Michal Ajvaz Nepřetržitá města
II.
Marco Polo přiletí do Trudy, a když vyjde z letiště do jejích ulic, zjistí, že už ji zná. Nepřetržité město není fantazií, ale realitou. Nejsou rozdílná města, je jen homogenní síť, kde se jako na monotónním koberci opakuje stále týž vzor. „Svět je pokryt jedinou Trudou.“ Hranice jsou jen iluzí, jen rozdílem mezi starými jmény, která přežívají jako vzpomínky na minulost. Nejsou různé typy městských konstelací, různé způsoby utváření města, je jen jedna forma, která se donekonečna opakuje. S takovým městem není možné se setkat, protože už je vždy známe, není možné na ně vzpomínat, protože vzpomínka se prolíná s jinými vzpomínkami i s přítomným vjemem.
V Trudě mlčí Lárové, ale mlčí tu i Penáti – obyvatelé jsou osvobozeni od zákonů místa i od jednoty rodu, která přesahuje přítomnou chvíli. Truda bezesporu přináší jakousi svobodu – je to osvobození od místních zvyků a zákonů, které cizinec cítí jako obtížné a nesmyslné omezování, jež se čas od času proměňuje v otevřené násilí. Ale tyto zvyky a zákony svou nezdůvodnitelností a nevyhnutelností tíží i místní vyznavače svobody a rozumu, kteří sní o nejlepším, univerzálním řádu, jenž se povznese nad místní a rodové pověry a zvyky. Právě oni vymysleli dokonalou formu uspořádání, která je platná pro všechny prostory a která nevyžaduje, aby se někdo musel podrobovat tíživým rituálům spjatým s místem. Tato forma se pak rozšířila po celé planetě v nekonečném opakování: je všude jen jedna; protože je nejlepší, může se jen opakovat. Ale opakování téže ideální formy nakonec ničí svobodu stejně jako vláda zvyku, předsudku a nezdůvodněného zákona. Je tomu tak proto, že smysl je bytostně proměnou a opakování jej ničí; svoboda je možná jen jako neustálé setkávání s novým.
Ukázka z knihy, která se bude jmenovat Padesát pět měst – Katalog sídel, o kterých vyprávěl Marco Polo Kublaj chánovi, sepsaný k poctě Italu Calvinovi. Měla by vyjít letos v nakladatelství Pavel Mervart.
Italo Calvino
Když jsem se dotkl země v Trudě a nepřečetl si předtím jméno města, napsané velkými písmeny, byl bych věřil, že jsem přiletěl na stejné letiště, odkud jsem startoval. Předměstí, kterými jsem projížděl, se nelišila od jiných předměstí, byly tam stejné nažloutlé a nazelenalé domy. Podle stejných šipek se objížděly stejné záhony květin na stejných náměstích. Ulice centra vystavovaly na odiv zboží, obaly, nápisy, které se také nijak nelišily. Bylo to poprvé, co jsem přijel do Trudy, ale znal jsem už předem hotel, v němž jsem se ubytoval; předem jsem slyšel a odříkával své dialogy s kupci a prodavači střeliva; mnohé dny předtím končily stejně, pohledem skrz stejné sklenice na stejně se vlnící pupky.
Proč vlastně jezdit do Trudy, říkal jsem si. A už jsem se chystal na zpáteční cestu.
– Můžeš odletět, kdy chceš – řekli mi – ale přiletíš do jiné Trudy, která bude do detailu stejná; svět je pokryt jedinou Trudou, která nezačíná a nekončí, jenom na letišti mění jméno.
Neviditelná města Itala Calvina vydal Odeon v roce 1986, přeložil Vladimír Hořký. V Itálii vyšlo první vydání této knihy v roce 1972.
Obrázek1: M. C. Escher (1898 – 1972).
Obrázek 2: Thomas Allom (1804 - 1872).
Obrázky 3-4: Mexico City, současnost.