Jarní



Roztál a fotil Medák Jehněda

Z archivu Václava Sokola

Václav Sokol, který je znám především jako znamenitý výtvarník (byl tak laskav, že vytvořil také hlavičku tištěné, momentálně neexistující podoby Čmeláka a světa), píše rovněž pravidelně texty pro přílohu Katolického týdeníku Perspektivy. Její čtenáři se s návštěvníky těchto internetových stránek zřejmě příliš neshodují, hlavním důvodem uveřejňování již tiskem vydaných textů Václava Sokola ve Čmeláku a světu je ale jejich obecnější přesah, netýkají se totiž – většinou – jen jednotlivé výstavy, ale i obecně smyslu umění a smyslu života člověka v tomto světě. A jsou – téměř vždy – , což je vzácné, naplněny nadějí a světlem. Snad alespoň úlomky těchto tiše zářících paprsků proniknou i obrazovkami počítačů.

Tváří v tvář u Langhanse

    Na pražském Václavském náměstí je „pod ocasem“ svatováclavského koně oblíbené setkávací místo. Slouží už řadu let, ale když jsem tam letos v dušičkovém odpoledni čekal na kamarádku, nemohl jsem si nevšimnout trochu jiné atmosféry, než na jakou jsem zde býval zvyklý. Jako by tu přibylo napětí. Lidé na sebe pokřikovali, někteří byli opilí, vyděšená slečna s monoklem pod okem kamsi utíkala – zřejmě mezi lidmi probíhaly znepokojivé děje, kterým jsem sice za tu chvíli nemohl porozumět, ale ulevilo se mi, když jsem je nechal za zády.
    Směřovali jsme na výstavu fotografií s názvem Face to face, jejíž plakát v metru se odlišoval do okolních podbízivých kýčů. Langhansova galerie (Vodičkova 37) je skoro ukryta za rušným obchodem s fotoaparáty, oddělena od hlavní budovy malou zahrádkou. V průchodu je připomenut vyhlášený Langhansův portrétní fotografický ateliér. V první polovině minulého století sem přicházely bohaté a vynikající osobnosti, aby otiskly do velkých negativů svou podobu, která, stylizována do několika reprezentativních póz, se pak dobře zařazovala do české galerie slávy.
    Současná výstava fotografií, vybraná z významné hamburské soukromé sbírky, pokračuje v Langhansově linii snad jen prvními snímky sběratele F. C. Gundlacha. Jeho portréty herečky Romy Schneiderové ještě odkazují ke klasickému schématu, ale potom už jako by vše probíhalo podle básníkovy maximy: „...věru ne dokonalost, i kdyby jí měl být ráj, ale pravdivost, byť by se zdála peklem.“

lang2-1.jpg

    Vše je tomu podřízeno, není žádného pravidla, fotografie jsou černobílé i barevné, velké i malé, klasické i digitální. Autoři jsou osobnostmi světové fotografie, za každým z devatenácti jmen stojí významné dílo, jehož se zde v několika obrazech můžeme dotknout.
    Vidění umělců je rozmanité, dvaačtyřicet fotografií znamená stejný počet příběhů, návštěvník za nimi tuší hloubky, které okamžik expozice mohl jenom poodkrýt. Jsou tu lidé z ulice a také slavné osobnosti: spisovatel Truman Capote od Irvinga Penna zcela postrádá sebevědomou nadřazenost Langhansových modelů; proslulý Medzilaborčan Andy Warhol s nasazený klaunským nosem je na fotografii Christophera Makose zahnán do kouta jako vyděšené zvíře.

lang2-3.jpg

    U některých fotografií je divák na pochybách, jde-li o hru či psychickou poruchu – zkrvavená masochistka Charlese Gatewooda ukazuje i k druhé možnosti.
    K neštěstím dochází i v naší, bohaté části světa – přesto se ale vtírá srovnání s osudovými ranami v Indii, Africe nebo v Černobylu. Mladičká Carmen od Aury Rosenbergové (na plakátě výstavy) je ohrožena a ponížena, tváře svlečené z masek společenského chování jsou častým tématem umělkyně.

lang2-2.jpg

    „Kdo jsem, co jsem, kde jsem?“ – ptá se fotografka, snad parafrázujíc název slavného Gauguinova obrazu: „Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?“ Tyto základní otázky jsou jistě aktuální, ale zdá se, že odpovědět na ně je stále obtížnější. A to možná právě na poli umění, kde úspěch jde ruku v ruce s obchodem, podobně jako moc bývá spojována s penězi. Známe to i u nás, kde proslulost fotografa Jana Saudka stojí na pochybných exhibicionistických základech.
    Výstava Face to face přináší mnoho podnětů, uprostřed města je oáza Langhansovy galerie vítaným místem k zastavení a zamyšlení. Očima fotografů i fotografovaných proniká i sem znepokojující obraz života, jehož součástí se při odchodu zase stáváme.

Výstava, která byla sestavena ze sbírky více než dvanácti tisíc fotografií, které vlastní Mezinárodní dům fotografie v Hamburku, byla otevřena v říjnu a listopadu 2004.

Obrázek 1: F. C. Gundlach: Romy Schneider.
Obrázek 2: Irving Penn: Truman Capote.
Obrázek 3: Aura Rosenberg: Carmen.

Náprstkov

naprstkov-chrudichrom-pelda.gif

   Pan Chroupychrup Pelda si hraje na "kašničku ze Žvahlav":

Část plánku Palučinek a okolí - Náprstkov

naprstkov.gif





Na plánku je na pan Chroupychrup Pelda velmi nezřetelný.

Luční 8

lucni8-pyloklat.gif

   Inženýr Blemda Pyloklát-Křížený na výskoku.

Část plánku Palučinek a okolí - Luční ulice

medova.gif

Medová 9

medova-9-u-pyldu.gif

   U Pyldů za dveřmi.

Část plánku Palučinek a okolí - Medová ulice

laskavcove-namesti.gif

Luční 21

lucni-21pylda.jpg

   Pylda za dveřmi.

Část plánku Palučinek a okolí - Luční ulice

lucni.gif