číslo 11/2004, ročník pátý
Vysoko nad mořem
V
letošním prvním listopadovém týdnu postihl většinu končin našich velehor
neobyčejně huňatý vítr. Vál od východu, byl mírný, studený a vlhký. A
neprostupný tak, jako se doposud nepřihodilo. Odbyt nůžek v podhorských
oblastech nákupů se zestonásobil. Ukázalo se totiž, že huňatým větrem
si lze prostřihnout cestu pouze nůžkami. Hanebně selhaly pokusy prosekat
se jím mačetou, sekačkou na trávu či motorovou pilou. Též automobilem
se ukázal jako neprůjezdný.
Jelikož se jednalo o naprosto mimoturistickou sezónu, nikdo ani v těch
nejfantastičtějších horách zdobených kamennými mořemi, staletými smrky,
stříbroskvoucím mechem pod báječnými vyhlídkami a mokvajícími rašeliništi
nezaplakal, ba ani slzu v koutku oka nezamáčkl. Po týdnu působení neobyčejně
huňatý vítr jak přišel, tak odešel.
(horami se kmitnul Brumbár)
Rýma a kašel
V chladnech a prvních ranních mrazících, které letos nepřišly nijak neočekávaně,
ale jako ohlášený a stálý host, jejž rok co rok vítáme v opakujícím se
kladu listů kalendáře jako v otevřených dveřích domu, neobvykle nastydly
podlahy nesčetných pohostinských a restauračních podniků našeho překrásného
hlavního města Čmelákova Pupíku.
Jelikož jak odborové hnutí, tak plná občanská práva podlah v zařízeních
veřejného stravování a konzumování nápojů byla úředně uznána již před
třemi lety, přísluší neobvykle nastydlým výše zmíněným, pokud je jejich
stav uznán obvodním lékařem jako nemocenský, plné právo domácího léčení
s vyplácením příslušného podílu z obvyklé mzdy (která je u těchto podlah
ovšem minimální).
Jaké je pak překvapení hostů, a to především těch stálých, takzvaných
štamgastů, potažmo rypáků, když v jejich domovském lokálu schází podlaha
odebravší se na nemocenskou, stoly a židle spočívají na volném vzduchu
a přemostění mezi nimi obstarává pár provizorně položených prken. Průhledy
do hloubi sklepů jsou neskonalé.
Doba trvání nemocenské u neobvykle nastydlých podlah zatím ani v jediném
případě nepřekročila dobu šesti pracovních dnů.
(v terénu potvrzoval Bruton)
Dohrabali
„Mistrovství
světa ve shrabování podzimního listí,“ tak nazývají svůj přebor oblastního
formátu občané Příčného Výsluní u Žlabavy. Divácký ohlas místního klopýtání
s hráběmi i bez nich je nicméně značný a každoročně se zde objevují stovky
zvědavců i ze vzdáleného hlavního města. Soutěží se jednak v kvantitě,
čili ve výši a šíři hromady, kterou účastník dokáže navršit v daném čase
z přidělených a všem stejně vyznačených čtverečních metrů (panu Vrubu
Pylouskovi se letos přihodilo, že jeho soutěžní čtvereční metry se nacházely
na hladině říčky Žlabavy), jednak v kvalitě, kdy odborná porota složená
z řad místních umělců posuzuje barevně-estetickou hodnotu listové kupky
a umný sklad jejích vrstev. Letos v obou kategoriích zvítězil pan Klimeš.
(výlet si užil Brumbár)
Tragédie na silničním okruhu
„Ale na ředitele závodu jste trochu mladý, ne?“ zeptal se geniální detektiv Zlomené očko ředitele automobilových závodů.
„Ano,“ řekl ředitel automobilových závodů. „Na ředitele automobilových
závodů jsem trochu mladý. Tak se půjdeme podívat tam, kde se to auto ztratilo,
ne?“
„Kam také jinam,“ přikývnul soukromý pátrač a nechal si zaplatit zálohu.
Ředitel totiž na svou funkci vypadal opravdu příliš mladě.
Na místě činu již okolkovali četní policisté. Všechny automobily a jejich
závody děsně zajímaly.
„Tak tady zmizelo beze stopy,“ řekl ředitel závodu. „Celý okruh je oplocen.
A v době závodu byli diváci úplně všude, i tady na stromech,“ ukázal ředitel
závodu na stromy. „A zničehonic bylo auto fuč i se závodníkem.“
„A nic podezřelého v tu chvíli nikdo nepozoroval?“ zeptal se Zlomené očko.
„Skoro nic,“ pokrčil rameny ředitel závodu.
„Takže přece?“ otázal se famózní detektiv.
„No tak zablesklo se a u lesíka se objevil dvě stě metrů vysoký archanděl
s plamenným mečem. A pak ve vteřině zase zmizel. Ale to my jako znalci
benzínových motorů těžko můžeme brát vážně, viďte.“
„Ne?“ optal se Zlomené očko.
„Ne,“ potvrdil ředitel závodu.
„Tak já se tu porozhlédnu,“ řekl Zlomené očko. A pak se porozhlédl.
Kolem hlučně projížděly různé automobily. A pak Zlomené očko uviděl jeden
ležet na zemi. Úplně maličký. Sehnul se. A vida. Odpovídal popisu, který
uvedl příliš mladý ředitel závodu. Famózní detektiv se vrátil z porozhlédnutí
a maličký automobil řediteli závodu ukázal. Ředitel už měl opět ruce v
kapsách, vkusné zábradlí za zády a svou motorku hrdě zaparkovanou před
sebou.
„Ano,“
řekl příliš mladý ředitel závodu. A zkoumal modýlek. „Do detailu,“ řekl
pak. „Tyhle pneumatiky měl při závodu poprvé. Je to úplná novinka, víte.“
„A závodník?“ zeptal se Zlomené očko.
„Je to on. Ferda Nohavička,“ přikývl ředitel závodu. „Jen dřív nebýval
plastový.“
Pak příliš mladý ředitel závodu sáhl do kapsy a doplatil Zlomenému očku
zbytek ceny domluvené za detektivní pátrání. Bylo to docela dost peněz
na hotovosti. A tak si Zlomené očko, který v poslední době už beztak nouzí
netrpěl, pořídil ke svému proslulému rezavému Mlsanu Čmeráno ještě jeden
automobil.
(fotografie Zdeněk Mitáček)
Čmelákův píseček.
Vychází
jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky
pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího
písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další
kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk.
Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor:
Širokolebý Omějan