číslo 2/2003, ročník čtvrtý

V Medové Lhotě se vzbouřily svačiny

Požadavky předáků vzbouřenců jsou značné: denně nové papírové ubrousky potištěné květinovým vzorem a čisté ruce. Zvláště druhý požadavek se v lokalitě totálně zkorumpované Medové Lhoty jeví jako téměř nesplnitelný. Co však se vzbouřenci, kteří obsadili radnici, školu, všechny hostince a troufají si? A jak dát armádě rozkaz k zlikvidování svačin, bez kterých by ona sama přestala existovat? Rebelské prapory v barvách šunkového salámu a taveného sýru už několik týdnů vzpurně vlají nad střechami. A nikdo nedokáže doopravdy zodpovědně říct, co bude dál...

(lokalitu navštívil Brumbár)

Jak zařídit, aby nikdy nebylo pozdě v noci na stanici?

O problému se mnohokrát uvažovalo myšlením, avšak pouze tři řešení nalezla svůj praktický úděl:

Za prvé: Nastavit ve Čmeláčích Bocháncích stabilní čas. Například 7.46 celoplošně, po celý měsíc únor. A 16.45 na celý březen. Elegantnost a smysluplnost tohoto výstupu z trablů bohužel narušilo ozbrojené vystoupení zaměstnanců hodinářského průmyslu.

Za druhé: Instalování umělých sluncí ve všech stanicích. Veřejnost protestovala, infikována slavnými verši Tadeusze Różewicze: Lokomotiva je černý nosorožec, co chroupe diamanty - a se setrvalou obavou o roztékání těchto diamantů ve slunečním stáložáru demonstrovala na náměstích. Nikoliv, koleje držely fest, nesnází byl vysoký počet milionářů, kteří náhle dostupná slunce začali krást.

Za třetí: Nelze! Ale aby pozdě v noci NIKDO nebyl na stanici, můžeme zajistit odčerpáním vzduchu z ní až na technologicky dosažitelné vakuum. Provádí se podle krajových zvyklostí.

(informoval Bledavý Perleťovec)

Vlašský oříšek pro začínající překladatele

Přeložte dvě následující věty zleva doprava a pak do úhledného trojúhelníku:
„Krokodýl se potápí nahoru a dolů. Vlk žere převážně Červené Karkulky.“

Výsledek servírujte na dubový německý stůl.

(zpracoval Bledavý Perleťovec)

Z dopisu zaslaného našemu zpravodaji z Reichenbergu Týjofounovi

12.11.2002

Vážený Mistře!

Zdali si vzpomínáte, setkali jsme se v Jilemnici na náměstí, já vám tam recitoval a vy jste byl tak dobrý a dal mi na pivo. Pak jsem se náhodně dozvěděl, že jste také básník. Posílám vám pár básní, jak jsem slíbil. Příště, jestli budete mít zájem, poslal bych jich více a i některé satirické povídky. Mně moc štěstí tento druh poezie nepřinesl, dřívějším mocipánům byla „proti srsti“, a tak jsem trávil většinu času v Kosmonosích. Jsem nyní v invalidním důchodě, a proto vás prosím, zda mi můžete poslat nějakou korunu na pivo.

Děkuji a těším se na odpověď: Jan Šustek

Jan Šustek

Dva statní chlapíci

Dva statní chlapíci
štěrkovali státní silnici,
práce jim šla od ruky,
do večera se doštěrkovali
do poslední zákruty.
Pak si lehli do trávy,
vyhrnuli si rukávy
a pustili se do kávy.

Vážení nezaměstnaní,
hlaste se do zaměstnání
na celostátní štěrkování
osamělých cest
na osobním oddělení
u soudružky krásné Anny
na číslo 09 06,
hlaste se o sto šest.

Holka jako růže

Jsem já holka jako růže,
kdo co proti mně zmůže,
jsem sice pouze uklizečka,
ale holka velmi hezká.

Řediteli vařím kávu,
když zrovna jsem na záchodě
vydrhla podlahu,
chodím na čaje, disko,
schůze závodního výboru,
udělám já holka do světa
dírou díru!

Na vědecké slovíčko

Údajně prý Medous Mednička není Medous Mednička?

Ne, není.

A kdo tedy?

Všechny výzkumy a důkazy nás přesvědčují o tom, že se nám v jeho osobě podařilo objevit ono proslulé „já je někdo jiný“ Arthura Rimbauda. K našemu velkému překvapení je to dvoumetrový modrooký blondýn...

(s kapacitou promluvil Brumbár)

Ze sportu

Uprostřed lednových mrazů proběhla soutěž ve vážení dámských kalhotek na kuchyňské váze. Zúčastnilo se jí sedm finalistů, kteří se kvalifikovali jako výherci tradičních místních lig.

