Na východním Slovensku fotografoval: Medák Jehněda

“Je-li filosofické bytí bytím, jež si uvědomuje lidskost člověka jako tvořenou napětím směrem k božskému základu, a je-li toto uvědomění v praxi bytí uskutečňováno platónským periagoge (obrat směrem k základu), pak je odcizení odvrácením se od základu směrem k vlastnímu já, o kterém se předpokládá, že je lidské i bez toho, aby bylo utvářeno svým vztahem k božské přítomnosti.”

Eric Voegelin: Vzpomínky na život a filosofii, CDK Brno 1998, str. 86-87, 113.

Uvažoval jsem o tom, že lidské vědomí nemůže existovat bez skutečnosti. Samo o sobě existující vědomí není možné, vždy vzniká v člověku, je spojeno s jeho životem, s jeho tělesnou schránkou, která už je de facto skutečností pro toto vědomí vnější.

Sama skutečnost by pak byla bez existujícího vědomí nepoznaná, tím prakticky bezcenná. O čem by vypovídal svět, kdyby jej neměl kdo vnímat?

Řada myslitelů vytváří ideologie. Jakoby reálný svět s jeho zákonitostmi několika tahy mokré houby smázli a zůstala jen prázdná černá školní tabule, na kterou črtají své vize. Mají-li úspěch, jako např. Karel Marx, stanou se populární. V nejhorším případě začnou jejich příznivci ty vize uskutečňovat. Jelikož jim ale každý rozumí po svém, vzniká z toho zmatení, boje nejenom vůči jinak smýšlejícím lidem, ale i boje vzájemné.

Lidské dějiny, což chápu jako dějiny vědomí, trvají na 50 000 let, z čehož historie popisuje snad jen nějakých 5 000 let, a to ještě útržkovitě. Pravděpodobně existovalo mnoho kultur, byť primitivních, o nichž nevíme nic než to, že zanikly.

Pokud mám na zřeteli, že vědomí a skutečnost se nedají oddělit tak snadno, jak ideologové předstírají, musím přemýšlet, jaké jsou vzájemné vztahy mezi vědomím a skutečností, jak jejich vztah vlastně vznikl.

Dnešní věda zkoumá fyzikální zákonitosti s přesností na mikrony, studuje atomy, pracuje se setinami vteřiny. Jsou to minimální jevy. I kdybychom v tom viděli patos pokusu vytvořit nový svět či život, bude to jen další část v již známém světě.

Duchovní záležitosti nebo pojmy typu rodina, vztah, duše, této vědě unikají, myslím si, že je to proto, že trvají dlouho, nelze je pitvat, aniž by byly zničeny. Nelze s nimi provádět “vědecké experimenty”.

Božský základ skutečnosti jako výsledek působení logos… Dnes v katedrále na slavnostní bohoslužbě jsem si představil, že by se skutečnost skutečně dala smáznout, ale že za ní není tma jako ve spánku, ale světlo, ne světlo sluneční, jemu podobné jiné světlo.

V tomto smyslu je člověk jen částečkou stvoření a myslím si, že chápu, že je možné být oslněn tím, co je možné vidět za běžnou všední skutečností. Protože tím musí být fascinován. Být přitahován k tomu, co nebo kdo za tohle všechno může.

Řekl bych, že se každý rodíme s vědou dosud neobjeveným orgánem duchovním, který možná působí jako sluneční kolektor, byť někteří dělají všechno proto, aby si ho odmontovali nebo zakryli, ačkoliv nevím proč. Aby je nerušil?

Jak nepatrnou částečkou je jedno jednotlivé stvoření vůči omnipotentnímu logu? Odpovědnému za cokoliv? Proto skutečně se dá pochopit, že Boha nelze neuctívat. Byť samozřejmě by si každý přál, aby byl uveden v telefonním seznamu, aby mu šlo zavolat a dočkat se odpovědi.

Nevylučuji, že někdy někdo takovou možnost měl.

Vědomí moderního člověka formuje jeho školní výchova, kultura a politický život. Veřejné smýšlení neupírá pozornost tímto směrem. Duchovní tradice lidstva v tuto chvíli v této naší civilizaci připomíná přeplněné skladiště, ve kterém nejde proud, a člověk, který náhodou vezme za zrezivělou kliku musí uvnitř prakticky sám a potmě oddělovat zrno od plev.

Zdeněk Mitáček, 31. května 2009, na Letnice

V Praze na Novém Městě fotografoval Pískový Úvazní čhd.

Fotografoval Pískový Úvazní čhd.

Fotografoval Pískový Úvazní čhd.

V botanické zahradě fotografoval Pískový Úvazní čhd.

Fotografoval Pískový Úvazní čhd.

Na Petříně fotografoval Pískový Úvazní čhd.

Na Petříně fotografoval Pískový Úvazní čhd.

Fotografoval: Pískový Úvazní čhd.