číslo 1/2003, ročník čtvrtý

Se staronovou, přeludnou

V pravidelných „Vzdálených setkáních s idioty“ se tentokrát náš redaktor sešel s Břízou Loňskou a při této slavnostní příležitosti se převlékl za sedmnáctiletou. Moc mu to slušelo.

Jaký máš, prosím tě, recept na to zůstat studená?
Poniklovaný průřez.
Na to nevypadáš.
To je pravda. Hrozně ráda se vyděluju jako všestranný člověk, který se zahřeje tím, co našmákne.
Ale na to taky nevypadáš.
Tak vem si, že když vepřo-knedlo-zelo pojmu jako rozkol vědomí a nasadím mu zlatou masku, to by v tom byl pasák hrobů v remešské katedrále, abych se fakt zahřála. Ne, normálka jsem na mínus sedm.
Když studeníme, obvykle nepracujeme. Ale ty jsi workoholik?
Jsem. A natruc nevysvětlím jak.
A dětství?
Velký prádlo, kamna na židli a mandle v cukru. A v tomhle neskutečným štěstí jsem prožila šest let. Pak přišla teta s červenou šálou, znásilnila mě, vychovávala mě až do patnácti, a přitom už nikdy nic se mnou v posteli nechtěla mít. A co si ještě pamatuju: zaprášený trávník pod vinohradským Blaníkem, na kterém největší prsa měla Hudlová.
Máma?
Úžasné bylo, jak uměla masturbovat se svíčkovou omáčkou. S takovou měňavě béžovou, slaďounkou. To byl úžasný poklad, který se mi navždycky zapsal do srdíčka. Fixace na zbytek špulky života.
Táta?
Tak jeho vášní byl vždycky průsvitný tiskací papír. Nepamatuji ho jinak než s ním a víceméně mi s ním splývá, což on právě chtěl. Jeho touha, kterou dokázal naplnit, byla prostě vypadat jako průsvitný tiskací papír. Jednou jsem ale zažila, že si oblékl modré, na kolenou vyboulené montérky.
Jejich rozvod?
Jak jsem říkala, já žila s tetou s červenou šálou, ne s nimi. Tenkrát se datuje můj první pokus o palačinky a sebevraždu. Který po letech opakování zevšedněl. Ale tehdy to mělo úžasnou atmosféru, připomínala mi právě napadlý sníh, do kterého nasral čáp.
Konzervatoř?
Měla jsem ji v rukách jako hebký liščí kožich.
Film?
Diskrétně nemožný. A pocity obnažené až na stůl. Zvlášť u mne, která žádné pocity nemám.
Divadlo?
Peklo, ve kterém se bavím a užívám si. A ze kterého si každý večer odnáším piliny úspěchu a druhý den si z nich navařím naprosto úžasnou polévku.
A úspěch sám?
Ne, opravdu jen jeho piliny. A jejich pomíjivé myšlenky.
Teď?
Miluju se s nabídkou dokonalosti. No není to sice jako tenkrát máma se svíčkovou... Ale i tak je to epochální.
Muži?
Umějí hrát fotbal. A to v zásadě postačí.
Domov?
Ten už jsem dávno rozprodala. A víš, kolik mi zaplatili za kilo? Tolik, co stojí vykostěné kuřecí maso v supermarketu.
Hm?
A představ si, co ti ještě řeknu, kočičko. Svůj oblíbený vtip. Poslouchej! Přijdu a vím, že mně je to jedno.

(v převleku se ksichtil Brumbár)

Číslo dopisné

Dozvěděli jsme se, že prý expert na kuřecí krky má takový domeček, ve kterém přebývá?
Určitě. A kterého experta máte na mysli konkrétně?
Konkrétně žádného. Ale obecně víceméně kohokoliv.
Tak ten tam přebývá dozajista.

(pohovořil Bledavý Perleťovec)

Stručně

V nekonečných pouštních prostorách dálného Východu našla expedice velblouda, který je větší než život.

(zjistil Bruton)

Mirunka Šestitečná

Sykot a čmelot

Když se čmelí čmeláci,
to to lesem burácí,
až ohýbaj se houby.
Když čmelouni se houfují,
jak když nad loukou zadují
z Jericha hlásné trouby.