Výsledky:

POVINNÁ SESTAVA
pan Medouš Slaměný - převážil
pan Pedák Ďoura - nedovážil
pan Jetelinka Srpnoušek - neodvážil se
pan Hebkáč Pylka - zavařil závaží
pan Bručan Prouha - proklatě provážil
pan Mecháček Pohlaďho - vyvážil prd
pan Čmelda Pětichlup - zvážněl

VOLNÁ SESTAVA
pan Medouš Slaměný - mínus třináct gramů
pan Pedák Ďoura - jako vánek
pan Jetelinka Srpnoušek - sněhová vločka
pan Hebkáč Pylka - výdech hedvábí
pan Bručan Prouha - mínus sedmnáct gramů
pan Mecháček Pohlaďho - kolibří pírko
pan Čmelda Pětichlup - něžná je noc

Pan Čmelda Pětichlup byl posléze komisaři republikového mistrovství diskvalifikován. Jeho soutěžním kalhotkám byl prokázán doping héliem.

A vítěz? Jistěže pan Medák Nafouklej, stejně jako loni a předloni, kterému pro tentokrát na zlatou medaili stačilo obě soutěžní sestavy - povinnou i volnou - jednoduše vynechat.

(u sportovců pobyl Bruton)

Problémky

Co dělat, klopýtáme-li pod těžkým ruksakem? Poraďte.
Odjet do Štýrska.

?
Ve Štýrsku různé babičky v různých domácnostech vykonávají různé práce za své dcery. Jistě i vy zde najdete nějakou stařenku, která si zaklopýtá za vás...

(podle informací Elfriede Jelinek zpracoval Brumbár

Potraviny vnikly do kotce s medvědy

Násilný incident bohužel nezůstal bez následků. Za dobu březosti medvědů se narodila dvojčata: Ema a Maso.

Školní vysvědčení Emy ze třetí třídy obecné školy v Sosákově Palučině:
Děje z práva - výborná
Mateří matyčka - výborná
Třezalky - výborná
Všechno, co zbylo na hromadě - výborná
Poznámka třídní učitelky: Ema je výborná. Stručněji řečeno: výborná.

Čestné vojenské odznáčky, které získal Maso během dvouleté základní vojenské služby na Svědivém Pahorku, známé pevnosti na citlivých hranicích Bochánkova s Pestřenkami:
1. Statečné chlupáčí zhlaví
2. Vzorný pylot
3. Zamedy a zásluhy (II. třídy)

Po takto společně stráveném dětství a mládí se osudy dvojčat rozcházejí. Maso přestává být pravdomluvným a Ema si otevírá kadeřnictví v Bodlákově. Za necelé dva roky se oba žení. Maso s Apolénou Viklavou a Ema s její vzdálenou příbuznou, se kterou se Apoléna nikdy nestýkala, Mamedkou Svištivou. V letech následujících prožívají oba s velkou chutí a zájmem své nezáživné a zcela průměrné životy a jsou velmi, velmi spokojeni. Vstávají, chodí do práce, usínají, přicházejí z práce domů a opět usínají a přitom neustále září všemi čmeláčími barvami.

V roce 1972 však dochází k jejich osudovému setkání u Dvakrátčerného kravince...

(z nedávné historie vyňal Bledavý Perleťovec)

Testík: máte zdravé sebevědomí?

Otázky:

1. Nadřízený vám svěří náročný úkol:
a) utečete do Florencie a pokleknete před jedněmi z dvoukřídlých dveří zdejšího baptisteria
b) bez námitek všechny pohostíte
c) svážete si z rozpaků cop
d) řeknete, že tento příběh neznáte

2. Nejvíce pyšní jste na to:
a) že máte ve skříni klobouk
b) na vše, co jste dokázal na půdě
c) na vše, co jste dokázal ve sklepě
d) na to, že jste nepokazil zvuk polnice, jenž zval svět ke konečnému řešení

3. Své životní neúspěchy svalujete na:
a) žitné pole
b) ovesné pole
c) na žádné pole je nesvalujete
d) s neúspěchem jste se setkal jen jedinkrát: v rozkvetlém třešňovém sadu

4. Lidé s vysokým sebevědomím:
a) jsou fialoví
b) jsou růžoví
c) jsou jako obloha a stromy
d) jsou v pekle

Rozřešení:
40 - 25 bodů: Vaším sebevědomím je hrůza.
25 - 40 bodů: Vaše sebevědomí je zdravě zaprodané.
25 - 25 bodů: Vaše sebevědomí je vratká loď dlouhá sedm metrů.
14 - O bodů: Vaše sebevědomí neexistuje v souřadnicích současného světa.
jiný počet bodů: Vaše sebevědomí je mindrák přinášející mír, pokoru a lásku.

