Čmelák a svět, číslo 2/2005, ročník šestý

Reportáž
Asi v 8.40 večer:

Podrobněji: sýr, drůbež a rovněž jídla pro hosty.

(Bruton)

Čmelák, který má v hlavě krabice
„A jak se vám s nimi žije? Jako před tisíci lety?“
„Tak. Ale zároveň jako v současnosti. Protože do každé krabice se vejde jeden svět. A já jich mám v hlavě, hádejte kolik?“
„Čtyři?“
„Ne, vůbec. Protože každá krabice může obsahovat nekonečný počet dalších krabic nezřetelných pouhým vnějším zrakem a nekonečně objemných. A každá z nich...“
„A váš názor na kyselost zelí v Pruháčkově?“
„Můj názor je jako vždycky vynikající, pane redaktore.“

(s krabicohlavým hovořil Brumbár)

Taškář
Na prašné Koumák Štíp, jediné a hlavní ulici městečka Špejdov, které už před dávnými staletími rozložilo své hrbolaté, hrbaté a hrkavé střechy v odlehlé pohraniční prérii na jihu Čmeláčích Bochánků, se objevil neznámý cizák a kráčel. Klobouk měl naražený do půli čela. Na levé ostruze mu chyběl třicátý sedmý osten ze čtyřiceti, počítáno od pomyslné (postříbřené) jedničky. Na telecích kalhotách se mu dělaly na kolenou boule. Pravou paži držel na pažbě revolveru, levou paži držel těsně nad pažbou revolveru, které, jeden jako druhý, vězely v krokodýlích pouzdrech a klátily se neznámému proklatě nízko u boků.

Vzduch ztěžkl a dal by se krájet Bowieho nožem. Zvuky utichly a na celé prašné rozloze Koumák Štíp bylo slyšet jen zlověstné povrzávání cizincových kožených bot. Ale pak se najednou zjistilo, že už je uhulený!

(se svědky pohovořil Bruton)

Utíkálci
Oblíbenou zimní zábavou občanů Dolního Pruhu pod Bělavou je znenadání se rozesmát a pak se s mohutným popadáním se za břicho prudce rozběhnout.

Vysvětlení tohoto jevu je prosté jako tajemství úsvitu.

(Bledavý Perleťovec)

Případ nenadálé zmizelé

„Haló, zde Zlomené očko,“ nahlásil se proslulý detektiv do psacího telefonu na svém pracovním stole. Za oknem zpíval vrabčák, jako kdyby ani nebyl únor. Však také nesněžilo.
„Ztratila se nám jedna žena z našeho okresu,“ říkal hlas na druhé straně aparátu. „Naposledy ji někdo z cizího okresu než našeho vyfotografoval na autobusové zastávce, ale tu fotku máme. Mohl byste ještě dnes přijet do Medoslavova Doubku?“
„Ale proč ne, když mi zaplatíte mou denní detektivní dávku,“ odvětil fenomenální pátrač.
„Ale my vám ji klidně zaplatíme. V lednu jsme prodali už dopředu, takříkajíc „nastojato“ celou úrodu meruněk na příští rok. A to ještě nevíme, jestli se vůbec něco urodí,“ nadšeně halekal do sluchátka reprezentant poměrně odlehlé lokality.
Pak se obě strany dohodly na vzájemně přijatelné částce. A otřískaný Mlsan Čmeráno vyrazil rychleji než blesk.
„Tak, to je její poslední fotografie,“ ukázal Zlomenému očku představitel obce v odlehlém okrese a kraji poslední fotografii zmizelé.

„Měla psa,“ dodal ještě reprezentant Medoslavova Doubku.
„Mrknem se na něj?“ odtušil proslulý pátrač.
Mrkli se na něj.

„Moc nám nepomohl,“ konstatoval Zlomené očko. „A víte, co,“ řekl pak překvapivě. „Já si půjdu zdřímnout.“
„V pět odpoledne?“ podivil se zakazník. Tak si světoznámé fenomenální služby v oblasti vyšetřování kriminálních činů věru nepředstavoval.
„Proč si nezdřímnout v pět odpoledne?“ prohlásil však sebejistě Zlomené očko. „Sejdeme se v devět večer v restauraci hotelu na náměstí?“
„Myslíte U Orlíka?“ jevil se být představitel Medoslavova Doubku stále zaskočenějším.
„Jistě,“ přikývnul pátrač, který na zdejším náměstí nikdy nebyl.
V hotelovém pokoji pak tiše plynul čas až do hodiny deváté.

„Vy jste něco tušil?“ řekl pak místní představitel ukazuje na řádku čerstvých hrobů mezi kostelem, rodinnými domky a zadním traktem hotelu U Orlíka, o nějž se opíral bicykl pana Lžičaře.

„Tušil... Ale ne právě tohle,“ řekl Zlomené očko.
„Myslíte, že je zmizelá v jednom z nich?“ zeptal se nejistě a s obavami místní představitel.
„Nemyslím,“ pronesl povzbudivě proslulý detektiv. „Budou nepravé. Prý zde máte také nepravý vinný sud, není-liž pravda.“
„Ale máme. Chcete ho vidět?“
„Chci,“ dal soukromý pátrač zřetelně najevo svůj následný úmysl.
„To je on!“ řekl nešťastně místní představitel, když dorazili před nepravý sud. Zdálo se mu, že obecní peníze doslova vyhodil oknem.

„Tak zaťukáme,“ vedl si svou Zlomené očko.
„Pět let už v něm nikdo nebydlí ani neprovozuje šenk. Je to takový místní restituční problém,“ konstatoval zástupce Medoslavova Doubku.
„Ťuky, ťuk,“ vyklepal prst Zlomeného očka.
A nenadále zmizelá občanka městečka jim zcela samozřejmě otevřela.

(fotografie: Zdeněk Mitáček)

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan