Karel Šebek * * *

 kt2.gif

Probudil jsem se do svých snů
jako kdybych posnídal ráno
hledám kde najdu svého vraha
kde najdu jubileum vlastní smrti
namočený do inkoustu včerejší noci
v ruce bílý rohlík rána
prosím odejdi
a nenechávej mne spát
odejdi do mého spánku
odjeď do Španělska
a nevracej se nikdy víc
žít ve vrásčité bedně
žít své pozvolné stáří
na rozjezdové ploše letadel života
jsou to včely a vosy mé staré přítelkyně
jedovaté sny v mém mausoleu dnešního dne
kde umírá motýl mého života
s barvami mých snů
Odletět
a nevracet se
být s tebou
na tvých křídlech tvé touhy
být pahýlem půlnoci
drátěnou košilí rána
v souboji se svým životem
Spi

                               (Kosmonosy 19. 8. 1991)

kt1.gif

   Koláže: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.

Karel Šebek * * *

kv2.gif

                                    (Frankovi Vodákovi)

Noc o jaké se sní jen před popravou
blednou hvězdy a má vychlastaná tvář
blednou hvězdy a mé poslední ztracené kalhoty
prosím tě dej mi aspoň kapku rozumu
prosím tě rozčtvrť mne psům
prosím tě odejdi já už nejsem k unesení ani liliputánovi
modli se za mne až ráno zbledne a já se dopotácím
ke svému baru
kde jsem propil život jako jiný kopretinu
prosím tě zab mne ať se slunce rozsvítí
prosím tě dej mi nekonečnou facku
ať se rozsvítí tento padlý svět
mluvím zde ke svému vrahovi
a on mi tiše naslouchá a všechno ví
ví že už nevyjdou hvězdy na špičce řeznického nože
ví že minuta znamená někdy hodinu když se pije krev
ví že vychlastané jsou dnes i mraky
prší alkohol mého ztraceného života
který jsem propil s vlkem jako se svou nejlepší přítelkyní
dal mi všechno co měl vichrné noci skály které nesmete
žádný vítr
a svou lásku
ten vlk jsi byla ty Jano
daleko za mřížemi kde ptáci znamenají život
daleko za mřížemi kde se tě nedovolám
blyští se poslední desetník naděje
je skoro ráno a já nebudu spát tisíc let
dokud tě nenajdu
a nenapíšu tvou báseň tvého prokletého života

                                          (Benátky nad Jizerou, 1. – 2. 2. 1992)

kv1.gif

   
Koláže: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.


Karel Šebek * * *

kw1.gif

                                                              (Ludvíku Švábovi)

Je noc pozdě v noci v Benátkách a jen noc mi chybí ke spaní
ještě je tady moje přítelkyně smrt se sladkýma očima
a krvavými nehty
ještě jsou zde sudy plné mraků
pane doktore dotáhl jsem to opravdu daleko
buldok je proti mě výborný člověk
zatím je noc jen psací stroj straší čmeláky
je pozdě bycha honit
zůstal jsem stát na věčnost u poslední hospody
která mi neotevře zobák ani kdybych platil miliónem
propít muškát
zastavit se uprostřed trati
proti rozjetému vlaku tvého osudu
prosím vás dejte mi aspoň kapku rozumu a dám vám noční New York
který nemám jako nemám ani na vlak na smrt ani poslední košili
hodiny ještě kupodivu bijí na věži
svět žije jen já jsem dávno mrtvý
pohřbený v půllitru své poesie
která nestojí ani za posledí pětník
pěkně jsme to soudruhu Šebkovi zavařili
marmelády máme kotel ale nikdo to žrát nebude
jen můj přítel Měsíc šílený jako já
taky nespí a píše svou báseň
pane soudruhu Šebku pěkně jsme to zavařili
tohle svinstvo vám už žádný ani z nebe spadlý svatý žrát nebude
budete si to muset sežrat sám
noc zatím propaluje mé oči které mi už stejně dávno závidí
radši nevidět nic
než soudruha Šebka
skrývajícího se za oltářem své poesie
která je dobrá tak už jen k sežrání psům

                          (Benátky nad Jizerou 1. – 2 .2. 1992)

kw2.gif

   Koláže: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.


 

Karel Šebek Noc s paní Šebkovou

kz1.gif

Jsi bohužel jen napůl žárovka a napůl panna
jsi bohužel jen figurina mých snů
moje matka rozhodně nejsi
ale nejsi k zahození
ve tvých očích se výborně usíná
k ránu když blednou všechny hvězdy
jsi sladší než jaro krásnější než moře a jsi má jediná milá
ještě sto let života a budeme možná chytřejší
ještě sto let života a hroby se v nás probudí
jako krabi poslední ulice před úsvitem
přijdeš jako noc nebo jako smrt noci
přijdeš po čtyřech jako má jediná láska
přijdeš a namočíš se mi do očí
přijdeš a zemřeme jako andělé
ještě se vznášíš ještě žiješ
ale já už jsem pod prahem rozumu
to nepíšu já to psací stroj a jeho noc
psací stroj rozjetý nocí k tisíci ostrůvkům naděje
které nejsou bohužel mé ale tvé má paní
tvá železná konstrukce a minomety tvých očí
noc krkavci a já a báseň kterou píšou hvězdy

                                     (Benátky nad Jizerou 1. – 2. 2. 1992)

kz2.gif

   Koláže: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.

Karel Šebek * * *

l5.gif

                                 (Danielu Šiklovi)

Je půl druhé v noci v Benátkách
dívám se ďáblovi upřeně do očí
budík vedle mne na okenním parapetu je užitečnější než já
měl bych dávno spát ale raději sedím u revolveru psacího stroje
psací stroj píše něco úplně jiného než já
prý bych měl okupovat tenhle stůl kde píšu
kocoura Kokeše a Ukrajinu
pořádně se najíst Ukrajiny
kocour Kokeš je proti mně výborný člověk
ví co chce a oproti mně umí dokonce čínsky
zatímco já si neumím už ani sundat kalhoty
jít se o půlnoci vysrat je nebeské znamení
a já jsem jak rozhodl výbor ráno určený na porážku
místo mne zde bude žít prase které je chytřejší než já
Danieli měl bys přijet na den do Benátek
a měl bys mi poslat dvacku nebo chcípnu hlady
ovšem ještě se můžu obrátit na prezidenta
ještě můžu pochcat poslední patník u poslední hospody
mí jediní přátelé krkavci
mi vyklovou snad ráno oči
a svět bude o jednoho soudruhu básníka Šebka chudší
ale krkavcům bude aspoň na chvíli dobře
střílím na revolveru psacího stroje
a strefuju se do hvězd
můj Měsíc zatím pořád svítí
a mně svítí oči jako vrahovi
raději se nepřibližovat
jít jinam do jiného stínu
kde kvete barbecue

                                               (nedatováno)

l6.gif

   
Koláže: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.

Karel Šebek * * *

l3.gif

                                      (Hance Jüptnerové)

Noc tisíckrát sladší než já
noc pravdy jako před popravou
mé oči svítí na nebi jako hvězdy
a já jsem ten poslední vandrák
chytrý jako tasemnice
před průvanem rychlíku
prosím tě nech mne navždy zmizet z tohohle prokletého světa
kde záříš jen ty a poslední démanty hvězd
dej mi revolver a odvahu jako poslední báseň
noc se žene tajfunem k ránu
je málem přesně půlnoc v Benátkách
a já mám snad tisíc životů
tohle by snad žádný nepřežil
soudruh Šebek píše své doznání jako poslední báseň
a noc je lepší než mé kšandy
a noc je kočka na tisíckrát
a noc jsi ty a můj jediný přítel šílený Měsíc jako já
ty ještě spíš (dávno) a Vrchlabí straší jako můj přízrak
ty ještě spíš a kriminál tohohle prokletého světa s tebou
jen koktání poslední lucerny k ránu
je vlak který veze naše osudy
války naděje a lásky na dostřel pušky
Vrchlabí ještě s tebou dávno spí
a démanty tvých očí
poslední hračka posledního dítěte
pro něhož láska spí na ztracené hvězdě
spi
a tvůj medvídek s tebou
to já jsem vykloval všem krkavcům oči
to já jsem rozjel ten vlak
který nelze zastavit jedině před popravou
spi
hlídám tady z Benátek tvůj svatý spánek
díky za všechno paní Hanko

                                                          (1. – 2. 2. 1992)

l4.gif

  
Koláže: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.

Karel Šebek * * *

l1.gif

                                                               (Pavlu Řezníčkovi)

Ještě je noc ale pes Pipo se právě probouzí
aby vychytal blechy mého života
mého života poslední hospody někde na konečné
pes má mít svou vilu a kočka mrakodrap
věřím že by si tam žili líp a krásněji než já
hvězdy v mých očích blednou
je pět hodin ráno v Benátkách
Joska ještě spí a já hlídám jeho spánek
mít tak brokovnici hvězd
prostřílel bych se snad k tobě
kterou miluji a na kterou nezapomenu
Hanko
ulice množí naše stíny
a já stojím u posledního baru života
u poslední hvězdy holky bledší a ubožejší než já
hadry peklo života a máš otčenáš
hledám marně tvůj stín
asi tohle všechno píšu někde na hřbitově
ztracená bitva života rozbitého nadranc
a jsem-li ještě vůbec člověk to je otázka
pes Pipo je moudřejší než já
máme stejné pracky a stejný čenich
brzy bude odzvoněno noci a bude konec všech rán
bomba v mém mozku pomalu vybuchuje
málem je ráno
čas najít svého vraha
čas skončit s básněním které je mi stejně k hovnu
 a najít svou ztracenou identitu
myslím že přijde den jako mina
na který nezapomenu

                                   (Benátky 1. – 2. 2. 1992)

l2.gif

   Koláže: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.

Karel Šebek * * *

rz7.gif

Dnes ráno jsem uviděl nejlepší holku svého života
vlasy sestřižené kosou smrtihlava smrti
smrt krásných dnů
smrt holka smrti
Dnes ráno nemám náladu se probouzet a oči namalované krásou
 nádherné barvy žiletek věčnosti
budeš napadat mně i sebe boxerskou rukavicí lásky smrti a pravdy
budeš klást miny pod můj žal
budeš schovaná pod pařezem naděje v lese plném psychiatrů
jako božských psychiatrů
zrozených v pralese mezi opicemi naděje peněženky plné
zlatých brouků chrobáků a ty a my
jeden za druhým odcházíme zbudovat vlast
jako klášter hospody kde švitoří královna pavouků
která mi nad hlavou plete koláč pavučiny
zodpovědný za svou jako tvou smrt
bude tě bičovat
tebe jako sebe na provaze plném oběšenců
beznaděje prázdnoty a hrůzy
a leknínů toho léta
které je víc horké než tvoje ramena
uprostřed křídel motýla nádhery
náhody svobody šílenství a pravdy
budu pít alkohol tvých rtů
uprostřed nesmírného ticha
bučí vlak
v lesním tichu tvých a mých uší
bude brzy konec jedné pohádky
básni jdi spát
a probouzej se se mnou
na louce rozkvetlé beznaděje v ústavu kde spím věčně
a očima plnýma revolveru rusalek a ty
spi
čekej
a odejdi

rz8.gif

   Obrázky: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.