I vosy a včely
nad poli radostí jančí,
ve vřelém objetí
vesele vzduchem tančí.

Jen sýčci zlostně sykají,
radost z toho nemají.
Strýc Sýc si zlostně syčí
skrz vousy do větví stromů:
„Zatracení čmelousi,
u sta hromů,
až mi ti bručouni odletí
pryč do teplých krajin,
čeho se pak já nebohý
zas tak dosyta najím?“

Asi mu nezbude,
až začne mu v břiše
kručet hladově,
a vůbec né tiše:
„Brumy brumy brum,“
chce-li dál zůstat
v své soví pohodě,
na dluh koupit si
v lesním obchodě
aspoň ten rum!

Ach, ty parfémy!

Nejdříve obecně:
1. Víte, že takzvané vodní vůně letí nad oblaky?
2. Spreje jsou diletanti.
3. Smrdět jako pes je sezónní.
4. Vůně prachu a deště chválí Boha zvučnými cimbály.

Posléze konkrétně:
1. Zpěvačka Špína Dymná chce novým parfémem oslnit začátek příštího roku. Svlékne se přitom donaha a dlouze se zahledí k rudému kolu zapadajícího slunce.
2. Spisovatelka Dárka Nesvá používá místo parfémů ovocné, vanilkové, medové a čokoládové koktejly.
3. Bývalá modelka Kláska Medomlýnská zbožňuje parfém nazvaný příznačně Lehkost blití.
4. Jiřička Cpoun přišel s parfémem Cpoun v Rajské zahradě. Vzápětí s ním opět odešel. „Zahrada nebo omáčka... Odvěké dilema,“ poznamenal.
5. Herečka Starábela Růžezhlíny zamyká své parfémy do trezoru a nikdy je z něj nevytahuje. „Líbí se jim tam,“ říká bezostyšně.

A poté opět obecně:
1. Parfémy umocňují osobnost na čtvrtou.
2. Parfémům můžeme být věrní mnohem déle než partnerům.
3. Vůně je sentimentální a na začátku těhotenství se jí nedělá špatně.
4. Matky, sestry, manželky, milenky, všechny mají jedno společné: nos.

(zpracoval Bledavý Perleťovec)

Od našeho parvusického dopisovatele: Hlavého jezdce

?

(zaslal Hlavý jezdec)

Zvuk sirény dodaleka přes les zněl

Pane vedoucí požárníku Brundo, prý od nového roku patří k povinnému vybavení každého vašeho hasiče bambusová klec na vodu?
A nejen mého a nejen od nového roku, který čím je pro nás vlastně nový a co pro nás znamená?
Tak pro Čmeláka a svět určitě plné vousy problémů.
A znáte ten verš od Míši Lanvčela: „Vous k obloze, to mozek vzadu váže.“
Když už něco čtu, čtu sebe. Čili neznám, nicméně jak opravdu s klecí na vodu?
Asi takhle. Použiji jiný citát. Z Medarda Dá Višni: „Vody by zničily hory, naplnily údolí a změnily svět na dokonalou kouli - kdyby mohly.“
Bude-li mít každý požárník zmiňovanou bambusovou klec, pak tedy nemohou?
„Voda, vlny, víry, pěny, to vše bambus v ticho změní,“ říká klasik, kterému ani nemůžu přijít na jméno. A tak, jak jste si jistě povšiml, jsem - oproti veškerým předchozím generacím vedoucích a velících požárníků - stříkačky, vodu, písek, sekerky a protiohňovou vědu prostě nahradil citáty z klasiků.
A šlo to?
Co by ne. Mimochodem, už jste ve vaší redakci zaměnili hasicí přístroje brožovanými Shakespearovými sonety?

(rameny krčil Bruton)

Zimní reportáž

V hloubi nesnesitelně tuhé noci zaštěkal pes. Chlap přistoupil k oknu a užasl. Jmenoval se John. Venku neštěkal pes, ale slon. Chlap - byl to fakír - rychle seběhl po schodech do přízemí. Na posledním z nich upadl a zlomil si hřbet. Bylo po něm. A slon? Vrátil se po svých.

(v terénu si pobyl Bledavý Perleťovec)

Gumový pás – jak s ním cvičit

A: Postavte se na gumový pás (koupíte ho ve všech barvách neviditelného spektra). U univerzálů nahradíme síty strůpek a zadní okénko. Za oba konce pokrčených paží si přitáhneme ramena na obličej a zhluboka se rozpláčeme: a také, že zhnily biechu.

B: Na moc dlouhém rameni, pokud není tma, zvedněte nataženou hlavu nad paže. Táhněte co nejvíce od sebe. Vydržte dvacetkrát s mírným pootočením. Výhodné: pozdraviž každý matky božie.

C: Pro vnitřní stranu svého života a pro všechno, čím jsme kdy žili nad levým chodidlem. Opakujeme desetkrát: u zadováků zadní okénka a u ležanů strůpek.

Být shit je snadné - pro svých hřiechov odpuštěnie a pro své duše spasenie: nohy vytřepejte a uvolněte poskakováním.

(starosti si nedělal Brumbár)

Útulky se chystají na příliv zvířat

A výše přílivové vlny ptactva, hmyzu, savců, ryb a ostatních potvor?
36 metrů.
Předpokládaný počet mrtvých?
Neomezený.

(s protipovodňákem Žebrem stručně: Bruton)

Medyptologové objevili tajnou komoru

Jak k ní?
Po schodech, předsíní, obývacím pokojem, ložnicí, západní branou pyramidy, štolou, východní branou pyramidy, znovu ložnicí (rozestlanou).

A uvnitř?
Thotovy spisy, přenádherné šaty, důkaz lásky, zrcadlo z mastku, velbloud z jantaru, záchodový hřib a zaschlá krev.

Kdo byl Thot?
Gmj - což v překladu znamená: zvíře, které jen tak zřídka kdy přináší štěstí.

(zpracoval Brumbár)

Dialog s emírem

Tedy nikoliv s Vesmírem, jak se původně zdálo?
Král Vesmír momentálně spí a jeho manželka Marnost řídí všechny věci světa. S jejich emírem však můžete pohovořit.

A když se špatně zeptáme, dá nám srazit hlavy?
Jistěže. Neprodleně.

I tu redaktoři Čmeláka a světa nepozorovaně vyšli z paláce a brali se neustále skrytou cestou, až došli ke lži a prázdnotě ostrovů své tak důvěrně známé vlasti.

(reportáž z cest nastínil Bruton)

Přes Vánoce z architektury metropole Čmeláčích Bochánků, stomedového Čmeláčího pupíku, úplně zmizel pravoúhlý styl. Zmizel jak stín, jak duch se vytratil.

Cože to?
Tak nejdřív se zastavila jeho první fotografie. Pak jeho druhá fotografie. A nakonec všech jeho dva tisíce sedm set šedesát fotosnímků čórnul neznámý pachatel.

A co vertikály pilířů, přípor a sloupů a horizontály říms, konzol a balustrád?
Podívejte se, málokdo to ví, ale Čmeláčí Pupík je žena. A má ráda, když svou postavu pečlivě krok za krokem tvaruje. A nejen tu svoji, ale především tu, kterou hraje. A pravoúhlý styl už pro ni byl pasé…

Úplně vypáslý?
Ano, stačí?

Proč ne.

Ambrozius Šupinka

Antonín

Jeho osudem byly ovce. Hledal v nich diamanty. Hledal v nich astrální tajemství. A neuchopitelný třpyt lidské duše. Hledal v nich cokoliv, na co si jen vzpomenete. Počítal je a každé ráno jim podával lék. Hořký, ale účinný. Jeho osudem byly ovce. A na nebesích místo slunce planuli dva štíři zaklesnutí do vzájemného smrtícího objetí.

volně citoval Medák Jehněda

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan)

Proč se lidé pošpiňují nepravdivými řečmi?

1. Závitníkovitost.
2. Touha po pomerančích.
3. Snaha ovlivnit kabely jiných.
4. Osobní spěch: likvidace korku, osob a hřebenů lásky.
5. Kvíčaly a drozdi.
6. Potřeba posílit pocit vlastní příležitosti u sobě nevlastních vlastností (fixace na vlastní smysl, který pseudopopírá skutečně zasvěcenou marnost).
7. Štourání se v zubech - párátka.
8. V úvodí Odry nemá zemědělství takového významu jako v úvodí Moravy nebo Labe.
9. Nedostatek drbání (valchy, ač sladké, jež se pravdy nedoberou).
10. Včelařské pojištění.
11. Bezmoc.

