číslo 1/2005, ročník šestý

Welcome To Prag

Případ zkamenělého šohaje

A znovu Zlomenému očku volali až z Moravy.
„Haló, tady je Zlomené očko, fenomenální pátrač,“ představil se proslulý detektiv do mobilního sluchátka, které se mu povalovalo na stole a vypadalo jako týden stará slupka od banánu.
„Tak já jsem z Vracova. Vždycky jsem bydlel ve Vracově. A mám tu vinný sklep,“ ozývalo se v soukromé kanceláři Zlomeného očka s úplně vinařským přízvukem. „Číslo 19,“ pokračoval neznámý. A pak se představil: „Jožka Podzimek. Víte, zkameněl nám tu šohaj. A o vás jsem četl, že však vy jste probudil i zkamenělého krále skřítků. Tak co šohaje, mistře?“
„V poledne jsem tam,“ zavěsil proslulý detektiv. A vzápětí si lokl ovesné whisky a nasedl do rezavého Mlsanu Čmeráno. Na hranicích Moravy začal potkávat všelijaké protijedoucí šohaje.
Jeden, už přestárlý, jel přímo po střední silniční čáře.

„Tak vás tu vítám!“ přivítal pak ve Vracově Zlomené očko Jožka Podzimek. „Nepůjdeme na víno? Já mám svůj vlastní sklep. Byl už mého táty, mého dědy, mého pradědy, a ten se kdovíproč jmenoval Ovsisko.“
A tak šli na víno.

Vína byl ve sklepě, který vlastnil už praděd nazývající se Ovsisko, opravdu dostatek. A tak ze sklepa vyšli ven až za tři dny. Však jim zkamenělý šohaj neuteče.

Ale po třech dnech přece vyšli na povrch zemský a pan Jožka Podzimek předváděl Zlomenému očku rekonstrukci případu.

„Šel podél zdi, tady je nižší, dávejte pozor,“ vzal si Jožka Podzimek do ruky kýbl
.„A tady je vyšší,“ ukázal Jožka Podzimek na zeď o kus dál.

„Šest nás to vidělo na vlastní oči. Šel podél zdi jako před chvíli já a najednou byl nahoře v ní a zkamenělý.“
„Hm,“ podotkl Zlomené očko.
„Však sám vidíte,“ řekl majitel vinařského sklepa ve Vracově.

„Ale co,“ mávl rukou Jožka Podzimek. „Stejně už to byl přestárlý šohaj. A já jsem vás stejně chtěl hlavně pozvat na víno. Víte, pro mě jste obrovská legenda.“
„A byli jste v okamžiku, kdy vás šest vidělo, jak přestárlý šohaj zmizel ve zdi, trochu opilí?“ zeptal se proslulý detektiv.
„Tak trochu,“ přikývl vinař.
„A neposmívali jste se mu mezi sousedy za jeho ježdění na motorce?“ odtušil znenadání Zlomené očko.
„Posmívali. Však už byl na motorku přestárlý,“ přiznal Jožka Podzimek.
„Ušil na vás pěknou boudu,“ pousmál se Zlomené očko. „A teď se vesele prohání po hranicích Moravy na své třistapadesátce. Mám vám zjistit jeho současnou adresu?“
„Ani ne,“ řekl Jožka Podzimek. „Když není opravdu zkamenělý. Ale co policajti?“
„Já to s nimi vyřídím,“ brouknul fenomenální pátrač. „Tak třeba příští rok na podzim? Ve vinařském sklepě?“ loučil se vzápětí srdečně.
„Bude mě moc těšit,“ radoval se Jožka Podzimek.
A Zlomené očko pak navštívil luxusní vilku místního velitele policie a po tři dny s ním setrval v srdečném rozhovoru pro změnu v jeho vinařském sklepě, ve kterém se praděd velitele jmenoval Tichý Zapoměnka.

Pak proslulý pátrač nasedl do rezavého Mlsanu Čmeráno a jel domů. V zavazadlovém prostoru si odvážel sedm demižónů vracovského vína.

(fotografie Zdeněk Mitáček)

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan