Knižní hlídka

zzww21.jpg

K výše uvedené Knižní hlídce

   K próze Jana Křesadla mám trošku jiný postoj než Zdeněk Mitáček, a tak když si mohu ve Čmeláku a světu velmi snadno sám dát příležitost odlišnost vnímání uměleckého textu vyjádřit, vyjádřím ji. A sdělím hned na úvod, že popisnost sexuálních scén ve většině Křesadlových próz vidím jako pornografickou, nikoliv uměleckou. Jan Křesadlo byl  nadán  neobyčejným literárním talentem – v líčení sexuálních scén jej prostě jen nevyužil.  Neměl ostatně nikdy příliš zájmu se svým uměleckým talentem  pracovat a tříbit jej, což je také nejpřesnější charakteristikou jeho próz – jsou nevytříbené a vydané všanc čtenáři téměř bez zájmu o práci, která by směřovala k „zářícímu krystalu“.
   Na obálce knížky Rusticalia označuje Josef Škvorecký za vrchol Křesadlovy tvorby vydané v jeho nakladatelství 68 Publicity román Fuga trium. Rozšířil bych toto vyjádření na knížky vydané nejen v Kanadě u Škvoreckých, ale i na všechny knihy autorem podepsané.  Pouze ve Fuze trium dokázal Křesadlo omezit svou upovídanost a podřídit se románu, nikoliv podřídit text sobě. Próza Rusticalia je jistěže „klasickým“ Křesadlem, textem, který určitě nezklame věrné příznivce svého autora a který určitě nepřesvědčí zaryté Křesadlovy odpůrce, z nichž se na právě této četby příznivci autora dozajista nestanou.
   Přítomna jsou stálá prozaikova témata – jazykověda, sex, hudba (nikoliv ta populární), násilí, humanitní vzdělanost. Vzhledem k lokalizaci textu na venkov se polyhistoricky více než kde jinde zoologizuje a pilně botanizuje. Záměr napsat „parodii na venkovský román“ je vyjádřen v předmluvě, která je ryze křesadlovská. Ale nenaplnil jej  a nepřelil ve  formu knihy někdo jiný? Neproměnil někdo z dědiců poznámky Jana Křesadla v román?  V křesadlovském duchu? V román, v němž parodie povětšinou podléhá síle parodizovaného tématu a  v němž autor převelice  často od tématu, jež si proklamativně zvolil, odbíhá, aniž by dosáhl mistrovství svých velkých odbíhajících předchůdců Laurence Sterna či Jeana Paula.  Nenapsal – čirou náhodou – Rusticaliu Křesadlův syn? Nemohu si pomoci, něco mně autorství samotného Křesadla zpochybňuje, jsem znalcem jeho díla a zde váhám. Přinejmenším vět, které poukazují na jiná Křesadlova díla a vyzdvihují je, vytvářejíce obraz velkého, nepochopeného českého romanopisce, je zde více než v jiných Křesadlových textech a celková nostalgičnost je velmi hutná. Snad je tedy můj dohad mylný, a text psal vzpomínající Jan Křesadlo (podle datování v knížce ve svých šestašedesáti letech). 
   Opakuji, že Jan Křesadlo byl obdařen neobyčejným literárním nadáním.  A ve srovnání s většinou  české prózy, která v současnosti vychází, jeho věta vyniká a vzácně i zazáří. Vzhledem k průměru.  Aniž by ovšem dosáhla úrovně velmi současné věty Michala Ajvaze (v Prázdných ulicích) či Patrika Ouředníka (v Ad acta či v Příhodné chvíli: 1855). Odlesk Křesadlova talentu lze ovšem nalézt i v próze Rusticalia.

autor.gifBledavý Perleťovec

   Obrázek: Kresba Františka Kupky, která se autorovi výše uvedených řádek jeví být k textu Rusticalia i k celku umělecké tvorby  Jana Křesadla velmi případná.