Nalezeno na zdi

   V Trojické ulici v Praze neznámý člověk obsluhující sprej vytvořil na zdi obrázek motýla a pod něj umístil citaci z básně Pavla Řezníčka. Tento nález na zdi považuji za velmi zajímavý a čtenáře Čmeláka a světa na něj tímto upozorňuji.

   autor.gifBledavý Perleťovec.

aawz2.jpg

aawz1.jpg

Pavel Řezníček Postřehy

   Protože to mám z Pankráce na Václavské náměstí pěšky pouhých třicet pět minut, chodím denně do pražského štatlu přes Most sebevrahů, čili most Nuselský (úředně). Všiml jsem si, že nad zábradlím, které nezabránilo za třicet tři let existence mostu si pěti stovkám sebevražd (už patnáct let se píše o pouhých tři sta dvaceti, takže za ta léta do pětistovky zatím asi přece jen doběhlo), řemeslníci šroubují lesklou plechovou stříšku, která má suicidářům konečně a definitivně znemožnit veškeré sebemordování. Čin ušlechtilý. Ale: co provedou ti, kteří se chtějí vymazat z povrchu zemského? Bude více krve: budou si podřezávat žíly, střílet se do mozkovny, umírat udušením ve smyčce a skomírat v křečích po požití jedu. Myslím, že likvidace skoku z pověstného mostu je nehumánní čin. Nebylo to přece jen lepší, když se padalo 3 vteřiny ze 42, 5 metru, zcela bezbolestně??? Dole rána… a věčný klid… a tma. Sundejte ty plechy!

t1.jpg   t2.jpg

   Pavel Řezníček, *1942.  Jeden z mála skutečných českých surrealistů, básník a prozaik. Jeho bibliografie čítá bezmála dvě desítky vydaných titulů.

   Obrázky jsou ilustrační.

Pavel Řezníček Postřehy

   Pověstný vídeňský občan KYSELAK, který se kdysi narodil ve štatlu, ožil v knize Bogdana Trojaka „Brněnské metro“. Jmenuje se tu Kieselack a jest mužem v pozadí, který řídí brněnskou bohému devadesátých let. Kyselakovské společnosti mají už pobočky ve Finsku a Itálii: konečně se člověk, který byl stejně slavný jako profesor Servít, ocitl i v rodném štatlu, ba i v imaginárním metru, které by jistě rád počmáral na každé stanici svým jménem. Ale kam se hrabe na Servíta. Jeho jméno bylo zjištěno i na Eiffelově věži.

t9.jpg     t91.jpg

   Pavel Řezníček, *1942.  Jeden z mála skutečných českých surrealistů, básník a prozaik. Jeho bibliografie čítá bezmála dvě desítky vydaných titulů.

   Obrázky: Ze stránek www.kyselak.at , na nichž je možno najít další informace o slavném autorovi podpisů.

Pavel Řezníček Postřehy

   Já toho Hrnčíře číst nemůžu a nemůžu. Jakého Hrnčíře, tážete se. No přece Pottera, Harryho Pottera, jehož jméno v angličtině zní Hrnčíř. Přestaňme se všichni přetvařovat a veřejně si přiznejme, jak to právě činím já, že Harry Potter je příšerná nuda a že jeho sláva je jenom výsledkem barnumské reklamy.

t3.gif


   Pavel Řezníček, *1942.  Jeden z mála skutečných českých surrealistů, básník a prozaik. Jeho bibliografie čítá bezmála dvě desítky vydaných titulů.

Pavel Řezníček Postřehy

   Jistá státní návladní prohlásila, že pokud-li bude někdo pochybovat o jejím rozhodnutí předat jistou pověstnou causu jinému a novému vyšetřujícímu soudci, že použije paragrafu o zlehčování soudů a orgánů. Paní státní návladní, slyšela jste někdy o u nás existující svobodě projevu a tisku? Rejpat se už může i do prezidenta republiky, ale do vás ne. Připomíná mi to příhodu z dob, kdy jsem chodil do 8. třídy obecné školy (označení základní škola mi přivozuje kopřivku) v Brně na Rybníčku (roh Staňkovy), kdy se do vyučování dostavil otec žáka Urb., povoláním soudce. Zvěděl, že syn je žactvem týrán, i vypustil tedy na stupínku hromy a blesky: „Žáci! Víte, kdo já jsem? Šest lidí jsem odsoudil na dvacet let, čtyři na doživotí a dva na šibenici. Takže, chlapci: bacha

t8.jpg

t92.jpg

   Onoho soudce by si zasloužil ten, kdo má na svědomí automat SVĚT v Libni, tedy v Práglu, jak říkáme my bývalí Brňáci. Netroufám si odhadnout, jak je dlouho uzavřen a mění se pomalu v ruinu. Byl přece dějištěm filmové povídky Věry Chytilové „Automat Svět“ podle Bohumila Hrabala ve slavném filmu „Perličky na dně“ z r. 1965 a sám velký spisovatel tam strávil mnoho chvil nad pivem na stojku. Místo pamětní desky dostává se „SVĚTU“ desky rakevní, tedy víka na truhlu, v níž má zmizet na smetišti historie. Brňák Hrabal – ano, Brňák – narodil se u nás ve štatlu a byl vychován u prarodičů na Balbínově ulici v Šimicích, tedy Židenicích, dvě zastávky šaliny od Cejlu č. 90, kde léta žil kníže brněnské bohémy demiurg Jan Novák…, tedy znovu –  Brňák Hrabal a jeho automat SVĚT by si zasloužili více úcty!

t7.jpg

t6.jpg

t4.jpg    t5.jpg

   A Židenice? Nikdy tam žádní Israelité nežili, jméno čtvrti vzniklo z praslovanského ožidať (dodnes v ruštině), což znamená čekat. Asi se vědělo, že tam jako Mesiáš přijde Bohumil Hrabal: takže… nomen omen. Čekalo se tam na něj již v praslovanských dobách.

t97.jpg

t93.jpg

   Pavel Řezníček, *1942.  Jeden z mála skutečných českých surrealistů, básník a prozaik. Jeho bibliografie čítá bezmála dvě desítky vydaných titulů.

   Obrázky shora dolů:
   Soudce.
   Škola, do které docházel Pavel Řezníček.
   Automat Svět v současnosti (autorem snímku je fotograf z novin Petr Jedinák).
   Automat Svět v padesátých letech minulého století, kdy jej navštěvoval Bohumil Hrabal.
   Bohumil Hrabal v automatu Svět, ve filmové povídce Věry Chytilové.
   Jiný častý host automatu Svět z oněch zmizelých časů – Vladimír Boudník.
   Brno – Židenice.
   Bohumil Hrabal.

  

Pavel Řezníček Postřehy

   Karel Poláček ve své úvaze o humoru napsal: „Důstojnost se halí v samotu, humoru se nejlépe daří v tlačenici. Hodnostáři udržují okolo sebe pustý prostor; představte si preláta, který by se zúčastnil závodu na motocyklu. Žádný prelát to neudělá, ačkoliv církev to nezakazuje.“
   A hle: uplynulo pouhých sedmdesát let a já čtu dnes v programu televize:
   „Sváteční slovo kněze a  m o t o r k á ř e  Jiřího Čepla." Takže: prelát na Harley-Davidsonu. Karel Poláček se radostně obrátil ve svém imaginárním hrobu.

t95.jpg  t94.jpg

   Pavel Řezníček, *1942.  Jeden z mála skutečných českých surrealistů, básník a prozaik. Jeho bibliografie čítá bezmála dvě desítky vydaných titulů. 

  
Fotografie: Duchovní správce kasejovické farnosti Jiří Čepl (přetištěno z Kasejovických novin, měsíčníku města Kasejovice a obcí Hradiště, Mladý Smolinec, Nezdřev, Oselce a Životice).

Pavel Řezníček Začal jsem pochybovat o jazzu, protože když vypnu magnetofon, nenarostly světu rohy, ani koroptev neodhodila svůj falešný plnovous

zt1.jpg

Pochyboval jsem o zámku visícím nakřivo
Pochyboval jsem o váčcích pod okem
Pochyboval jsem o hlavě prodírající se slámou
Za patami topografa
Za pasem tlapu plnou čpavku
Pochyboval jsem o jazzu
Pochyboval jsem o kameninové hrázi
Pochyboval jsem o netopýrech
Posmíval jsem se hadru plnému oleje
Pochyboval jsem o ohni
Pochyboval jsem o stříkačce hasičů
Ale když přiletěl chleba v olověných botách
Na střechu hotelu arcivévody Štěpána
Uvěřil jsem zase v jazz
Uvěřil jsem v kusy hader vložené mezi dva chleby jako šunka
Uvěřil jsem v ptáka prodírajícího se závějemi sněhu s nožem za pasem
Uvěřil jsem v to že hotel Evropa chutná lépe než demižón čpavku
                          modrého abbého Jungmanna
Uvěřil jsem v pravost Rukopisů
Uvěřil jsem v pravost hmyzu
A začal jsem pochybovat o kůži
Stažené ze strážníka o polednách
Za plného provozu

Při stříhání nehtů
Se uvolnila
A sjela z něj celá
I malá dírka přivede do neštěstí

Jazz slibuje a stejně bude všechno pořád stejné

zt2.jpg

zt3.jpg

                                                       z rukopisné sbírky Jazz smetal uhlí... Orléans

   Pavel Řezníček, *1942.  Jeden z mála skutečných českých surrealistů, básník a prozaik. Jeho bibliografie čítá bezmála dvě desítky vydaných titulů.



Pavel Řezníček Stín stolu

zs1.jpg

Převrácený stůl a jeho převrácený stín
Převrácené prádlo a jeho převrácený stín
Rty převrácené jako slaměná bouda hlídače v polích
a pes
          na dalekohledu
tlapou hladí oheň

Stín ohně
stín psa

Pes prádla

Kdesi jsou Japonci se svým jazzem
Mladičký hrbáč nabízí slanou vodu
Chvíle ustrnutí a vzájemného prohlížení
Generál much generálem uhlířů
Pořád jdou přes pole a jazz se ztrácí v lánech
Podivný žitný rýžový sojový ovesný jazz
Prádlo jazzu

Prádlo stínu
Oheň hladí psa a ten už dohořívá

Prádlo prádla

zs2.jpg       zs5.jpg

zs3.jpg       zs4.jpg

zs7.jpg

                                                    z rukopisné sbírky Jazz smetal uhlí... Orléans

    Pavel Řezníček, *1942.  Jeden z mála skutečných českých surrealistů, básník a prozaik. Jeho bibliografie čítá bezmála dvě desítky vydaných titulů.

Pavel Řezníček Myšlenka se tvoří v ústech

ub1.jpg

   V červnu jste mohli potkat v ulicích Prahy živého Ježíše, případně izraelského Garcíu Marquéze, srazit jste se mohli se zen-budhistickým básníkem, přítelem Kerouaca a Ginsberga, anebo také se snad nejlepším vypravěčem na světě. Yehoshua, nebo Ješua, tak se skutečně jmenoval Ježíš Kristus – v našem případě je to spisovatel A. B. Yehoshua, který vydal dvacet osm knih. On a Gary Snyder, nositel Pullitzerovy ceny, přítel beatniků, spolu s Edgarem Lawrence Doctorovem, jsou tři největší hvězdy letošního sedmnáctého ročníku Festivalu spisovatelů. Obklopeni (pomyslně) spisovateli Jamesem Meekem, Arnonem Grunbergem, Alexandrem Hemonem, Peterem Jungkem i Elenou Stefoi. I když tito autoři nejsou dadaisté, festival měl jako motto větu, kterou vyřkl Tristan Tzara: „Myšlenka se tvoří v ústech.“ Druhá část onoho sedmnáctého sjezdu světových spisovatelů byla skutečně zasvěcena dadaismu. Protože loni to bylo devadesát let, kdy v kabaretu Voltaire začali dadaisté řádit, president festivalu Michael March zařídil přenesení velkolepé výstavy DADA ze Ženevy – po různých průtazích – do pražské galerie VE SMEČKÁCH. I když expozici zahájil oficiálně primátor Bém, velký dojem zanechal projev Brňáka i Kunštáťana LUDVÍKA KUNDERY, našeho největšího znalce dadaismu, autora knihy DADA a řady studií. Ze Švýcarska přijel neodadaista Adrian NOTZ, který výstavu koncipoval. Z české strany se velmi angažoval básník Miloslav Topinka, který s Ludvíkem Kunderou byl jedním z hlavních diskutérů i přednášejících na řadě diskusí o dadaismu, které proběhly v divadle MINOR i v Městské knihovně. A protože surrealismus je bratrancem dadaismu, své básně na jednom z festivalových večerů četl Pavel Řezníček. Roku 1927 napsal Vítězslav Nezval: „Dada jsou stěhovači nábytku. Rozebrali důkladně pokoj moderního buržoy… Natropivše tento půvabný nepořádek, dadaisté se rozutekli… Vzali jsme si z toho poučení. Stojíme v tomto rozbitém pokoji. Je třeba udělati nový pořádek.“
   Dada bořilo – činnost zajisté chvályhodná – , ale surrealismus začal stavět na základě Freudovy psychoanalysy a filosofie. Je pravdou, že dada se v českých zemích neuchytilo. Vládl zde poetismus, jediný opravdu český samostatný umělecký směr, a pak roku 1934 nastoupil surrealismus. Ale vazby dada na české země byly až tělesné. Od roku 1932 dojížděl TRISTAN TZARA za herečkou NATAŠOU GOLLOVOU, kterou poznal v Paříži při zájezdu tanečního ansámblu z Prahy. Viděni spolu byli ještě po válce roku 1947 na Malostranském náměstí.
   Když se vrátíme od dadaistů k realistickým spisovatelům na festivalu, největší pozornost upoutal Edgar L. DOCTOROW, autor do češtiny přeložených románů „Ragtime“, „Jezero potáplic“ atd. „Ragtime“ zfilmoval český režisér MILOŠ FORMAN. V jednom interview prohlásil DOCTOROW, že Formanovo pojetí se mu nelíbilo, ale přesto vznikl film opravdu světový.
   GARY SNYDEROVI vyšla u příležitosti festivalu v češtině básnická sbírka „Hory a řeky bez konce“ v překladu Luboše Snížka. Byl to SNYDER, jehož básně podnítily vznik ekologických hnutí ve světě.
   Po tři dny bylo divadlo MINOR ve Vodičkově ulici zaplněno až po střechu. Svůj účel – představit světové spisovatele – festival splnil. Věnován realismu i dadaismu měl ohlas. A na závěr si dovoluji sdělit, jak já si představuji české dada, které je: když spatříte na Malostranském náměstí André Bretona zavěšeného do Stelly Zázvorkové, jak jí šeptá slova lásky do ucha.

ub2.jpg  ub3.jpg

   Obrázky jsou ze stránek Festivalu spisovatelů. Je na nich Pavel Řezníček, Edgar L. Doctorow, Gary Snyder a A. B. Yehoshua.

Pavel Řezníček Přijel vám vlak

zr1.jpg

Pak až se to všechno semele
pak začnou sát dlouhými stébly
nebo červenými gumičkami     česky šlaušky
ze spálenišť která z nás zbyla
spálili nás v proutěných koších či proutěných figurinách
jak to dělávali staří Keltové s lidmi
v obrovských sochách z trávy
sám Ludvík XIV. s růžovým věncem na hlavě
a s kyticí růží v ruce r. 1648
zažehl hranici ve které shořela liška
budou nás kutálet jako hořící kola z kopce
z piána Theolonia Monka    vychází dým tenký jako vosa
z úzké štěrbiny přelepené leukoplastí
vylez z toho včelína říkali
proč se hrabeš v tom mechu
když hned vedle u řeky je možné postavit kolo
z autojeřábu a placatého břicha radiovysílačky
stavěl jsem si své šílené vojáčky
z cínu a mušelínu   oloupaného z těla much
ve včelíně kde královna měla staré žilnaté nohy
ale prsy nádherné jako osminky másla
za oknem hokynářství
poblíž synagogy v Jerusalémské ulici
ne to hokynářství je v Růžové ulici
zatímco všichni čekali na vlak
který skutečně přijel
a pak je vysypal u baru
kde lucerny mají opravdu silná lýtka
na kterých jsou vyznačeny mapy s oblastmi záplav
a jedním řeznickým krámkem
kde k vepřové hlavě přidávají elektronický cukrkandl

zr2.jpg

zr3.jpg

                                                       z rukopisné sbírky Jazz smetal uhlí... Orléans

   Pavel Řezníček, *1942.  Jeden z mála skutečných českých surrealistů, básník a prozaik. Jeho bibliografie čítá bezmála dvě desítky vydaných titulů.