Závěrem:
Jak získáte patřičné body? Správným zodpovězením otázek.

Lyricky

„Ten, kdo si furt píská, nemusí myslet.“ Tímto starým příslovím z Bručounova se řídil i Pálený Chlupáč. A propískal se dětstvím, základní i vysokou školou, první i devatenáctou láskou, hlídáním parkoviště i křeslem v parlamentu. A na celý život mu stačila jediná melodie: ta dy ty tá, ta dy dy dá.

Ale kde jsou dnes laskající stíny vrb nad večerním rybníkem, Pálený Chlupáči, kterými jsi se proplétal s veškerou svou touhou a nadějí? I jejich vlající obrysy na černém zrcadle vody jsi propískal a zůstal z nich jen popel na vyhaslém ohništi?

(evidentní legendu proškrtal Bledavý Perleťovec)

Narůžovělé obzory

Opera v Čmelákově Pupíku uvádí premiéru Nenapravitelné rozmařilky, zpěvohry Medarda Kladélka (až 8 metrů slávy), současníka Mozarta a Včeldy. Dílko trvá sedm hodin a je proslulé především svými recitativy, pro které je pěvcům předepsáno namazat si hlasivky bolusem - načervenalým jílem s obsahem oxidu železa.

„Jako skladatel uznávám pouze dva své předchůdce: Giotta a Cimabua,“ prohlásil kdysi Medard Kladélko. A Nenapravitelná rozmařilka mu dává analyticky za pravdu. Historicky ojedinělý je způsob vzniku Kladélkových oper a přehršlí skladeb a písniček z nich dovedně ustřižených. Nebyly vytvořeny komponováním, ale na cestách. „Nepsal,“ uvádí místopřísežně tvůrcův sluha Čeminiani. „Za úsvitu jsme nasedli do dostavníku z Medinu do Toleda, pán popíjel červené víno a posiloval se kozlečím masem a brk i inkoust zůstaly po celou cestu v tlumoku. Na konečné, na zaplivaném plácku před toledskou katedrálou, bylo první dějství Rozmařilky hotovo.“

Čeminianiho svědectví potvrzují četní Kladélkovi současníci, především jiní skladatelé, kteří mu jeho způsob práce - bez psaní - s upřímnou nenávistí záviděli. Například známý Solič Ponťák, mistr ód a oratorií u královských dvorů v Čmelákově Palouku a v Neapoli, neváhal v srpnu 1785 najmout třicet sedm detektivů a slídičů, kteří měli Kladélka přistihnout při komponování oslavné opery Bručoun s

dobrým srdcem, která dobově pochlebovala krutému vládci Kedlubnových zahrádek Fouskovi XI. Objednávku Fousek XI. učinil za přítomnosti svědků 2. 8. 1785 na dvorním plese. Solič Ponťák, který se tancovačky rovněž zúčastnil, prvního ze svých slídičů vypouští za Kladélkem do sedmnácti minut od královského návrhu.

Skladatel je sledován v loži, na záchodě i ve chvílích nejintimnějších - na bliznách zvonků kopřivolistých. Nepíše ani notu. A můžeme-li věřit pamětem mistrovy milostnice Spapáhleny, hemžení špiclů se génius jen pobaveně usmíval.

24. 8. 1785 Medard Kladélko nastupuje do panovníkem zapůjčené ekvipáže a odjíždí z Brukvového Velehradu do Burgosu. Špehouni jsou ukryti v loukotích kol, v nadehtované střeše i v dynastických erbech na dvířkách. Ve svých referencích zachovaných v královském archivu v Kedlubáckém monastýru se agenti shodují na témže: skladatel popíjel červené víno, posiloval se beraním masem a brk i inkoust zůstaly po celou cestu v tlumoku. Na konečné, na zaplivaném plácku před burgoskou katedrálou, byl Bručoun s dobrým srdcem kompletní, i s rozpisem partitur.

„Chtěl-li pán složit madrigal či ballatu, stačilo mu přestěhovat skříň,“ dodává sluha Čeminiani. Inu, na premiéře Nenapravitelné rozmařilky se máme opravdu nač těšit...

(s odborníkem naškrábal Bruton)

Z programu vycházek po pupíkovském hradě v únoru a březnu (naučných)

15.2 Kamedrála svatého Vosíta jako nejvýznamnější pařeniště v Bocháncích Rajčata, salát, okurky a další skvosty interiéru.

