Knižní hlídka

zre1.jpg

Křesadlova Rusticalia

   Vydavatelství Tartaros na podzim vydalo jako svoji druhou publikaci knihu Rusticalia, s podtitulem Variace na cizí themata, z pozůstalosti Jana Křesadla. Nakladatel Jan Jandourek se zřejmě hodlá na Křesadla specializovat, protože první knihou jeho firmy byla sbírka povídek Slepá bohyně, rovněž vydaná z Křesadlovy pozůstalosti.
   Rusticalia jsem si přečetl s velkým zaujetím, nověji vydané knihy Jana Křesadla však poněkud unikly mé pozornosti, a proto se cítím být v posuzování knihy poněkud na tenčím ledě. Nebude zde podán kompletní literárně-vědný výklad, půjde jen o pokus o několik poznámek na okraj.
   Jan Křesadlo s oblibou dával svému epickému potenciálu volnost projevu v podobě využití nejrůznějších literárních žánrů. V Rusticaliích zavítal na půdu žánru vesnického románu. Námětu se zhostil po svém a jeho kniha se obtížně zařazuje do souvislostí novější prozaické produkce. Klíč k tomuto příběhu lze snad najít na str. 92: "...jak tomu tak bývá, hlavně u venkovanů, ale i všeobecněji, družila se i u Kybernáta sprostá surovost s odpornou sentimentalitou." Příběh nechává vyplynout na povrch právě onu surovost, která může člověku navyklému hledat útěchu v knihách autorů typu Michala Viewegha,  nebo filmech limonádových režisérů Hřebejka, Zelenky či Svěráka, způsobit silný otřes. Je to román z vesnického prostředí, a tudíž věc již svým žánrem zdánlivě anachronická a vykázaná mimo hlavní pozornost dnešní "kulturní obce". Na vesnici je mrtvo, jezdí se tam jen na poznávací výlety, aby se novodobí měšťané ubezpečili, že ve městě je dobře. Reportéři typu J. X. Doležala občas krom zájezdu do Horní Volty podniknou i odvážnou exkurzi na český venkov, aby své publikum ujistili, že se tam nic neděje. Souvisí to s demografickým vývojem a s obecným zbohatnutím společnosti, oboje způsobilo, že venkov je vyprázdněný od lidí i od prací, které se zde v minulých dobách prováděly. Měšťanská vychytralost a pobavenost je na hony vzdálená světu této Křesadlovy knihy. Surovost, o níž Křesadlo píše, ovšem nezmizela, rozptýlila se po krajině a ve městech je pochopitelně taky, jen snad v jiné podobě.
   Křesadlo je hluboký znalec lidské povahy, upozorňuji na tuto knihu s vědomím, že se jeho poznatky často projevují v podobě, která citlivějšímu člověku může připadat až nepřijatelná. Jádrem příběhu je morytát, kdy vypočítavý sedlák nevrátí pozůstalým svého věřitele vypůjčené peníze, ve vzduchu následně visí prokletí celé jeho rodiny a zároveň jsou obě tyto rodiny propojeny milostným vztahem mladých, dvou synů z jedné rodiny k jedné pasivně žensky nevyzpytatelné dceři z rodiny druhé. Takto sestavený příběh rozhodně není slabý ani nereálný.
   Jak je jeho zvykem, Křesadlo se nesoustřeďuje pouze na příběh. Děj je hned na úvod neurčitě umístěn někam do devatenáctého století, s řadou dobových odkazů, současně však  autor dává najevo, že historické zařazení pro něj není podstatné. Vzdaluje popisované dění od současnosti proto, aby poněkud otupil jeho ostří. V úvodních kapitolách, než se krev děje příběhu naplno rozproudí, nastiňuje pozadí, na kterém vytvořil jazyk svých postav, hovořících ve fiktivním dialektu Křesadlem označovaném jako "podtuřínský". Docela mi připomíná mluvu Plzně a na jih od Plzně, v knize jsou také určité ohlasy na Chodsko. Nemalou část knihy tvoří popisy pokusů místního hraběte, vytvářejícího ve své chovné stanici prapodivné zvířecí kreatury s cílem ulehčit život poddaným rolníkům. Okolo nich se pak točí hlavní majetkový spor a sexuální projevy jednoho z rolníků. Je možné v tom vidět Křesadlův ohlas na genetické pokusy odehrávající se v hypermoderních laboratořích dnešních bioinženýrů, včetně vize, jaký užitek z nich asi vzejde.
   Kniha, kterou Křesadlo napsal okolo roku 1992, je v předmluvě uvedena jako "záměrná a bezostyšná parodie či transformace českého vesnického románu…" Považuji knihu více za onu transformaci než parodii, v nichž obvykle totiž nelze najít téměř žádný přesah, zatímco o Rusticaliích je zajímavé uvažovat s ohledem na naši dnešní nijak povznášející situaci a na naše výhledy do budoucna.
   Křesadlo vnáší do daného příběhu moderní pohled na literární sdělování. Moderní v tom smyslu, že jeho text snese konfrontaci s tím, co dnes o člověku víme. V daném příběhu je určitá závaznost, jako by se to nemohlo stát jinak. Důležité je přitom to jako, ani například Quasimodo není reálnou postavou, ale ve svém příběhu je "jako živý." Křesadlo se podrobuje zákonitostem klasické literatury a spojuje tak epičnost autorů klasického románu se znalostmi, které máme dnes. Znalost zákrutů lidské sexuality se v jeho knihách projevuje tím, že milostné vztahy svých hrdinů líčí s maximální otevřeností. Zatímco masová média z řady důvodů lidskou sexualitu zprostředkovávají způsobem, který je podřízen mnoha společenským normám a konvencím, což je dobře, protože poznávacím prvkem sexuality je skrytost, Křesadlo si dovoluje v ryze intimním dialogu se čtenářem experimentovat a integrovat svůj klinický pohled na sexualitu do děje. Jeho otevřený pohled je přínosný, protože vychází z reálných autorových zážitků, získaných během psychiatrické praxe.
   V současné době se docela často setkávám právě s onou surovostí, která je z běžné kulturní produkce vyloučena. Křesadlo nabízí způsob, jak včlenit do umělecké tvorby mnohé vyloučené okruhy událostí, které se dějí v naší zemi. Pomáhá tak čtenáři vyrovnat se s věcmi, o kterých jiní autoři mlčí, nebo je pojednávají především za účelem finančního či společenského zisku.

autor.gifZdeněk Mitáček

 Text převzat se svolením autora ze stránky mitacek.blog.respekt.cz.