(jen načrtnul Brumbár)

Mzdy stoupnou o šerý palec

A pročpa to?
Když už bylo načato! Přesný časy, vosí dny a sváčky, rito na triko.

A když tyto komponenty zkompletujeme o osm procent?
Ano, vyjde nám šerý palec. Který o smysluplném lesku našich životů rozhoduje každopádně.

(ptal se Bruton)

Věčný mladík odkoupil bačkory

Vloni v srpnu strávil Šantán Bečmoldo dvě ryby k večeři a do svítáníčka prodělal mozkovou mrtvici. Extrakce vnitřností konstatovala, že šlo o remoru (Remorai). Jak známo (Borgés-Plinius): remora usměrňuje krevní oběh nevěst, zadržujíc plod od pravidelného porodu. Jako pokrm není vhodná (viz Francesco Toledo, Galeria Adria, Návosní třída, listopad 2002). „Vždycky nenáviděl pohodlí a pantofle,“ ujasňuje milovaná chůva (matka?) Náty. Proč přesto jedny odkoupil a usadil se v nich? Můžeme hádat, tak jako sníh, který pokrývá údolí hojící si jizvy po neskonalé těžbě borovic.

„Královna,“ pravil Swämmel, „vám projevuje vděk
i oddanost, i lásku, je plna myšlenek
na to, jak by vás mohla víc vídat, vzácná paní,
a věřte, že nemá na světě vroucnějšího přání!“

A jméno oné paní je smrt? Či Uta? Šantán Bečmoldo ovšem přecenil své síly už v roce 1658. Nekouřil ani nepil alkohol, ale přesto zkolaboval jako malý kluk.

Bačkory: Náplet růžové barvy. Krokové švy. Mašlička. Ťapky nástřihu. Celková spotřeba - 6 x 12 cm teplákoviny.
Zkušební vzorek: 10 x čtyři sta veslařů (předlohy na kočky a medvídky)
Rukáv: Běsnění přikazuje! (60 ok, šedozelené třásně)
Cena: V přeneseném významu překážka. Hra vabank.

(přecitátoval Bledavý Perleťovec)

Z všelijaké společnosti:

