číslo 10/2004, ročník pátý

Co nás čeká?

Jedna žena, která si často kupovala noviny, viděla jednou v televizi animovaný film. Šlo v něm o luční kobylku, která putovala do nějakého města a všechna ostatní zvířata se k ní přidávala a šla s ní.
Jedna žena, která si často kupovala noviny, se už desítky let snaží zorganizovat podobné pochody. A jelikož trpělivost přináší růže, v loňském roce se poprvé domohla masového ohlasu a letos i masové účasti. Pro krajině bloudí desetitisíce našich občanů a případných cizinců a hledají nějaké město. A všechna ostatní zvířata se k nim přidávají. A některá dokonce i s hranatou hlavou.

Zodpovědné úřady zatím čekají, až bloudící pochodující nějaké město najdou. No jo, ale jak to pak dopadne...

(Brumbár)

Bystré oko nalezne i jehlu v kupce sena

Kancelář, která brzy na jaře uprchla z jednoho z našich nejvelkolepějších úřadů se nyní - v říjnu - konečně našla. A sice u právě přeoraného bramborového pole u Chvostišťan, kde se před plískanicí a nepohodou ukryla v březovém háječku.
Bdělý zemědělec, který do hloubi březového háječku zavítal o přestávce své pilné práce za houbařskou potřebou, neměl na svých pozemcích zapotřebí cizinců.

A tak neprodleně kancelář nahlásil místnímu policejnímu okrsku z důvodu potulky. Pro zdejšího seržanta už pak bylo maličkostí podzimem zlenivělou kancelář dopadnout téměř na místě nahlášení jejího výskytu.
Jeden z našich nejvelkolepějších úřadů získal zpět jeden ze svých ztracených majetků a byl šťasten. Uvnitř kanceláře se při jejím zadržení nepodařilo nalézt nic jiného než hromádku úplně zplesnivělých srážkometů.

(zjistil Brumbár)

Televize hraje v řeči, jíž oni úplně nerozumí

Dva tanečníci, kteří vešli do místnosti, vypadali jako dvě dlouhá, ohebná stvoření. Oba zápolili s časovým posunem, který je odmítal vpustit do dveří baru. Když tanečníci v potyčce před vchodem zvítězili, objednali si oba dva třešňový drink a začali kouřit jednu cigaretu za druhou. Dnes jim skončilo turné, a tak si to mohli dovolit.
„Co teď budeš dělat?“ zeptal se první tanečník druhého tanečníka.
„Chtěl bych vyhledat nějaké dobrodružství,“ řekl druhý tanečník. „Ne jen pořád poskakovat na jevišti. Víš, myslím, že vyhledám hodně vodnatou krajinu
v období deštů. A tam budu před povodněmi utíkat na kopce. A ty?“ zeptal se druhý tanečník prvního tanečníka.
„Já budu spát,“ řekl první tanečník. „A nechám si zdát o letounech úsvitu.

Letadlo, které druhý den tanečníky odváželo domů, se zřítilo v Lampičkovém zálivu a v azuru jeho vln zmizelo beze stopy.

(zaznamenal Bruton)

Případ ponuré krajiny

Geniální detektiv Zlomené očko se vrátil z dlouhého pobytu v cizině přímo doprostřed podzimu.

Ano, právě do této krajiny ho zvali její představitelé, protože on jediný jim podle jejich názoru mohl pomoci. A za práci by mu platili za hodinu tolik, kolik by u nich dostalo za hodinu zedničení pět Ukrajinců dohromady.
Ale Zlomené očko už teď měl nahrabáno dost, na rozdíl od starých časů, kdy byl kolikrát rád, že z honoráře za velkolepé dopadení zaplatí nájem. A tak nastartoval rezavý Mlsan Čmeráno, který celé léto chátral ve dvoře domu, kde si pronajímal detektivovnu, a vyrazil.
„Dobrý den,“ pozdravil ho místní starosta. „Tak vidíte, že jsme nelhali!“
„Vidím,“ řekl Zlomené očko. Krajina to byla opravdu ponurá.

A právě její ponurost měl proslulý pátrač vyřešit. Respektive měl najít její příčinu.
„Ať děláme, co děláme, tak nic nenaděláme,“ konstatoval starosta. „No schválně, pojďte se projít a sám uvidíte, jak to pak dopadá.“
A tak se šli projít. Zahnuli za kraj lesa, a po slabé půlhodince zahnuli přímo do lesa. A jen malý kousíček uvnitř smrkoví se světlala paseka. A nad ní se tyčil posed s cihlovou podezdívkou.
„To je jeden kluk ze sousedství. Střílí z luku,“ řekl starosta.

„Hm,“ zadumal se Zlomené očko. Pod posedem s cihlovou podezdívkou leželi tři mrtví lidé s šípy v srdcích.
„To stihnul za dnešek,“ řekl starosta. „Pozor!“ dodal pak výstražně.
Ale proslulý detektiv šípům uhýbat uměl. Už odmalička.
„Tak půjdeme?“ zeptal se starosta.
„Proč ne,“ odpověděl Zlomené očko. „Ale víte, že sem zavolám policii až z hlavního města, aby si hošíka odvezla?“
„Předpokládám,“ přikývl starosta. „Však už se Jeník dost naskotačil. A víte, to je jen jeden příklad.“
„Hm,“ brouknul fenomenální pátrač.
„Nedávno sem dokonce přijela celá výprava turistů,“ vyprávěl starosta na cestě lesem, kterým se vraceli do vsi. „Mám dokonce jejich fotku.“

„Domů se nevrátil ani jediný,“ řekl pak chmurně starosta. „Bažiny. Draví ptáci. Padající stromy. Záludná jezírka. Ale to všechno není vůbec nic proti té proklaté ponurosti. A přitom bychom turisty potřebovali jako sůl!“
Zastavili se na okraji louky za vsí.
„Já už vážně nevím, jak dál,“ zabořil tam starosta ruce hluboko do kapes.
„Tak vemte nějakého místního siláka a já vám zdroj té ponurosti už najdu,“ podrbal se na bradě Zlomené očko.
Celý den pak starosta, silák a pátrač chodili po lesích, po polích a po lukách. A pak Zlomené očko ukázal na jeden ze spousty velikých balvanů, které věnčily stráně i břehy potoků.
„Támhle!“ řekl famózní detektiv.
A místní silák kámen odvalil o pár metrů. Pod kamenem byla puklá černá krabička, a považte, z litinového plechu.

„Nechte ji svařit,“ poradil starostovi Zlomené očko. „A pak ji hlídejte jako oko v hlavě.“
Stmívalo se.
„Díky,“ zářil starosta. A vzápětí soukromému detektivovi zaplatil mzdu za sedm pracovních hodin, které zde strávil.
„Ale turisti stejně nepřijedou,“ řekl Zlomené očko, když se loučil.
„Jak to?“ divil se starosta.
„Všichni jsou už v Mexiku,“ odpověděl mu Zlomené očko, nasedl do rezavého Mlsanu Čmerano a otočil klíčkem v zapalování. „Bueonos días, tak já taky jdu,“ zvolal ještě otevřeným okénkem a pak se jeho automobil začal po nevalně vyasfaltovaných silnicích vzdalovat z kraje, který díky jeho zásahu přestal být na mnoho příštích let ponurým.

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku: Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan