Detektivka

   Tak se zas jednou v Čmeláčích Bocháncích objevil major Zet Em. Seděl v kuchyni a usmíval se.
   „Jsem v časové tísni,“ prohlásil pak zasněně.

br1.jpg

   „Čas je náš přítel,“ usmál se rovněž Zlomené očko, proslulý detektiv. „Stačí se podívat z okna.“
   Oba kriminalisté, jeden soukromý, jeden státní v zámořské zemi, pohlédli z okna.

br2.jpg

    „Z té křehké látky, z níž jsou utkány naše životy a sny…“ citoval pak nepřesně Zlomené očko.
    A oba kriminalisté pohlédli z jiného okna.

br5.jpg

   Bylo jim v kuchyni dobře. Usmívali se. Popíjeli čaj a ovesnou whisky.
   „Tak že bychom přece jen vyřešili ten případ ze zámoří?“ pozeptal se major Zet Em, když se začalo smrákat.   
   „Tedy vlastně, že bychom ho vyřešili mně?“ upřesnil.
   „Proč ne,“ souhlasil Zlomené očko.
   „Tady je ta fotka,“ sáhl do aktovky major Zet Em.

br3.jpg

   „A tady je řešení,“ sdělil majorovi Zet Em řešení složitého, v zámoří doposud nerozluštěného případu Zlomené očko.
   Venku už se zatím značně setmělo.

 br4.jpg

   Oba kriminalisté se znovu napili čaje.
„Já skoro zapomněl, jak chutná strach –
Byl čas, že moje smysly projel mráz,
když noční zazněl skřek, a vlasy mé
se zvedaly při bájce děsivé,
a chvěly se, jak by byl život v nich. – „
citoval tentokrát přesně Zlomené očko.
   A stejně přesně citoval vzápětí i major Zet Em.
„Jest život jenom putující stín,
jen herec ubohý, jenž chvíli svou
si vykračuje, řádí na prknech
a potom o něm neslyší se víc.“

br6.jpg

   Fotografie: Robert Janík (1), Zdeněk Mitáček (2-5) a Medák Jehněda (6).

cmelak_sokol2.gif

Případ s krádeží, která by se mohla rozrůst

   „Nesnáším poslíčky,“ prohlásil proslulý soukromý detektiv Zlomené očko, když se do jeho kanceláře dostavil zástupce Státní železnice. A znechuceně se odvrátil od pouhého posla, prostého to úředníka.
   „Buď přijde majitel, nebo si svůj problém řešte, s kým chcete,“ oznámil suše Zlomené očko oknu své kanceláře.
   Majitel Státní železnice se spolu s generálním ředitelem Senátu dostavili o dvě hodiny později.
   „Ale, ale,“ brouknul si fenomenální pátrač. „Těžké časy, že? Nezapomeňte ale, že jsem neúplatný.“
   „To my víme,“ vydechli ředitel a majitel. „Ale někdo krade čas.“
   „Chm,“ odfrknul si Zlomené očko. „A že zrovna na železnici?“  
   Ředitel a majitel mlčky koukali.
   „Prozatím?“ odtušil proslulý detektiv. A pak případ vzal.

r3.jpg

   „Tak tady čas nekradou,“ pomyslel si Zlomené očko při pohledu na motorový vůz obklopený zasněženou krajinou.

r6.jpg

   „Tak tady čas také nekradou,“ pomyslel si Zlomené očko při pohledu na motorový vůz obklopený ponurou zasněženou krajinou.

r2.jpg

   „Ale tady?“ pomyslel si Zlomené očko při pohledu dva motorové vozy obklopené noční krajinou, do které sněžilo.

r4.jpg

   „A dokonce i prostor,“  dopomyslel si proslulý pátrač, když se najednou místo v krajině ocitl na dlažbě. Pohlédl zamyšleně směrem ke stropu, který se nad ním nenadále zdvihl, a prošel do vedlejší místnosti.

r5.jpg

   „Opatství Fontenay, 1997, dvě hodiny odpoledne“ určil svou polohu fenomenální detektiv. Ale nenechal se zmást. A vzápětí už obě posádky železničních motorových odvážel svým zrezavělým Mlsanem Čmeráno zasněženou tmou na celonárodní ředitelství policie ke svému příteli, majoru Žitovi.

r1.jpg

   Věděl, že ten už si s nimi poradí.


Obrázky: Z internetu, především ze stránek Želpage (www.zelpage.cz). 

cmelak_sokol2.gif

Případ jen pro sebe

   „Ono se řekne dvě stopy ve sněhu,“ brouknul si sám pro sebe proslulý soukromý pátrač Zlomené očko.

hot4.jpg

  „Ono se řekne procházka zimní krajinou, když jste detektiv a podle dvou stop hnedka vidíte, že tudy ťapkal  v kožených botách pachatel. Ono se řekne procházka, to vám povídám,“ pokračoval v monologu Zlomené očko a kráčel po okraji zasněženého pole směrem k městečku, kde trávil v hotýlku zimní pobyt, při kterém chtěl mít od všech zákazníků a pachatelů svatý pokoj.

brazda.jpg

   „Tak kampak nám ten darebáček putoval?“ brouknul si proslulý pátrač. „Do restaurace v parku?“

hot3.jpg

   „Ale jistě. Do restaurace v parku,“ odpověděl sám sobě na vlastní řečnickou otázku Zlomené očko. A zašel do restaurace v parku na jedno pivo, jelikož ovesnou whisky zde jako sortimentem neoplývali.
„Darebáček jeden,“ brouknul si Zlomené očko, když z pohostinného podniku, kde si snadno zjistil jméno pachatele a jeho stručnou osobní charakteristiku, vyšel zpět pod stromy parku.

hot2.jpg

   „Takže buď vyloupnul Jarcovjákovic chatu a skrývá se v ní na gauči nebo odjede nejbližším motorákem do Podélné Stříteže a bude se skrývat v domku přítele Jaryna, který žádný gauč nikdy nevlastnil,“ bručel Zlomené očko. Odpočíval. Nepracoval. A tak si mohl dovolit uvažovat a dedukovat  mnohem pomaleji než kdy jindy a ještě k tomu nahlas. Zapálil si cigaretu a zamířil k Jarcovjákovic chatě.

hot5.jpg

   „Takže pojede k Jarynovi,“ kývnul si Zlomené očko, když pohlédl na netknuté, oblé křivky bělostného sněhu v zahrádce Jarcovjákovic chaty, která se spolu s mnoha dalšími chatami, chajdami a zahradními domky nacházela na kopci za parkem, směrem ke kdysi hlubokému a rozlehlému hvozdu. Proslulý detektiv si zapálil další cigaretu a volným krokem zamířil k nádraží, které bylo vzhledem k restauraci v parku umístěno opačným směrem než Jarcovjákovic chata.

vlak.jpg

   „Aha,“ pousmál se Zlomené očko, když minul plot pily a skladu dřeva a pohlédl směrem k nádraží, jehož cihlová budova se nacházela ještě o půl kilometru dál.
   A opravdu. Vlak směrem do hor, který zastavoval i v  Podélné Stříteži, právě vyjížděl táhlým obloukem kolejí ke kopcům, které se zdvihaly nad městečkem.
   „Tak ať si těch diamantů užije,“ mávl lenivě rukou proslulý pátrač. „Darebáček to sice je…“ ale  tentokrát si Zlomené očko zbytek své myšlenky nechal jen a jen  pro sebe.

hot1.jpg
 
Fotografie: Medák Jehněda, s výjimkou obrázku vlaku, který je od jiného autora.

cmelak_sokol2.gif

Případ s tichem na severu

   „Víte, Zlomené očko, oni určitě něco ví. Jenže my nevíme co,“ pronesl zadumaně plukovník Růžehnal, vedoucí policistů v celé severní čtvrtině Čmeláčích Bochánků. „Už je poslouchali i psychoanalytici, o našich expertech nemluvě. A nic. Jenže my víme, že oni něco ví.“
   V tiché restauraci na dalekém severu seděli u stolu dva sešlí muži.
   „Dva blázni?“ prohodil proslulý soukromý pátrač.
   „Možná...“ zavrtěl nedůvěřivě hlavou plukovník Růžehnal.

ocko3.jpg

První blázen: „Čím černější kmeny, tím zelenější listí.“
Druhý blázen: „Ta stálá neprůhlednost bytí.“
První blázen: „Kocour pod kopcem.“
Druhý blázen: „A na okně pes.“

ocko4.jpg

   „Vidíte,“ zabručel plukovník Růžehnal a ukázal na okno. „Před vteřinou tu nebylo nic, a teď je tu pes.“
   Zlomené očko pomalu a rozvážně položil ruku na květovaný ubrus.

ocko2.jpg

První blázen: „Muž na měsíci a jeho žena.“
Druhý blázen: „A neproniknutelnost na za onou neprůhledností.“
První blázen: „Lak ve vlasech.“
Druhý blázen: „A okno bez psa.“

ocko5.jpg


   „Vidíte,“ konstatoval smutně plukovník Růžehnal.
   A Zlomené očko položil na květovaný ubrus i druhou ruku a připomenul si případ s prádznem po koni, který řešil v létě.

ocko1.jpg

   Tichá restaurace na dalekém severu ztichla.
   „Aha!“ prohlásil do ticha proslulý soukromý detektiv a zdvihl obě ruce ze zeleného ubrusu. Během dvou dnů byla banda penězokazců obklíčena a odvedena v poutech do trestnice. Rovněž se podařilo dopadnout tři již dlouho postrádané uprchlé trestance.
    Dva sešlí muži, kteří se zdáli být blázny, už ale nikdy neřekli ani jediné slovo.

ocko6.jpg

Fotografie: Zdeněk Mitáček.

cmelak_sokol2.gif

Poněkud komplikovaný případ

   Proslulý pátrač Zlomené očko dostal dlouhý dopis z hor od pisatele, který se podepsal a uvedl svou skutečnou adresu. Pan Přílesný Broukálek chtěl, aby slavný detektiv přijel co nejdříve, jelikož se velmi obává zlého činu, který může nastat co nevidět. Případy, které se ještě nestaly, nemá rád žádný vyšetřovatel. A neměl je rád ani Zlomené očko. Ale v horách už dlouho nebyl, a tak nakonec přece jen sedl do rezavého Mlsanu Čmeráno a vyrazil.
   Ves, ve které pan Přílesný Broukálek bydlel, se nacházela ve velmi opuštěné krajině. Zdejší louky vypadaly víc jako na jaře než jako na podzim, a přitom v listopadu měly být už dávno zasněžené. 

dedina2.jpg

   „Počasí je letos zatrolené,“ řekl Zlomenému očku na přivítanou pan Přílesný Broukálek. A pak se na několik hodin odmlčel.
„A kde se v takové pustině vzalo nádraží?“ zeptal se po několika hodinách proslulý detektiv.
„To je právě to,“ povzdechl si pan Přílesný Broukálek.

nadrazi.jpg

   „A v čekárně nádraží stojí naleštěný automobil, který zabírá skoro celou čekárnu,“ pokračoval Zlomené očko. „A do čekárny vedou jen malé dveře pro pěší,“ dodal ještě.
„To je právě to,“ povzdechl si znovu pan Přílesný Broukálek.

tatra.jpg

   „Víte, Sherlock Holmes řešil záhady především proto, že jej fascinovaly záhady. Ale to bylo v časech, kdy většina obyvatel, pokud někam cestovala, používala vlaky, který na minutu přesně dodržovaly jízdní řád. I v nejzapadlejších krajinách. Pak se řeklo: záhada. Ale v dnešní době jezdí většina obyvatel automobilem, i když nikam necestuje. Víte, já záhady pro záhady neřeším a naleštěná tatra v čekárně nepředstavuje trestný čin,“ vysvětloval Zlomené očko.
„Jenže ten se teprve stane,“ rozhodil nešťastně rukama pan Přílesný Broukálek.
„Nebude to co nevidět,“ prohodil chmurně detektiv.

vrtulniky.jpg

   Proslulý pátrač odcestoval a tři roky nato nad velmi opuštěnou krajinu přiletěly k veřejností neočekávanému trestnému činu policejní vrtulníky. Jen Zlomeného očka a pana Přílesného Broukálka tento přílet nikterak nepřekvapil.

hrob.jpg

Fotografie: Z archivu Medáka Jehnědy.

cmelak_sokol2.gif


Pachatel se skrývá v podzimním lese

„Pachatel se skrývá podzimním lese,“ řekl proslulému pátrači Zlomenému očku představitel místního policejního sboru, poručík Kedluben.
„A víte to jistě?“ zeptal se soukromý detektiv.
„Někdy se skrývá až za lesem,“ přikývl poručík Kedluben.
„Pořád stejný?“ diagnostikoval Zlomené očko zkusmo.
„Všichni se skrývají v podzimním lese. Už dvě stě let se jinde neskrývali. Je to u nás taková tradice,“ nepotvrdil diagnózu představitel místního policejního sboru.
„Anebo za lesem,“ nedal se Zlomené očko.
„Anebo,“ přikývl poručík Kedluben. „Ale tentokrát ho prostě nemůžeme najít.“
„Tak půjdeme?“ nezdržoval fenomenální soukromník pátrání. „Ukážete mi les a já ho najdu,“ dodal ještě.


Les vypadal jako podzimní les.
„Já už půjdu sám,“ prohlásil na okraji hustého stromoví Zlomené očko.
„Hodně štěstí,“ popřál mu poručík Kedluben.
A proslulý detektiv chodil podzimním lesem po celý den. Slunce se pomalu chýlilo k západu. A skrývající se pachatel se nenašel.


Zlomené očko šel brzy spát a pro svůj neúspěch se mrzutil. A pak celý další den chodil po podzimním lese a hledal pachatele. A zase nic.
„Je to oříšek, co?“ kabonil se poručík Kedluben, když si večer zašli s fenomenálním pátračem na dvě piva. „Když jsme ho hledali týden a nic, napadlo nás, že je to oříšek,“ pokračoval představitel místního policejního sboru. „A tak jsme zavolali vás.“
Oba dopili a zaplatili a Zlomené očko šel brzy spát.


