Na pasece korzet v sádře
Korzár míchal stín ucha
S metrickým centem masa vytesaného ze sena
Sofistikovaní sochaři věří
že jejich vlastní kůže je krystalem kněží
Topili vlkodlaka v sulfátu
Na okraji šupiny holandského mistra
Sen vlkodlaka není sulfát ani plíseň
Je to píseň kněze vařícího se v oleji
Ale všechno má své meze
Nech tu staženou králičí kůži
na správné koleji

Čmelák a svět.
Vychází nepravidelně. Šéfredaktor: Jirka Prášek, Medov. Vydavatel: Petr Motýl, Zbuzany 3, 252 25 Jinočany. Duchovní zápora: Pan Autíčko. Loosa obednil: František. Kresby: Jan Motýl. Rozhovory: Bledavý Perleťovec, Bruton, Brumbár. Fotografie: Mechůvka. Pozorovatelka na Žižkově: Mirunka Šestitečná. Jiná ze Žižkova: Kerima Schorková. Drby ze společnosti: Mirek 6 Kroš. Básník s nejkrásnějším knírem: Pavel Řezníček. Náš člověk na Uherskohradišťsku: Zdeněk Mitáček. Někdo až z Plzně: Golda. A dokonce ze Slezska: Jasoník Jasoník. Dopisovatel z Parvusic: Hlavý jezdec. Zpravodaj z Reichenbergu: Týjofoun. Čmeláka na titulní straně sdrátoval a sletoval: Václav Sokol.