19.2 Pupíkovský Hrad v negližé a nedbalkách
Po opakovaném úspěchu vycházek, které Hrad představovaly ve smokingu, fraku, žaketu a velkých večerních šatech, přichází na řadu program pro opravdové znalce.

24.2 Barové oko a svatojánský pult na Pupíkovském Hradě
Unikátní sto osmdesát metrů dlouhý středověký kamenný barový pult bude opět jednou zpřístupněn veřejnosti. Whisky zdarma, led nikoliv, vstup pouze ve společenském. Unikátní barové oko bude osvětlováno odbornými výklady průvodců.

7.3 Zlatá polička a její proměny v průběhu staletí
Mikroskopy s sebou!

12.3 Defenestrace na Pupíkovském Hradě v novém, upraveném datu.
Pro zájemce je připraven skok z druhého patra bez použití křídel, ostatní mohou absolvovat trasu po stopách statoprávního násilí běžným průletem až k rekonstruovanému historickému hnojišti. Zde bohaté občerstvení!

(připravil Bledavý Perleťovec)

Dotaz čtenáře

Může zombie používat mobilní telefon?
Samozřejmě. Ale nemá proč.

(doptal se Bruton)

Doplňující dotaz

A proč nemá proč?
Co my víme?

(opět se doptal Bruton)

Echo dávnověku

V oblasti takzvaného „širšího“ Čmelákova Pupíku - v Hloubavých Čepích - se v údobí mlsounu (před třemi miliardami let) rozkládalo moře. Na jeho dno tehdy padaly nikoliv cibule, česnek, olivový olej, suchary, dymián a ovčí sýr, jak je obvyklé dnes, ale jáhly, droždí, kroupy, pohanka, špalda a tvaroh. A právě geologicky zkamenělý tvaroh je pro současnou vědu nesmírně zajímavý. „Můžeme z něj číst jako z příběhu O stařeně a synu kupeckém,“ říká doktor Medras z Akademie včed. „Je to zvláštní, ale zkamenělý tvaroh opravdu vypráví v autentické arabštině.“

Nejstarší nalezený úlomek v údolí Hloubavých Čepů je však zbalvanovatělá pohanka. Tmavě šedá. Odborníci se domnívají, že ji sem zahodila opice, která přebývá na slunečním kotouči a jejíž dobová (třímiliardová) vyobrazení známe z kreseb vezíra, jenž „Plejády a Pannu hlídá, když se v noci zjeví“. Tento vezír se prokazatelně vyjadřoval v perštině - objevená zbalvanovatělá pohanka ovšem zarytě mlčí. „Ušní, nosní a krční specialisté, kteří jsou jí k dispozici, nespí. Nebo alespoň ne s ní,“ upřesnil doktor Medras, než se spěšně odebral na proslulé Velké letní odhalování do Medáckých Pasek. Šlapali jsme mu v patách a dekolty na ramenou, pažích a poprsích vše výše sdělené se skutečně naléhavou kompetentností potvrdily.

(v terénu se zhostil Bledavý Perleťovec)

Jen se zkusil zeptat

A šlo by to také?
A vzápětí dostal kurevsky přes držku.

(v terénu působil Brumbár)

Pavel Řezníček

Mramor a orchideje

Námořník loupe hvězdy jako česnek
Loď je topinka
A lebka je zeměkoule
Která si vyšla do růžového sadu
Kde každý karfiol má význam useknutého prstu
Který roste místo bradavky na prsu
Heleny z řecké Tróje
Chtěl bych být antickým Řekem
Kterému se vztyčují prsty na prsou
Když kolem jde Helena
A trojský kůň dojí nebe

Čmelák a svět.
Vychází nepravidelně. Šéfredaktor: Jirka Prášek, Medov. Vydavatel: Petr Motýl, Zbuzany 3, 252 25 Jinočany. Duchovní zápora: Pan Autíčko. Loosa obednil: František. Kresby: Jan Motýl. Rozhovory: Bledavý Perleťovec, Bruton, Brumbár. Fotografie: Mechůvka. Pozorovatelka na Žižkově: Mirunka Šestitečná. Jiná ze Žižkova: Kerima Schorková. Drby ze společnosti: Mirek 6 Kroš. Básník s nejkrásnějším knírem: Pavel Řezníček. Náš člověk na Uherskohradišťsku: Zdeněk Mitáček. Někdo až z Plzně: Golda. A dokonce ze Slezska: Jasoník Jasoník. Dopisovatel z Parvusic: Hlavý jezdec. Zpravodaj z Reichenbergu: Týjofoun. Čmeláka na titulní straně sdrátoval a sletoval: Václav Sokol.