Malá reportáž o velkých finských dnech

Zavolal mi Petr Motýl, že se bude vyskytovat už od půl čtvrté v Aeru..., jestli nechci dorazit. V Aeru jsme se sesedli taková česko-finská partička. Krom Motýla tu byl i Tomáš zGrund, ten legendární bubeník (co si rozdupal brejle), se kterým jsme jeli tenkrát na vystoupení do Brna mou uvařenou škodovkou (budiž jí vrakoviště lehké…) a muzikant Michal „Kajman“ s nějakou hezkou křepelkou. To on sem ostatně dovlekl Motýla, neb je nějak v kontaktu s těmi Finy, co minifestiválek organizují. Srazili jsme stoly dohromady a udělali česko-finský summit na nejvyšší úrovni. Neb finská vodka Koskenkorva byla k dispozici zdarma. Z nevlastní zkušenosti (v žádném případě nechci tvrdit, že inspirací mi byl pohled na Motýla s Tomášem) jsem vytvořil úsloví: Vodka Koskenkorva, ta umí bejt pěkná kurva! Motýl byl u vytržení, že sedí vedle hvězdy večera muzikanta Wimme Saariho. Mě to nechávalo chladným, neb jsem ho neznal, ale byl to sympaťák a měl hezkou goretexovou bundu. Motýl ovšem byl lehce alkoholicky frustrován, že si s ním, vzhledem k jazykovým mantinelům, nemůže plnohodnotně popovídat o tom, že on je velký český básník a jeho fanoušek (ba co bychom po těch Koskenkurvách troškařili - největší český básník a jeho oddaný obdivovatel) a že by si tedy mohli promluvit jako chudóžnik s chudóžnikom. Vykouzlil odněkud i svou knihu a ukazoval mu v ní svou fotku s půllitrem, aby si Wimme nemyslel, že vedle něj sedí jen nějakej opilej blbec. Není on nakonec ten Wimme Saari příbuzný z hokejistou Ahti Saarim? Jo ach ty Sáry, ach ty Sáry... Jinak většina těch Finek uměla více či méně česky!?!? No jo, vlastně budou asi z ambasády… Ona ta finština ale doopravdy zní docela maďarsky. Třeba přípitek je nějak přibližně: „Hipi Perkelet“, což jsem si okamžitě upravil na „Hippies Perkelet!!!“, a jal se bujaře připíjet. Za našimi zády u dámských záchodků mezitím začal hrát půvabný šraml složený ze starších hochů Trio Pot Slojo (což jsem si mnemotechnicky zapamatoval jako „Trio Hrnec s Lojem“). Bylo jich sice víc než tři, ale byl to příjemný crazy band. Asi jako zpitý Tom Waits na venkovský zábavě, kde se střídá dechovka s diskotékou. Pár písní s nimi zapěla i Katy, jedna z těch Finek ovládajících češtinu, která tu točí animovaný filmy a vypadá jako hlavní organizační duše toho všeho. Když jsem si balil cigárko ( s „českým holandským“ tabákem) Tomáš z Gruntu nadšeně vyskočil, že do něj něco přidá. No proč né, nietzschemu se nebráním, tedy jsme nechali kolovat džointíka... Nebyla to žádná bombovka, ale stejně po ní Tomáš osifikovaně vytuhl (pokud snad burani nevíte, co je to osifikovaně, tak to jsem vyčetl v jedné básni Marka TMN). Motýl mezitím odlétl do sálu na film, ale brzy se vrátil s tím, že to je nějaká válečná depka. Tomáš začal hrát svou oblíbenou hru od J.V. Plevy Němý Tomeš. Tedy původně začal Michal nadšeně na Toma pokřikovat, že je Němý totálně vysmátý Tomeš, což jsem navrhl zkrátit na Němý Toteš, a to v zápětí zmutovalo v Němý Totéž. Tož tak. A Motýl mě pro změnu začal přemlouvat, ať jdeme do té mobilní finské sauny. No počkej, dáme ještě dva panáky, já dopiju pivo a můžem... No ale pak ho najednou opustila babička či matka či kuráž, nebo co! Vylil, zbytek svého piva do koše na odpadky, vysmrkal se tamtéž, utřel si nos do umělohmotného kelímku a z ničeho něco se zodpovědně vypotácel k domovu…

(Mirek 6 Kroš)

Pavel Řezníček

Mongoloidní Ital

Malíř pokojů
Který má v kýblech krev
A v dalším žlučník
A v dalším obsah slinivky břišní
Maluje transparentní obývák
Krystalickou kuchyň
Metadonový dětský pokoj
A uhlovodanovou ložnici
Ne krví vymalovaný obývák
Není ježek který místo jablka na bodlinách
Nese Buddhu
Ne žlučníkem vymalovaná kuchyň
Není kůň který je Italem z Mongolska
Mongoloidní Ital
Středosaharské prooimion
Nikaragujské zrcadlo slepené z bot

Ne
Uhlovodanová kuchyň
Není metadonový dětský pokoj
A zpěv který se teď ozývá
Ze střepů
Rozbitého skleněného zámku
Je
Slinivka břišní
Která spí s vlastním synem
A tomu se říká incest

Čmelák a svět.
Vychází nepravidelně. Šéfredaktor: Jirka Prášek, Medov. Vydavatel: Petr Motýl, Zbuzany 3, 252 25 Jinočany. Duchovní zápora: Pan Autíčko. Loosa obednil: František. Kresby: Jan Motýl. Rozhovory: Bledavý Perleťovec, Bruton, Brumbár. Fotografie: Mechůvka. Pozorovatelka na Žižkově: Mirunka Šestitečná. Jiná ze Žižkova: Kerima Schorková. Drby ze společnosti: Mirek 6 Kroš. Básník s nejkrásnějším knírem: Pavel Řezníček. Náš člověk na Uherskohradišťsku: Zdeněk Mitáček. Někdo až z Plzně: Golda. A dokonce ze Slezska: Jasoník Jasoník. Dopisovatel z Parvusic: Hlavý jezdec. Zpravodaj z Reichenbergu: Týjofoun. Čmeláka na titulní straně sdrátoval a sletoval: Václav Sokol.