Ivan Wernisch Magnólie

Cestou magnólií
běží chrtové a koně jezdečtí,
jezdci na mokrých botách mají
růžové lupínky.

tz1.jpg

p11.jpg

   Ze sbírky Zimohrádek (1965).

   Kvetoucí magnólii (neboli šácholan) v Botanické zahradě Na Slupi fotografoval koncem dubna 2008 Pískový Úvazní čhd. Růžové lupínky magnólie jsou z vrchu Petřína.

Dodatek k malé polemičce Čmelák a svět 14. 1. 2008

   Překlady ze staré čínské poezie Bohumila Mathesia vycházely tiskem mezi léty 1939 a 1948, František Hrubín překládal starou čínskou poezii v letech 1945 – 1954 a první české překlady Ferdinanda Stočese vyšly knižně v roce 1992.

sma2.gif

   Bohumil Mathesius

shr3.gif

   František Hrubín

sst1.gif

   Ferdinand Stočes

s9.gif

Dodatek k malé polemičce Čmelák a svět 14. 1. 2008

   Překlady ze staré čínské poezie Bohumila Mathesia vycházely tiskem mezi léty 1939 a 1948, František Hrubín překládal starou čínskou poezii v letech 1945 – 1954 a první české překlady Ferdinanda Stočese vyšly knižně v roce 1992.

sma3.gif

  sma4.gif
   Bohumil Mathesius

shr2.gif

   František Hrubín


sst2.gif

   Ferdinand Stočes

s8.gif

Dodatek k malé polemičce Čmelák a svět 14. 1. 2008

   Překlady ze staré čínské poezie Bohumila Mathesia vycházely tiskem mezi léty 1939 a 1948, František Hrubín překládal starou čínskou poezii v letech 1945 – 1954 a první české překlady Ferdinanda Stočese vyšly knižně v roce 1992.

sma1.gif

   Bohumil Mathesius


shr1.gif
   František Hrubín

sst3.gif

   Ferdinand Stočes

s91.gif

Do Vánoc

zz2.jpg

Josef Václav Sládek

Koleda

V jeslích Jezulátko dřímá tiše,
vůl a osel teple na něj dýše.

Panna Maria snivě na ně hledí,
svatý Josef mlčky v koutku sedí.

V tom ta hvězda vzešla na nebesa
a celý svět plesá, dary nesa.

"Do Betléma pojďme převesele
pozdraviti světa Spasitele."

Pastýři jsou přišli, muzikáři,
lovci ženy, děti, mladí, staří.

By nescházel nikdo ve průvodu,
i tré králův přišlo od Východu.

A jak u jesliček poklekali,
oči Panny Marie zaplakaly.

Jen na dítka, jak tu v žasu stála,
Panna Maria se pousmála.

A když pozdrav dali, dary k tomu,
odešli jsou zase všichni domů.

V jeslích Jezulátko spalo sladce,
svatý Josef pravil k Boží matce:

Proč jsi matko Boží, smutná byla? –
"O tom dřevu kříže já jsem snila."

Pastýřové přišli, matko Boží.
"Korunu mu spletou z trní, hloží."

Rybáři sem přišli k tvému synu.
"Za žezlo mu dávat budou třtinu."

Králové jsou přišli, božská máti.
"Budou vždy jej znovu křižovati."

Přišli chudí s hlavou nachýlenou.
"Zaprou jej anebo zapomenou."

Na dítky jen tvář se usmála ti.
"Ty jej budou věčně milovati."

zz1.gif

   Obrázky: Fra Angelico (1390 – 1455)








Do Vánoc

Juana Inés de la Cruz

Koleda

Šel jednou do Betléma
v noci a za zimy
Poutník a přitom zpíval,
jak zvyk je s putujícími.

Kráčel a Boha hledal,
jenž vložen do jeslí,
a že ho najde v mrazu,
cestou mu donesli.

A když šel přes údolí,
jež potok rozdělí,
zbloudil, a když byl ztracen,
tu dudy zazněly.

Odešel za tím hlasem
kozího nástroje,
když našel, ptal se,
pln něhy, pokoje:

Mluv pastýři, jsem tak smělý,
jde se tudy k jesličkám?
Prý je tam Bůh narozený,
člověk v slámě položený,
aby náš hřích na se vzal!
Jdu tam správně tudy,
nebo tu mám bloudit dál?

Trará, tudy se tam chodí,
trará, právě zde až tam.

Při svém životě mi řekni,
jakpak já to udělám?

Trará, tady se jde k Nebi,
trará, musíš utíkat!

Když poběžím bez úlevy,
pověz, neupadnu snad?

Trará, tady se jde k Nebi,
trará, běž se podívat!

Kterou cestou, povídej mi,
jak tam nejdřív dojdu, jak?

Trará, tudy se jde k Nebi,
trará, s pokorou až tam!

Když tak půjdu pokořený,
Děťátko tam uhlídám?

Trará, tudy se jde k Nebi,
trará, tam Ho uhlídáš!

mn1.jpg

   Text přeložili Ivan Slavík a Josef Forbelský.

   Obrázek: Pieter Brueghel (1525 – 1569)

Do Vánoc

Robinson Jeffers

* * *


Hodinku na Štědrý večer
a znovu na Boží hod
minulých časů hledej kouzelný sen,
od přítomnosti odvrácen.
Ač temný je náš den,
lehce leží sníh na keřích šípkových
a volek na kolena klekl o půlnoci.

Hodinku, hodinku jen
od válek a zmatků buď odvrácen
k ostrovům starých dob,
kdy svět byl prostý a veselý sen,
aspoň jak se nám zdá,
a lehce ležel sníh na cesmínách zelených
a statní volci klekali o půlnoci.

César a Herodes se dělili o svět,
smutek padl na Betlém,
železná byla říše, krutý čas,
temný byl první vánoční den,
temný byl onen den,
kdy lehce ležel sníh na bobulkách jmelí zamžených
a volek na kolena padl o půlnoci.

n1.jpg

   Přeložil Kamil Bednář.

   Obrázek: Filippino Lippi (1457-1504)

Do Vánoc

o2.jpg

Mathilda Blindová

O Štědrý večer


Sama! – jen hvězda nade mnou se sněží,
ta nejkrásnější ze všech na nebes týnu, –
šeď vln jak prchá do houstnoucích stínů,
dím temnícím se, zimním na pobřeží.
Teď u krbu kol zářícího stromu
se oči jiskří u veselí jarém
vánoční radosti a mladým žárem,
jak u svých každý dlí a ve svém domu.

Však já, – věc povržená na té zemi,
a vyrvaná ze srdce jediného,
kde krb můj, s krvavými nadějemi, –
hlod starý cítím roků beznaděje
a příštích let jak vzpomínám a všeho,
ta krásná hvězda slzami se chvěje.


 o1.jpg

   Báseň anglické básnířky z konce 19. století přeložil Josef Václav Sládek. Obrázek více nahoře zachycuje výjev v keramice na téma Zvěstování vytvořený autorem jménem Andrea della Robbia (1400 – 1482), obrázek více dole znázorňuje obraz, jehož autorem je Edvard Munch (1863 – 1944).

Do Vánoc

rz2.jpg

Kenneth Patchen

Sníh na zemi je hluboký

Sníh na zemi je hluboký
Světlo pořád měkce padá
do vlasů mé mílované.

Tohle je dobrý svět…
A válka zkrachuje.
Bůh na nás nezapomene.
Ten, který stvořil sníh, čeká tam, kde je láska.

Jen pár jich zešílí.
Bělostné nebe nad námi pluje
jak zvadlá ruka starého krále.
Bůh na nás nezapomene.
Ten, který stvořil nebe, ví o naší lásce.

Sníh na zemi je nádherný.
A světla nebe pořád měkce září
do vlasů mé milované.

rz1.jpg

   Verše amerického básníka Kennetha Patchena (1911 – 1972) přeložil Jan Zábrana. Obrázky jsou od malířů rovněž z USA, autorem prvního je George Adomeit (1879-1967), autorem druhého Jasper Johns (* 1930).

Jiří Daníček * * *

   Ještě když jsem pracoval na břevnovském hřbitově, dal mi Jiří Daníček, se kterým jsem se zde setkal nad hrobem básníka Petra Kabeše, svolení k publikování svých textů z knížky Dům v listí (Torst, 1996). Knížka obsahuje především rukopisnou sbírku téhož jména, z roku 1980. Jiří Daníček ( * 1948) později už v psaní poezie nepokračoval. Ale něco přes třicet básní, které obsahuje Dům z listí, zůstává i po čtvrtstoletí od doby, kdy byly napsány, poezií, která ve zkoušce času obstála.

   autor.gifPetr Motýl
  
   P. S. Báseň, kterou vybírám, se pěkně vztahuje ke koláži, kterou lze najít o příspěvek níže.

—-

Hodiny v noci soví život žijí
                             bijí
                             a kdo se bojí
v noci ve tmavém pokoji
                                   u okna stojí
počítá
         – tři koně běží sněhem zapřaženi
         a stopa saní dvojí
A v saních soví let
                        a hodin pán
ramínka ouzká
                        oříšky louská
v kožichu medvědím
                                      Medvěd sám
nad pověstí svou ve tmavém pokoji 
                                u okna přešlapuje
ovci na dvoře
           brýlemi zádumčivě pozoruje
           a potom ztěžka
po schodišti sestupuje