číslo 12/2003, ročník čtvrtý

Na Vysočině

Jak byste se cítili na opuštěném hradě, který byste vůbec neznali a na kterém byste zůstali sami, v temné noci, ve které blesk stíhá blesk a dřevěný ochoz na věži plane? Kdy do ponurých a vlhkých chodeb vychází na špacír všechny dávné přízraky a strašidla? Ano, je snadné se bát v místě, jehož zakladatelem byl vrah a násilník navždy prokletý příbuznými svých obětí, bezcitný rytíř, jemuž bratr jedné z jím znásilněných žen podřízl krk jedovatě nabroušenou kosou…

Ano, jak byste se cítili? Jako tabletka aspirinu rozežíraná žaludečními šťávami? Jako nadlidský úkol, který si k snídani udělal palačinky?
Je snadné se bát na místě, kde ti odvážní z nás běžně hrají volejbal…

(prefabrikoval Bruton)

Trosečník

Proč se trosečník rozpadl na kousky kostry, i když měl k dispozici loďku? A dvě pádla? A kokos?

Odpověď: Byl to již vetchý stařec, který nerozuměl anglicky. A k pádlům, loďce a kokosu byl návod k použití bohužel přiložen jen v tomto jazyce.
Poučení: Výrobek, který použijeme na vlastní nebezpečí na opuštěném ostrově, se nás původně vůbec nemusel bát.

(cestoval Brumbár)

Krasopisně

Soutěž na prosincový pomník, kterou vyhlásil starosta Čmelákova Pupíku, bohužel nevyhrál Spící anděl pana sochaře Dlátečka, předmět tolikerého obdivu na výstavě V koutku. V tisících návštěvníků Dlátečkův anděl probouzel pocit, že jeho hebká mramorová víčka čekají právě jen na dotek jejich dlaně, aby se otevřela a aby jejich užaslé světlo…
„Ne, nebuď mne. Och, šeptej radši,“ napsal však na cedulku pod sochou mistr Dlátečko.
„Vkusu nás, radních, který bychom chtěli dát příkladem všem obyvatelům Pupíku, vyhovuje mnohem více dílo pana Půlsviňky Beskurpulky,“ prohlásil však starosta a pak dílko, které zde uveřejňujeme v jeho plošné reprodukci, vybral na prosincové Hlavní náměstí:

                                                                       

Monument je vyroben z mlsného medu a chtivého zcukernatělého sirupu. Jeho tvůrce je vtipně nazval Hubánek.

(podchytil Bruton)

Marta

V té hospodě přihořívalo, jak se říká. Hospodský s huňatým obočím, zaplivaná kamenná podlaha a pravděpodobný pachatel – ohromný pes - , který se ztratil v křovinách na konci dvora.
„Zítra tedy obludu zatknu,“ pronesl nahlas detektiv Zlomené očko, i když byl v hostinském pokoji sám a nalil si žitnou whisky. Pak pohlédl na rozviklaný stůl v rohu místnosti. A tam:

„Mohl bych přísahat, že ještě před několika vteřinami,“ řekl nahlas a překvapeně. Zlomené očko vytušil, že dnešní noc nebude klidná. Usedl do květované lenošky u krbu a vyčkával. Mohl vyčkávat třeba do rána, ale už po dvou hodinách:

„Dobrý večer, muži z budoucnosti,“ přivítal ho detektiv. „Vaše prsty jsou dozajista zataženy do případu, který vyšetřuji,“ pokračoval.
„Jak jste to poznal?“ podivil se návštěvník.
„Kdo jiný než vy by dal zmizet a zase se objevit předmětu v časoprostorové mezeře, aby svedl podezření na mága Půlpánka, který bydlí v sousedství? A kdo jiný by nasadil k mrzkému činu jako nástroj prehistorického psa a jako komplice hostinského s huňatým obočím? A víte, že jste si naopak nestačil povšimnout, že jsem na místě činu objevil indicie, které mne přivedly přímo k vám, že jsem záměrně hrál hloupého a vylekaného, abych vás přilákal až sem do pokoje, odkud už pro vás není úniku jinam než před řádný soud?“
A opravdu, pachatel, pan S., se už nedokázal ani pohnout. Detektiv totiž dobře věděl, že stačí nasypat do každého rohu místnosti hrst pepře.
„Stálo vám to za to?,“ zakroutilo hlavou soukromé očko. „Kvůli dvěma žebřiňákům tykví, které vám pan Doležálek včas nedodal? Víte, vyslechl jsem také Martu, aniž byste se to vy dozvěděl, a ta mi řekla, že pan Doležálek tento náklad každý poslední den v měsíci odvážel na vrch Půlžemle, vždy o půlnoci, a vracel se s prázdnou. Na modrou a červenou Půlžemli, pane S.! Na kterou posledního srpna neodjel. A pak…“
Druhý den si pošmourným venkovským jitrem Zlomené očko odváděl ke svému Mlsanu Čmeráno, kterým odvážel pachatele do vyšetřovací vazby, pana S., hostinského i smutného:

Avšak před zákonem jsou si všichni rovni!

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku (v tištěné verzi): Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan

A další...

V tištěné podobě prosincového čísla Čmeláka a světa si můžete nejen prohlédnout kresby Jana Motýla, ale přečíst si i následující články, ke kterým se hned tak na internetu nedostanete:

Čmelák a svět, prosinec 2003

- Dárky (Vejde se kostel do krabice od bot?)
- Ukradená písmena se vrátila zpět (Ředitel a jeho střecha)
- Večeře (Recept z Řáholce)
- Na jih! (Malá čmélandí encyklopedie)
- Ze sousedské historie (O Matnobrambořích)
- Zeptali jsme se některých, co budou dělat o Vánocích (A oni nám odpověděli)
- Z knižních novinek (Nový hit cynické Čmauly)
- Dovolená na sněhu (Pět rad pro ženy, pět rad pro muže a zaspílání čtenářům)
- Zima v zahradě (Aby vám i váš dům hnedle spadl)
- Stručně ze společnosti (O sportovcích, Myši a též Bedle)
- Světlo (Svátky v Brutnákově Koutku)

příloha Čmelákův píseček, prosinec 2003

- Distance není licous (Potvrzeno)
- Hudba (Vánoční zpěvy)