číslo 10/2002, ročník třetí

Stručná zpráva o večírku Čmeláka a světa, který proběhne 10. října 2002

Tak nebyl špatný. Docela šel. I když mohl být lepší, ne… A mohl taky chodit jinam, kdyby nebyl tak líný, co? Ale tak můžeme být rádi, že vůbec šel. A že nebyl tak špatný na nohy, že je vůbec rozchodil, viďte… No dobře, ale jinak něco tak strašného jsem v životě neviděl!

(externě Rozbrum Meduška)

Překvapení?

V chlupáčkovském okrese znenadání zparohovatěly průpisky. Zodpovědný veterinář, který za oblast má starosti, nezmohl víc, než že parohy kategorizoval: osmeráci, devateráci, deseteráci, dvanácteráci, žádní jedenácteráci, a už vůbec nic od jedné do sedmi. Přestože některé průpisky nesou paroží opravdu mimořádná, všechny normálně fungují.

(zpracoval Bledavý Perleťovec)

Mirunka Šestitečná

Tiší tibetští mniši

V Tibetu v Himalájích,
kde nejvyšší hory
pnou se ke své výši,
sedí v chrámu
tibetští mniši,
tak tiší,
tak tiší.

A když větry v Himalájích
začnou foukat pomalu,
z barevných písků
místo báboviček
tibetští mniši
sypou si mandalu.
A tak šumí do ticha
jen ten písek,
co potichu se přesýpá.

A protože do věčnosti
nic nikdo si nevezme,
tak není žádná škoda,
že mandalu nakonec
mezi sebe si rozdělí
země, vítr a voda.
Jen její ozvěnu
pak ve větru slyší
tibetští mniši
tak tiší, tak tiší.

A Mirunčino zasláno
...posílám ti na oplátku pohlednici s mandalou, jejímž zakoupením jsem podpořila obnovu (či záchranu) tibetského budhistického kláštera. Stála sedm korun a koupila jsem si jich celkem čtyři, tak to jistě již je půl monastýru pod střechou.

Tvá M.

Malý citát

Do práce se chodí ne v termínu břicho a pas, ale ruka a noha, ne?

(Jan Motýl)

Čmeláčí chlup má děťátko

Prý se vám podařilo uměle oplodnit čmeláčí chlup prachsprostě vytržený z běžného těla?
Ano, a to tak prvotřídně, až báň úsvitu zbledla závistí. A co teprve ona pravá, jež byla jedinou, která ho měla doopravdy ráda a dodnes vzpomíná na každý jeho dotek. Dojemné! Ovšem podstatné je samozřejmě, že obě narozené děti jsou zdravé a jejich kvalita odpovídá srsti běžného zubního kartáčku.

Aha, ale my vám do našeho článku můžeme vzít jen jedno děťátko, víte. Víc místa prostě nemáme.
Mně i chlupu, který porodil, to stačí. Úplně bez rozpaků. Vždyť skromnost je vlastností héroů a králů.

Však si o ní také koledujeme.
zpívají (oba společně) :

Ať žije chlup,
ten co nezhub,
ale přibral.

Báječný kluk,
hladký jak buk,
se z něho vydral.

A teď chlupu bijou zvony,
že už slíbal ze rtů růž...

Konec se odehrává v zelenavém přísvitu noci na břehu mořském.

(zpracoval Bledavý Perleťovec)

Jasoník Jasoník

Jasoň dymnivkový (u nás vzácný)

Pro mne jenom ve slovníku
nevzniklého jazyka,
neslitovné citoslovce vzlyku,
jímž se láska zalyká

(láska - totiž: tajné heslo
v lexikonu hmyzích slov,
aniž byť jen hlásku hleslo,
přelétlo již nad hřbitov).

Pro mé oči špendlíkové
netknutelná samička -
V dymnivkových bělmech plove,
stíny klade za víčka.

Poprvé

Dvěstěpadesátišestiletý čmelák Bručka Džbáneček zjistil při rákosovém tanci, že má stodvaapadesátiletou manželku, o které doposud nevěděl, přestože spolu žili šedesát sedm let.
Čím to? „Jsem úžasně tichá a skromná,“ tvrdila nám paní Džbánečková. Možná. Jako ne nedůležité se ovšem jeví, že pan Džbáneček uviděl teprve v loňském roce poprvé také moře.

(zjistil Bruton)

Pivovary se zůčastnily soutěže!

A jak dopadla?

Čmelosrk
Brumovar
Čmelanský Svijan
Čmelopramen
Bzučivý ležák
Bzumosrk
Starobrumo
Medácký vařák
Čmelácké běžné
Čmelopar
Žluklý bažant
Velkočmelácký mazel
Chmeloun
Čmelnart
Velkomedovický čmel
Doktor Medák
Bzumovar
Gurmánský bzučák
Čmelovice
Zlatý Čmelák
Brumbárus
Žabí hnus
Bzučivý sedák

(Názvy pivovarů a jejich výrobků neuvádíme v pořadí, v jakém je vyhodnotila porota, složená z odborníků, laiků i nezúčastněných. Jak soutěž dopadla, náš vážený čtenáři, jest hádankou?)

Z knihy služeb strážných exkluzivního objektu,

na jehož hlídačence několik dnů pracoval i jinak zcela náš Bledavý Perleťovec

Ve 23.46 byla posunutá kamera u výjezdu. Pachatel mňel biliardovú pálku, nebyl agresívny, nemnel doklady, nechtel komunikovat, a když jsem se ho ptal, proč pohnul kamerou, odpověděl, že neví.

(Macko)

Bryčky unikaly

Jak známo, nejvíc bublinek ze sifonu je vždycky v nose. Proč? Snad vám odpověď naznačí krátký příběh z Brundovy Lhoty.

Právě v místní lokalitě se pan Medouš Jak Stehno napil sodovky, ze které neočekávaně nevyletovaly kouličky kysličníku uhličitého, ale bryčky i s blešími spřeženími (zadní nápravy bryček byly odpruženy dvoulistými pery z ladoňky). A usazovaly se v nose pana Medouše. Přivolaný obecní lékař neprodleně použil mikroskop a s netajeným obdivem si prohlížel bryčkové osádky: šarlatové prince a voňavé ocúnové princezny. Během několika měsíců se s nimi naučil dorozumět a dozvěděl se také, čím se v nose Jak Stehna zabývají - hrou lásky šálivé na prvotřídně galantních slavnostech (lapiduch ze Lhoty se jmenoval Darda Dobrouk). Kopýtka bleších ořů rytmicky bušila do sliznic a srstnatých útvarů v Medoušově frňáku a jejich nepřetržitý balet zněl v rytmu valčíku. Ne, nikdy nespali. A najednou - tak nečekaně, že zamrazilo až pod dnem podvědomí - se princové i princezny vydali cestou vědomí skrze utrpení. A protože doposud neumřeli, cválají a klusají po ní v bryčkách rachotících uvnitř Jak Stehnova nosu dodnes.

Naznačil vám tedy náš příběh řešení, které ve všem podstatném platí i pro kysličník uhličitý prskající ze sklenice sifonu?

(podle sborníku technických exempel redakčně přimrazil Brumbár)

Malý citát

Jan. Jan Novák
zítra hladové včely napadly děti a psy

(Navštivte Peru, Torst 1996)

Křížovka

Svisle: pochoutka čmeláků.
Vodorovně: pochoutka čmeláků.
Tajenka: políčko uprostřed.

Písmenko, které vám vyšlo v tajence, nejezte, ale nažehlete na hedvábný praporek, který vám přinese nenadálé půlnoční štěstí.

Češi znásilnili slavné Italy

Na mistrovství světa ve fotbale chtěli Češi zastínit populární a hvězdné Italy a převzít jejich místo na slunci a slávě. To se jim nepodařilo. Rozhodli se tedy, že převezmou alespoň jejich místo bez slávy, na slunci svahů Apenin a v Pádské nížině. Ani to se jim nepodařilo. A tak Češi Italy, prostřednictvím jejich zástupce, kulhavého starce pana Čalounyho Žlabatky, alespoň brutálně znásilnili. Skandálem se bude zabývat Mezinárodní fotbalová federace a Výbor pro sebeurčení práv kohokoliv. To by se v mezihmyzím světě stát věru nemohlo!

(Bruton)

Spáči se zpozdili

Exkluzivně a jen pro měsíc říjen a Čmeláka a svět se zpozdili spáči v úplně uschlé mátě. A jejich med a pel a jejich pel a med s nimi zároveň, nadvakrát. Čistému vše čisté? Jistěže, a tak i toto exkluzivní zaspání má svou pádnou odpověď. A škaredá jsou její slova na ponurých jitrocelových zdech zapsaná…

(podle březí výšky zpracoval Brumbár)

Z všelijaké společnosti: večírek sborníčku „Čtení na pozdní léto“ Čmeláka a světa 26. 7. 2002

Úleček jsem nalezl poměrně snadno. Zde již bzučel Motýl s celým rojem. Oděn v slušivém žlutočerném kostýmu s brčky vetknutými v vlas. (Rozuměj: čmelák vletěl mezi nás). Dále pak Přeslička se svou ostročichou družkou (El)Liškou, nezbytný Zdeně kMitáček, Petr Maděra a několik mladých básníků. Ti však připadli (El)Lišce příliš mladí, a tak nad nimi ohrnula svůj bystrý čenich. Mně by její kožka i nožka přišla tak akorát, leč to není hra, která se dnešního večera bude hrát. Pivo bylo skvělé a vzhledem k rozloze (nedaleko Staro-Měšcského náměstí) i cenově únosné. Na to má opravdu Motýl dobře vyvinutá tykadla, k nalezení takovýchto luk plných medonosných květů i na místech, kde by to blbec nečekal. Na úvod došlo k vyjasnění stenografického záznamu z minulého setkání ve Sklepnici pod Myslivnou. Pod tlakem svědectví z druhé ruky doznávám tímto: „že to nebyl proslule slušný Motýl, kdo té pyskaté ochechuli s hadrem řekl, že je pyskatá ochechule, a nabídl jí přebarvení stydkých pysků na modro. Ve své příslovečné duševní otupělosti jsem nepostřehl, že se Zdeně kMitáček nenápadně odplížil na pánský záchodek (pouze pro personál!), tam si nasadil gumovou masku Klause (profesora, či Santa - nehodící se nechte!) na blíže nezjištěnou část těla a poté vyslovil ona pyskatě květnatá slova. Pokud jste nepochopili, čtěte znova. Na svoji investigativní obhajobu dodávám, že podoba opilého Motýla, přestrojeného kMitáčka a twinpeakovského Boba je pouhým modrým okem nerozlišitelná.“
Poté jsme se rituálně přivítali zanořením sosáků do hlubokých sklenic. Jen (El)Liška prohlásila, že ty naše žabomyšlné čapí fóry s úzkými hrdly dávno již prokoukla a poručila si obložený plochý pivní talíř. (Který daňové poplatníky nestál ani halíř.) Poté Zdeně kMitáček nechal kolovat jakýsi podnikatelský plátek rozvitého květu na křídlatém papíře, kde nad úvodníkem trůnila ikona odporně optimistického yuppíka. Yuppík měl pupík. Při bližším prozkoumání DNA barvy v křídlatém papíru omočené jsme zjistili, že jde o samotného kMitáčka. Upřímně jsme mu gratulovali a požádali ho o podepsané výtisky. Leč utřel nás zmuchlaným pivním táckem, že takové věci si může dovolit leda tak nějaký Motýl, aby rozdával zdarmatné výtisky, pro poctivého podnikatele to cesta ke zbohatnutí není.
Dále jsem počastoval přítomné několika nápaditými, bystrými a převratnými myšlenkami. Některé nepochopili, s jinými nesouhlasili a další spadly nepostřehnuty pod stůl, kde byly podrážkami promíšeny s od plic odplivnutými úsudky, pivními úkapy a přirozenou podlažní vlhkostí nanošenou sem (zmíněnými podrážkami) z WC. Neujala se ani ta prodávat vzniklou tekutinu pod obchodním názvem Jemný bylinný výčepní likér. (El)Liška se proto rozhodla, že s takovými tvory no(to)ry by v lese zůstaly jen potvory, a odběhla do nory. Nejen kMitáčkovi vyhrkly do piva hořké slzy - to brzy! Jen Přeslička si námi dál sličně prorůstala jako svlačec, a to i později v samotářsky proslaveném podniku naproti (pokud si špatně pamatuji, jmenuje se ten pajzl La Kosa Flus). Kde ti movitější šéfredaktoři z nás popíjeli tequillu s nektarem Urina-Corona, který kauzálně vizuálně připomíná sršní moč a má s ní naprosto geneticky shodnou chuť. Ostatní proletáři setrvali svými sosáky v chmelovém pylu rozpuštěném v chloroformové vodě. Jen ti výstřední se jali na chodníku zapalovat kupky trávy a převracet policejní kukačky. Než nás pohotovostní kordony chroustů zahnaly zpět do La Casa Bluanky.
Poté si Přeslička vysvlékla smyčku, navlékla ji na krk barmanovi a se slovy: „Odcházím, hoďte si mašli!“ vzlétla. Motýl polil přioběšenému barmanovi studené stydké pysky pivem a odvětil: „Slezte z toho lustru Dagu Badmane, než vám z vašich vejcovodů upletu velikonoční pomlázku.“ Poté se s Přesličkou, krovku v krovce, tiše jako antikoncepční pěna, vytratili na charterový trajekt do Starých Střešovic mezi Medáky. A na mou věru - zapomněl jsem na Maděru! Mladí básníci jistě již netrpělivě přešlapují před (El)Liščinou norou...
No tak to by bylo. Tedy takhle to bylo! Pokud by sis to snad nepamatoval...

(Mirek 6 Kroš)

O mladých i bezmladých

Zatímco pro začátek devadesátých let bylo pro čmeláckou poezii (a vosí dásně) typické rozmáchlé gesto pravé ruky, v letech stých a stodesátých století téhož je typická orientace na balet, především na arabesku a piruetu. Proč? Nedomníváme se, že by pravé ruce došel existenciální a privátní rozměr, tak jako mnozí. Nýbrž – a to především – že navlékání baletních piškotek nejlépe zosobňuje spirituální úděl a bolestnou trýzeň nově nastupujících autorů…

(úryvek z delší práce Nadčmeldy Obruče)

Lidé mají představu, že Kafka patří jim

Tuto představu je však třeba odborně zamítnout a odebrat Kafku nejen lidskému světu, kterému odedávna nepříslušel, ale i veřejnosti Čmeláčích Bochánků, která by si ho tak ráda přivlastnila a pojídala k snídani jako svůj každodenní chléb. Oficiální jury, která bude projekt odebrání Kafky připravovat, je samonosná a nepublikovatelná a připravená nést jak veškerou odpovědnost, tak veškerou tíhu a úzkost Kafkova díla pro příště výhradně na svých olbřímích ramenou (šíře nejméně 112 centimetrů). A její prozatímní závěry – včetně četbovzdorných uzávěrů - ? Ambivalentní!

(Mařinka Měděná)

Čmelákův píseček.
Vychází jako příloha Čmeláka a světa. Zaměřeno protiplytce a podpovrchově. Chlebíčky pro redakci Čmelákova písečku dodala firma Hřebenule. Emblém Čmeláčího písečku (v tištěné verzi): Václav Sokol. Rozhovory: Pískorypka Javorák. Včelanství a další kulty: Medo Zlatososák, Ambrozius Šupinka. Čmilozofie: Hálka Pelyněk. Civosologie: Bekyň Byliňák. Vosychologie: Medák Jehněda. Šéfredaktor: Širokolebý Omějan

Hlavý jezdec

Hlavička (hra)

Osoby a obsazení:
On …………(on)
Lahvička……(lahvička)
Děje se v místnosti nějakého bytu.

On: Kam se poděla ta lahvička?
(rozhlíží se)
Kde by jen mohla být? Tady?
(hledá lahvičku)
Nebo tady?
(hledá dál)
Tady přece ne!
(pořád hledá)
Kde sakra může bejt!?
(hledá všude)
Tady!?
(hledá)
Ne!
(hledá jako blázen)
Ještě támhle…!
(převrací pokoj vzhůru nohama)
Já se z toho snad…
(hledání se pozvolna zklidňuje)
Sakra!
(usedá, dívá se skrz stěny)
Tátu Deana Moriartyho jsme nenašli.
Lahvičku taky ne!
(nehledá)
Tak kde teda…!
…
Nehledá. Hudba. Lahvička přichází.

Opona dolů.

Ze zaslána

Dodatečně díky za pozvání na toho 26., leč to jsme zrovna kašpařili na nádvoří Křivoklátu, zatímco dole v podhradí bodaly nože do stolu a vyhrával jim k tomu Brutus, až se hory zelenaly. Veskrze povedená akce. Dokonce po jméně Karel IV., vysloveném mezi jinými slovy plynoucími z Démových úst, se ozval bujarý pokřik větší skupinky lidí, kterážto se ukázala něčím jakožto fanclubem zmíněného vladaře…

(Golda)