Karel Šebek * * *

rz6.gif


                        (Pavlovi a Elen Turnovských)

Báseň je noc vypitá do dna vínem
víno jsou tvé vlasy a ticho je noc
když si jdeme přeci jenom zase jednou od plic zazpívat
zpěv který rozkolébal kolébku básníkovi
jsem básník to znamená že něčemu rozumím
nejlepší báseň chutná marmeládou
ale nikoliv nikterak báseň
pár paklíčů k pravdě
nevím kam si počít s rukama
a tak píšu jako kdybych rozháněl psy
ze zorniček svých očí
píšu to na nahou kůži zimy
píšu to po krk ve sněhu
dokud jsme živi je všechno limonáda colaloca-
svíčky a slonovina ticha která hoří jenom o svátcích
nemiluj mne
možná šťastná vzpomínka na pár chvil a nic víc
jinak je plno poesie vepřového v krámech
venku už je první sníh a krkavci
život je halucinace ty ve mně já v tobě
vidím tě plápolat uvnitř diamantu ohně
pro tebe slunce nikdy nezapadá
píšu v útulném pokojíku v Benátkách je jedenáct v noci
vypustil jsem z úlu všechny čmeláky a včely
psací stroj Kappel je taky jenom včela dopisuje báseň
zatímco já stojím dál v pozoru jako socha neznámého vojína
prosím tě zmiz už uhas svou žízeň básní a pošli koresponďák
černá mše první a poslední noci

                                         (Benátky nad Jizerou  5. 12. 1991)

rz5.gif

   Obrázky: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.

Karel Šebek * * *

rz4.gif

                                   (Frantovi Dryje proklatec Šebek)

Je za deset minut půlnoc
čas rozetnout noc
čas jít spát pod svůj most
čas najít hvězdu baru
studánku baru mého ztraceného života
čas vypít hvězdu do dna
jako se pije mátový likér
když svítí oči vrahů a můj přítel Měsíc
až jednou opravdu natáhnu bačkory
bude ticho tisíc let jen krkavci mého života
vypitého do dna
prosím tě dej mi přes držku
ať začnu aspoň koktat báseň jako život
vždyť tohle se nám všechno jenom zdá
a až se probudíme na ostří nože potáhnou vlci
 jako nekonečný vlak
až k naději která je beznadějí poslední lampy města
Benátky spí
a já se právě vysral z podoby
jen kocour Kokeš všechno zná a ví
ví že po půlnoci přijde ráno jako rozjetý vlak
ví o inteligenci tlačenky jedené na pokraji hrobu
prosím tě zachraň mne a udav mne
dej mi věčnou facku
století spánku želv
které mi mrznou v mozku
dej mi nohy abych se konečně postavil
dej mi svou podobu
jsi přece ďábel
můj nejlepší kamarád

                      (Benátky nad Jizerou, noc 1 .- 2. 2. 1992)


rz3.gif

   Koláže: Max Ernst (1891-1976).

   Karel Šebek, * 1941 – od roku 1995 nezvěstný. Jediný dostupný samostatný výbor z jeho veršů vyšel pod názvem Dívej se do tmy, je tak barevná v nakladatelství Host v roce 1996. O jeho vydání se zasloužil a připravil je Jan Nejedlý. Téměř nedostupný je knižní výbor nazvaný Ruce vzhůru (NTS Ruiny, Plzeň 1990). Dále poezie Karla Šebka vycházela a vychází doposud v časopisech a antologiích (ne tak dávno například ve výboru ze surrealistické poezie Letenka do noci, Petrov 2003). Samostatný výbor z díla Karla Šebka by měl vyjít letos v Itálii v překladu Antonia Parenteho, s doslovem zmíněného Jana Nejedlého, s předmluvou Šebkova přítele básníka Pavla Řezníčka a se vzpomínkovým textem ošetřující lékařky Karla Šebka v Psychiatrické léčebně v Dobřanech Evy Válkové.

   Výše uvedená báseň je z rukopisu v majetku Pavla Řezníčka.