Třetí den vstal proslulý detektiv za svítání a vydal se rovnou do lesa. A chodil po něm celičký den.


Už se mu zdálo, že jej jeho proslulá intuice pro tentokrát opustila. A přece měl od první chvíle, kdy na místo pátrání po pachateli přijel, intenzivní pocit, že hledaná osoba je opravdu v podzimní lese. A pak, když jím procházel, nabýval téměř jistoty, že jej míjí o vlásek, že jej v příští vteřině musí najít. A pořád nic.


Setmělo se. Vyšel měsíc. Bledý a v úplňku. A pak přece.



„Skrýval jsem se v podzimním lese,“ prohlásil pachatel, který seděl v hluboké noci na teplém podzimním kamenu (pískovec) vedle košíku hub. A pak se bez odporu nechal odvést na místní policejní stanici. To vám bylo kolem Zlomeného očka zase jednou slávy!

Fotografie: Zdeněk Mitáček.
Kolorovaná kresba: Josef Lada.

cmelak_sokol2.gif


Případ prázdna po koni

"Vidíte, pane detektive, támhle na obzoru nám zbylo jenom prázdno po koni," řekli proslulému pátrači Zlomenému očku majitel ranče a starosta obce.


"Ten kůň stál sto dvacet jedna miliónů," pokračoval důrazně starosta.
"To není zas tak moc," poznamenal Zlomené očko.
"Ne?" podivil se majitel ranče.
"Ne," potvrdil Zlomené očko.
"Ale byl můj!" zalomil zoufale rukama starosta.
"Jinak byste mně zřejmě netelefonoval," podotknul fenomenální detektiv.
"To ne," přiznal pokorně starosta a už se nerozčiloval.
"Nebudou to stopy zmizelého?" ukázal Zlomené očko znenadání a prudce svou ráznou pravačkou.


"Ve sněhu? V srpnu?" podivil se majitel ranče.
"A psí?" podivil se ještě více starosta.
"Máme co dělat s rafinovanou mezinárodní bandou," prohlásil s neochvějnou jistotou Zlomené očko. "Málo platné, ten kůň už je dávno v zahraničí. Jste ochotni proplatit mi cestovné až tam?"
Starosta a majitel ranče se poradili a pak, protože očekávali, že ztracený kůň jim na podzimním dostihu v Pěnkavím údolí vyhraje sedm set padesát miliónů (což Zlomené očko dobře věděl), řekli dvojhlasně: "Jsme ochotni!"
"No proto," řekl proslulý detektiv. "Schválně si teď pusťte televizi!"
A tak si ji pustili.


V televizi mluvil populární chlap o knížce, která vyšla ten den hodinu před polednem v Pestřenkách. Psalo se v ní o zázračně objeveném koni, který se pásl uprostřed úplně vyschlé pouště. A který teď vyhraje všechny závody. Pak populární chlap ukázal v knížce koňskou fotku a řekl, že kopytnatý zázrak je majiteli uchováván na přísně tajném a přísně střeženém místě.
"To je on!" dvojhlasně znova a znova křičeli starosta a majitel ranče.
Proslulý detektiv se jen pousmál.
A starosta a majitel ranče se už viděli, jak s pomocí famózního podivína, který si říká Zlomené očko, shrábnou na podzim sedm set padesát miliónů za pouhé proplacení cestovného až tam a za směšný detektivní honorář.
Mám-li pak obměkčit jejich zatvrzelá srdce, pomyslil si Zlomené očko. A pak je neobměkčil, protože to neuměl. Jeho talent byl ryze pátrací. A tak odjel do ciziny a tam za jedním městem uviděl takovou divnou boudičku.


Pak už ovšem bylo maličkostí najít za nejbližším rohem krajiny přísně střežené místo i s ukradeným koněm. Zlomené očko si počkal na počasí,a když oblouk duhy svým spodním okrajem dosáhnul až do stáje v městečku, kde by koňskou stáj opravdu nikdo nečekal, oklamal stráže při vstupu a nasedl na dostihového šampióna. Projížďka po duze byla překrásná. A skončila přímo na ranči, odkud byl kůň odcizen.


"Dávejte si na něj teď trochu větší pozor," poradil proslulý detektiv majiteli ranče a majiteli koně – starostovi obce, ve které se chovatelna dostiháků nalézala. Pak se Zlomené očko navečeřel v restauraci, která patřila k ranči, a odjel rezavým Mlsanem Čmeráno domů. A dva vykukové – rančer a starosta – si dávali mnohem větší pozor, našli si prvotřídního žokeje a na podzim shrábli na dostizích v Pěnkavím údolí sedm set padesát miliónů.

Fotografie: Zdeněk Mitáček, Hlavý jezdec a Medák Jehněda.